Díky Bohu, nebyla jsem na interrupci, ale s jednou matkou jsem se setkala těsně po zákroku.
Díky Bohu, nebyla jsem na interrupci, ale s jednou matkou jsem se setkala těsně po zákroku.
Jelikož jsme se manželem marně čekali na děťátko, poslali mě na vyšetření do Košic. Když jsem byla v čekací místnosti, právě se z narkózy probrala asi 30letá maminka. Teprve se probírala a už velmi plakala. Nevěděla jsem, co jí je, jen jsem ji utěšovala, ať se netrápí, že bolesti projdou.
Podívala se na mě a zeptala se mě, jestli jdu na potrat.
Odpověděla jsem jí, že ne.
Ona mi na to řekla: "
Já jsem si teď jedno zabila." A moc se rozplakala. Do té doby jsem si myslela, že všechny ženy, které byly po potratu, budu nenávidět. Nenávidět za to, že např. já nemohu mít děti a ony mohly mít dítě a daly je zabít. Ale v tom momentě mi jí bylo velmi líto. Měla jsem chuť ji obejmout. Jen jsem jí řekla, aby se nebála, že všechno bude dobré. Pokud to lituje, Bůh jí určitě odpustí.
Odpověděla mi: "
Bůh mi možná odpustí, ale já si nikdy neodpustím." Znovu se rozplakala.
Nejsmutnější na tom bylo to, že když mě už sestřička volala do sálu, tu maminku utěšovala slovy: "
Buďte spokojená, paní, už to máte za sebou!" Já jsem však v sále viděla nejen kostel z okna, ale i potrhané tělíčko v krvi , které nestihli "uklidit". Vždy, když si na tu ženu vzpomenu, na výraz její tváře nikdy nezapomenu.
Ľudmila z Prešova
Obracím se na všechny maminky s tímto odkazem: "
Neodmítejte Boží dar - dítě! Vaše svědomí vám to bude vícekrát denně připomínat až do konce života!"
Nešťastná žena z Nitry
Převzato z
FC - Marta DuránikováBiblia Jezis Maria Jozef RKC Modlitby
