Zamyšlení nad evangeliem neděle Křtu Páně.
Ježíš přišel z Galileje k Jordánu za Janem, aby se dal od něho pokřtít. Ale on se bránil a říkal: „Já bych měl být pokřtěn od tebe, a ty přicházíš ke mně?“ Ježíš mu však na to řekl: „Nech tak nyní, neboť je třeba, abychom zcela splnili Boží vůli.“ I vyhověl mu. Jakmile byl Ježíš pokřtěn, vystoupil hned z vody. A hle – otevřelo se nebe a viděl Ducha Božího jako holubici, jak se snáší a sestupuje na něj. A z nebe se ozval hlas: „To je můj milovaný Syn, v něm mám zalíbení.“ (Mt 3,13-17)
Jsou za námi vánoční svátky. I když to nebyly svátky, jak si je obyčejně představujeme a vykreslujeme. Vánoce s měkkou sněhovou pokrývkou, ale svátky s mlhou, deštěm, plískanicemi a blátem, přece to byly svátky vánoční. Už jsou sklizeny vánoční stromky, dětem zevšedněly dárky a hračky a snad už jsou polámány.
A také v liturgii, v tom bohoslužebném řádu dozní dnes zpěvy andělů a úžas pastýřů. Ještě 2. února, čtyřicátý den po Narození Páně se jaksi vrátíme na chvilku do ovzduší Betléma, až budeme vzpomínat, že dítě bylo přineseno do chrámu, aby bylo představeno Hospodinu a aby jako prvorozený bylo vykoupeno symbolickou obětí dvou hrdliček nebo holoubátek.
Dnešní evangelium nám však ukazuje Krista Pána jako dospělého, třicetiletého muže, který přichází k Janu Křtiteli, aby byl od něho pokřtěn a aby byl od něho i od Boha uveden na scénu tohoto světa, aby byl představen lidu a aby se ujal veřejné činnosti.
Co se dálo s Kristem Pánem od té poslední zprávy v evangeliu, že byl Josef ve snách napomenut andělem, aby vzal matku i dítě a odešel do Egypta, protože Herodes usiloval o život dítěte? Potom se jenom říká, že zase byl napomenut ve snách, aby se po smrti Herodově vrátil do Nazareta. Co se dálo po celou tu dobu od návratu do domoviny až po tu dobu, kdy dospěl svých třiceti let?
Je to zahaleno tajemstvím: Jenom jednou se ta rouška poodhrne, když čteme zprávu, jak ve dvanácti letech byl na pouti v Jeruzalémě, jak se tam ztratil, jak byl hledán a nalezen ve chrámu. A zase ticho, osmnáct let tajemného mlčení. To je období, kterému říkáme skrytý život Páně. Svatý Lukáš shrnuje celé toto období ve svém evangelium několika krátkých vět: „Odešel s nimi a přišel do Nazareta a poslouchal je. Jeho matka uchovávala to všecko ve svém srdci. Ježíš prospíval moudrostí, věkem a milostí u Boha i u lidí.“
Tak si musíme představit, že žil docela nenápadným lidským životem. Prožíval celý lidský vývoj od dětství až do mužných let dospělosti! Dospívá po stránce tělesné, jeho růst a sílení i po stránce duševní, před lidmi nabývá poznání a řemeslné zručnosti jako tesař. O ničem lidské neřekl: „To se mě netýká.“ Všemu se podrobil, až do té chvíle, kterou zaznamenává sv. Matouš slovy: „Ježíš přišel z Galileje k Jordánu za Janem, aby se od něho dal pokřtít.“
A toto setkání Krista Pána s Janem je provázeno podivným úkazem: „Otevřela se nebesa a spatřil Ducha Božího, jak sestupuje jako holubice a přichází na něho. A hle, z nebe se ozval hlas: Toto je můj milovaný Syn, v němž jsem nalezl zalíbení.“
Když to tak všechno přehlížíme, vidíme, že kolem narození Krista, kolem jeho života a působení, hromadí se plno tajemství, věcí nám nepochopitelné. Je to už jeho Zvěstování andělem, zpěv andělů u Betléma, varování anděla Josefovi ve snách, teď při křtu sestoupení Ducha svatého a hlas z nebe a pak mnoho nadpřirozených událostí v jeho životě a nakonec jeho zmrtvýchvstání. Toto všecko se může zdát člověku, který je uzavřen jenom do této hmotné skutečnosti, do tohoto hmotného světa, který nechce uznat skutečnost Boha, u kterého „není nic nemožného“, jako neskutečné, nepravdivé a nemožné. Mluví se jenom o vánoční legendě, o zbožné pohádce, jak se chudým lidem narodilo v chlévě dítě. Ba tvrzení, že Kristus vůbec nežil, že je jenom výplod pozdějších dob.
Jak se na to všecko máme dívat, jak to máme přijímat?
