V nemocnici ležel jeden nevěřící pacient. Na všechny a na všechno byl zlý a nevrlý. Všechny komandoval, nadával jim a bez příčiny ponižoval. Nikdo se nechtěl o něj starat, pouze jedna řádová sestřička vždy k němu přistoupila s láskou a nedbala na jeho řeči.
Jednou k ní tento muž promluvil, k velkému údivu všech: -
Víte, sestřičko, je mi vás líto. Jste tak mladá a krásná. Staráte se tu o nás, život vám plyne mezi prsty, a proč to všechno? Až jednou zemřete a zjistíte, že Boha není, co potom uděláte? -
Nic takového se nestane, odpověděla, -
ale co uděláte vy, když zjistíte, že Bůh je?
Bůh ke každému z nás promlouvá v naší duši. Jen my nechceme slyšet Jeho hlas. Zaháníme ten hlas daleko, pryč, pryč, jen abychom ho nemuseli slyšet. Umlčujeme své svědomí, hýčkáme se v hříších a říkáme si, že tak je nám dobře, vždyť žijeme jen jednou, že život je třeba si užít ...
Ale ten Hlas se opět ozývá, nedá nám spát, tak ho překřikujeme hlasitou hudbou, vyhledáváme společnost, hluk města, života ... jen se bojíme zůstat sami v tichu ... a přijmout Boha za svého svrchovaného Pána ... duše bez Něho churaví, nenachází pokoj, bloudí, tápe ve tmě, volá o pomoc .... a my?
Co uděláme my? Začneme navštěvovat psychology, psychiatry, kteří na bolest duše dají tabletky, které snad na čas pomohou ... Pomohou zapomenout, co nás to vlastně bolí a skličuje ... Duše pláče a hledá svého Tvůrce, hledá a bloudí, dokud Ho nenajde. ..
Eva Vráblová
Převzato z
FC - Biblia Jezis Maria Jozef RKC Modlitby,
článek naleznete
zde. (10. 1. 2020)
