V latinském obřadu se od roku 1969 s prvním dnem nového občanského roku spojuje slavnost Panny Marie Bohorodičky.
Božské mateřství se vztahuje na Mariin příspěvek při Kristově vtělení. Maria je Matka Boží, protože člověk, kterého porodila, je zcela člověk a naprosto Bůh a sjednotil tyto dvě přirozenosti ve své osobě. Pojem božské mateřství představuje nejzákladnější a nejkomplexnější titul, který se přisuzuje Marii. V něm se ukazuje, že každá mariánská úcta spočívá na kristologickém základě.
Dějiny dogmatu
Jelikož se Maria vtělením Božího Syna stane matkou Spasitele, objasnění kristologických otázek ve starověké Církvi volalo nutně po objasnění v chápání Marie.
Nicejský koncil (325), který zdůrazňuje především Synovo božství, vyznává jen, že Logos "
se vtělil a stal se člověkem"; tento koncil nezmiňuje Ježíšovu matku (DH 125). Naproti tomu pozdější symboly víry jsou jasnější. Obsahují dodatky, které výslovně hovoří o působení Ducha Svatého a Marie (Konstantinopolský koncil v roce 381: DH 150).
Na Efezském koncilu v roce 431 se Mariino mateřství vyjadřuje titulem "
Bohorodička" (řecky
Theotokos), který byl již zajisté od konce 3. století běžným pojmem v Egyptě. Teologické umožnění dodá teorie idiomatické komunikace: z důvodu jednoty v hypostázi Loga lze vlastnosti (řecky Idiomy) příslušející jedné ze dvou přirozeností říci i o druhé přirozenosti.
Je tu úsilí neposouvat Marii do blízkosti pohanských bohyň. Takové obavy byly docela realistické, neboť v oblasti Středozemního moře byly uctívány četné bohyně, kterým se připisovaly mateřské kvality (Artemis, Diana, Demeter, Kybela, Isis a další). Jak ukazuje sekta kollyridiánek, která skutečně chápala Marii jako bohyni, smíchání pohanského a křesťanského myšlenkového bohatství představovalo skutečné nebezpečí.
Pojem theotokos sjednocuje duchovně-transcendentní skutečnost božského působení milosti s hmotnou stvořenou skutečností rození. Není jasné, kdo zavedl tento pojem do teologie. Origenes († 253/254) ho používá stejně jako Pseudo-Hippolyt (?) (3. stol.), Atanáš († 373) stejně jako Řehoř Naziánský († 390). Nejlépe podporován je pojem theotokos alexandrijskou teologií, která ho využívá, aby vyjádřila ní zdůrazňovanou jednotu subjektu Spasitele.
Nestorius († cca. 451) jako zástupce antiochijské teologie odmítá označení Marie jako theotokos, protože na něj natrefil pouze v heretických spisech a navíc se obával, že Maria se skutečně bude jevit jako bohyně. A proto Nestorius upřednostňuje pojem Christotokos (Kristorodička). Jelikož antiochijská teologie dokázala pouze nepřiměřeně vyjádřit spojení božské a lidské přirozenosti v Kristu, na Efezském koncilu v roce 431 byl potvrzen teologicky promyšlený koncept Alexandrijských a s ním titul theotokos.
Pozice církevního magisteria
Titul "Bohorodička" se Marii poprvé oficiálně přisuzuje v rámci koncilu v Efezu v roce 431 (DH 252). V roce 433 mezi zástupci alexandrijské a antiochiijské teologie podepsaná Formula unie (DH 272) používá theotokos stejně jako Chalcedonský koncil v roce 451 (DH 300). Jelikož jeho závěry jsou prohlášeny za říšský zákon a pro převážnou většinu křesťanských církví se stanou normativním základem kristologie, od té chvíle titul "Bohorodička" zůstává nesporný.
S ubývajícím nebezpečím mytologického nedorozumění titul "Bohorodička" ustupuje do pozadí ve prospěch klasického titulu "Boží Matka", resp. "Matka Boží". V roce 433 potvrzené označení Marie jako Bohorodičky platí i jako bod obratu v mariánské zbožnosti: liturgické i neliturgické uctívání Marie zaznamená enormní rozmach.
Ekumenické perspektivy
V pravoslavných církvích představuje Mariino božské mateřství nesporné věroučné tvrzení. Protože protestantská teologie uznává starověkou církevní mariologii, Mariino božské mateřství není spornou otázkou ani v dialogu s ní. V rámci konfesijných spisů evangelicko-luteránské církve v roce 1577 podepsána Formula svornosti (čl. 8 odst. 7) přihlíží výslovně na Mariino božské mateřství a zdůrazňuje význam tohoto článku víry pro centrální kristologické tvrzení o pravé božské a lidské přirozenosti v Ježíši Kristu.
Teologické vysvětlení
Označením Boží Matka nebo Bohorodička se nedělá v první řadě tvrzení o Marii, ale hlavně tvrzení o Ježíši Kristu.
Tento pojem slouží k tomu, aby se na základě toho, že se Ježíš stal člověkem z Marie, vyjádřilo tajemství jeho boho-lidské existence. Ježíš, který se narodil z lidské matky, je v první řadě nepochybně pravý člověk. Jelikož však jeho početí bylo způsobeno Duchem a Maria nepřivedla na svět jen člověka, ale Božího Syna, Církev vyznává Ježíše také jako pravého Boha. Maria jako Ježíšova matka je podstatně spjata s centrálním tajemstvím spásy. Kdo chce pochopit toto tajemství, musí nutně mluvit nejen o Ježíši jako Božím Synu, ale i o Marii jako jeho matce.
V důsledku toho se tvrzení o božském mateřství stává zadruhé přece jen i tvrzením, které vrhá světlo i na samotnou Marii.
Na její osobě se stává zjevným, že Boží spása se neděje bez člověka nebo proti člověku, ale staví na jeho spolupráci. Maria se s plnou důvěrou otevřela tomuto plánu a převzala roli, kterou jí přisoudil Bůh. Z tohoto důvodu je označována a celá staletí uctívána jako Bohorodička.
Z dnešního pohledu se jeví smysluplný i Nestoriem († 451) navržený pojem "Kristorodička". Avšak dalekosáhlejší označení Marie jako Bohorodičky silněji než tento alternativní pojem upozorňuje na spojení božské a lidské přirozenosti v Ježíši Kristu.
Regina Radlbeck-Ossman, německá římskokatolická teoložka působící v Halle.
Zdroj: Neues Lexikon der katholischen Dogmatik,
Herder 2012.
Vybral a do slovenštiny přeložil otec Ján Krupa
Se Slavností Panny Marie Bohorodičky souvisí i článek:
Smíme nazývat Pannu Marii Bohorodičkou?
(Fatym.com, 1. 1. 2018)
