Jako zdravotní sestra chci podat svědectví o trpitelce z Vaší RN (
Rodina Neposkvrněné), mladé matce, které jsme všichni prostě říkali Gitka! V naší nemocnici ležela celých 10 měsíců po RTG ozářeních. Měla teprve 32 let a byla matkou 12-leté a 9-leté dcerušky.
Za celé toto období ji nikdo neslyšel sténat, stěžovat si, plakat, že musí opustit dobrého manžela a dvě dcerušky. Naopak! Její vzdechy byly: "
Přijď, Pane Ježíši!" Tvář jí přitom vždy zářila. Toho si všiml každý, jak lékař tak i spolupacientky, ošetřující personál. Několikrát jsem ji objevila jakoby ve vytržení. Zeptala jsem se jí: "
Sním nebo jste tak blažená? Nač nyní právě myslíte?" Ona odpověděla: "
Jsem už více v nebi než na zemi. Připravuji se na velkou pouť. Na konci cesty mě čeká Ježíš! Panna Maria mě k němu přivede. Jsem přece v její ,Rodině´!
Jako zdravotnice jsem viděla umírat už mnoho lidí. Viděla jsem průběh jejich utrpení, poslouchala steny, nářky ... Ale Gitka? Stále růženeček v rukou, stále jen o Pánu Ježíši a vždy přímo zrůžověla a oči se jí rozzářily, když vyslovila: Neposkvrněná Panno Maria! Tehdy jsem se rozhodla: "
Musím i já vstoupit do toho společenství. Takto vědomě umírat, to už sám anděl by krásněji neprožíval svou nemoc, kříž!"
Byly jsme důvěrné přítelkyně a proto jsem se otevřeně ptala: "
Gituško moje, za co to všechno obětuješ?"
"
Ach! To vše je málo proti mase hříchů, jimiž je urážený Pán Ježíš. Přišel k nám z lásky. Umřel za nás z lásky. A odměna? V celém světě strašný odpad od laskavého Boha. Nezasloužila jsem si tuto milost - trpět! Obětuji to za Svatého otce. Obětuji to za naše otce biskupy, aby zvedali Církev Kristovu i na Slovensku, protože strašně upadá. Obětuji to za svatost našeho kněžstva. My žádáme od nich hodně, ale právě proto je jim třeba i hodně pomáhat. Obětuji to i za velké hříšníky. Pohoršujeme se nad jejich řáděním, ale málo jim pomáháme, aby se vzpamatovali. Obětuji to ještě zvlášť za zasvěcené duše."
Vytryskly mi slzy. Při těch slovech se zahleděla kamsi daleko ... Po chvilce jsem se jí zeptala: "
A proč, vždyť máš šťastné manželství, dobrého manžela, pěkné dcery?"
"
To je pravda, ale vím, že tyto duše jsou Ježíši mimořádné drahé. Proto alespoň nyní v nemoci odprošuji Božské Srdce za všechna zklamání, která se mu dostávají od apostatických duši, ať už jsou to kněží nebo řeholní duše."
Jednoho dne mě Gituška překvapila radostným výkřikem:
"
Jsem připravena na odchod! Vykonala jsem si generální sv. zpověď. Chci jít před Pána Ježíše čistá, abych mohla do jeho blízkosti. Neustále mu říkám: "Přijď, Pane Ježíši! Přijď, neotálej ... Čekám už jen na Tebe."
Když přišly dcery k ní, otevřeně před námi jim řekla: "
Vaše maminka už odchází. Nebojte se, nebuďte smutné. Poprosila jsem Ježíšovu Maminku, aby se vás ujala. Nikdy ji nezarmuťte. Budu vždy s vámi, moje dítka. Mějte tuto živou víru. Chtějte raději smrt než urazit Matku a jejího Syna. "
Gitka to říkala tak samozřejmě, tak přirozeně, jako kdyby měli jet spolu na dovolenou. Znovu opakuji: Zářila! Potom, přímo s upřímností dítěte, pokračovala: "
Anděl Strážný už stojí u mně. On mě odvede odtud tam nahoru. Pojďme tam do nebe ... Panno Maria, schovej mě pod svůj plášť, pojďme ..."
Ráno jsem ji už našla mrtvou. Úsměv, ten její přirozený úsměv, krášlil její tvář. Zvolala jsem prostě: "
Šťastnou cestu do nebe!"
Věřím, že je tam u své velké lásky. Když si však představím, jak moc trpěla, celá záda samá proleženina, tak považuji za zázrak, že i takto lze trpět. I takto vyrovnaně je možné umírat. Proč?
Milovala velmi Panenskou Matku Ježíšovu. Vědomí, že patří do Rodiny Neposkvrněné, to ji přímo učaruvalo. Sama sobě jsem si dala odpověď: "
Tak si asi vychovává Panna Maria své dítky, které se jí odevzdají skrze svatý růženec."
Melinda
Převzato z
FC - Biblia Jezis Maria Jozef RKC Modlitby,
článek z 26. 12. 2019 naleznete
zde.
