Svažte mu nohy a ruce a vyhoďte ho ven do tmy; tam bude pláč a skřípění zubů. (Mt 22, 13)
Pokud nás každý smrtelný hřích může uvrhnout do pekla, tak co potom říci o ostudném hříchu nečistoty? Copak už samotný název tohoto hříchu neděsí každého člověka, a tím více křesťana?
Ach, kdybych vám mohl představit důkladně, jakým černým a odporným přestupkem je tento hřích, tak byste se mu možná pečlivěji vyhýbali a cítili byste vůči němu větší odpor! Můj Bože! Jak se může křesťan oddávat vášni, která tak strašně ponižuje, která ho zahanbuje a sráží na úroveň nerozumné zvíře! Jak se může oddávat tomuto - jednoduše řečeno - zločinu, který šíří v lidské duši tak strašné zničení? A přece on, křesťan, je svatyní Boha a živým údem toho mystického Těla, jehož Hlavou je Ježíš Kristus. - A proč se člověk topí v blátě ohavné nevázanosti, která mu zkracuje život, zbavuje ho dobrého jména a vystavuje nešťastné věčnosti?
Abyste se vyhnuli tomuto hříchu, představím vám
za 1. - celou jeho ošklivost;
za 2. -, řeknu vám, jakým způsobem se ho můžeme uchránit;
za 3. - ukážu vám příčiny tohoto hříchu,
a za 4. vás poučím, jaké prostředky je třeba používat, abyste se před ním uchránili.
Když vám chci správně představit potíž tohoto prokletého hříchu - hříchu, který tolik duší přivádí do zatracení - je třeba, abych otevřel před vašima očima
peklo s celou jeho hrůzou a ukázal vám, jak strašně Boží všemohoucnost trestá nešťastné oběti tohoto hříchu. Dáte mi za pravdu, že člověk nedokáže zcela pochopit ani ošklivost tohoto hříchu, ani Boží přísnost, která trestá nečisté navěky. Řeknu pouze tolik, že
kdo páchá nečistý hřích, ten se dopouští svého druhu svatokrádeže, protože znevažuje údy Kristovy a svatyni Ducha Svatého, jakou je naše tělo (srov. 1 Kor 6, 15 i 19). Z tohoto lze učinit závěr, jak velkou urážku Boha tvoří tento hřích a jak velký trest zasluhuje. Bratři moji, je třeba tu teď před vás postavit nestydatou královnu Jezábel, která svým cizoložstvím zahubila tolik duší; ona sama vám musí namalovat strašný, ponurý a zoufalý obraz muk, které nyní nese v pekle a bude snášet navěky. Slyšeli byste, jak uprostřed plamenů, které ji pohlcují, křičí: "
Běda mi! Jak strašně trpím! Krásné nebe, nikdy tě neuvidím - pro mě už všechno skončilo. Prokletý nečistý hřích, za tebe jsou odměnou plameny, které mě teď pálí. Jak draze musím platit za špinavou, chvilkovou přátelskost! Kdybych se mohla ještě jednou vrátit na zem, dokázala bych ocenit ctnost čistoty!"
Pojďme ještě dále, abyste mohli důkladněji poznat ošklivost tohoto hříchu. A nemluvím přece o pohanech, kteří neměli štěstí poznat dobrého Boha; mám na mysli
křesťana, který musí vědět, že tento hřích ho zbavuje nebeského dědictví, že on mění syny Božích na syny hněvu a zavržení. Ještě jednou opakuji, že mluvím o křesťanech, které Ježíš Kristus vykoupil svou Nejsvětější Krví a učinil příbytkem Boha. Těžko chápu, jak se může křesťan oddávat takové ošklivosti. Už samotná myšlenka na to musí člověka smrtelně vyděsit. Duch Svatý říká, že ubožák, který se předává nevázanosti, zasluhuje si to, aby pekelný duch po něm šlapal tak, jako lidské nohy šlapou po odpadcích. Každá cizoložná žena, bude pošlapána jako hnůj na cestě (Kaz 9, 10). Sv. Brigitě kdysi Kristus zjevil, že připravil pro zvrhlíky strašné mučírny a že téměř všichni lidé padli za oběť tohoto hanebného hříchu.
Vezměme do rukou Písmo svaté, a uvidíme, jak přísně Bůh trestá nečisté lidi už od počátku světa. Podívejte, jak se lidé už
před potopou oddávají této odporné nemravnosti. Milosrdný Bůh nemůže snést tento pohled - lituje, že stvořil člověka a rozhodl se přísně ho potrestat. Otevírají se tedy nebeské vodopády, vody potopy zalévají celý svět a očišťují zašpiněnou zem (srov. Gn 6).
Pojďme dál. Obyvatelé
Sodomy a Gomory i sousedních míst se oddávají ohavnosti hříchem. Bůh, unesen správným hněvem, spouští na tato prokletá města ohnivý déšť a spaluje všechny živé bytosti, které tam žijí. Oheň a síra zabily všechno: lidi, zvířata, stromy, dokonce zem i kameny se staly obětí Božího hněvu. Tam, kde byly dříve úrodná pole a krásné skalnaté pahorky, tam nyní vidíme Mrtvé moře, ve kterém nemůže přežít žádná ryba. Někdy potkáš na jeho březích cosi, co připomíná ovoce, jsou to však pouze hrudky popela, které klamou lidské oko (srov. Gn 19).
Zase na jiném místě čteme, že Pán Bůh přikázal potrestat smrtí čtyřiadvacet tisíc lidí za to, že se oddávali nemravnosti (Nm 25, 9).
Směle můžeme říci, že tento prokletý hřích byl skoro vždy příčinou všech neštěstí vyvoleného lidu. Podívejte na Davida, na Šalomouna nebo jiné biblické postavy. Co bylo důvodem trestu, který na ně a na ně podobné dopadl - zda tento prokletý hřích? Můj Bože, kolik duší Ti odnímá tento hřích! A kolik obětí přináší peklu!
V Novém zákoně tresty za nemravnost také nejsou menší. Sv. Jan v Apokalypse vidí hřích nečistoty představen v podobě ženy, která sedí na znetvořeném zvířeti, které má sedm hlav a sedm rohů (Zj 17, 3). Chce nám tím ukázat, že
tělesný hřích se vrhá na všechna Boží přikázání, že on je důvodem jejich porušování - že obsahuje v sobě všechny hlavní hříchy. Chcete-li se přesvědčit, jestli je to skutečně tak, podívejte se na hříchy nečistého člověka. Uvidíte na vlastní oči, že když jde za žádostivostí těla, porušuje všechna přikázání a stává vinen ve všech hlavních hříších. Nemusím zde uvádět podrobnosti - sami to vidíte na vlastní oči. Pouze dodám, že
žádný jiný hřích nebývá důvodem tolika svatokrádeží. Mnoho lidí to nevidí; jiní - ačkoliv si to dobře uvědomují, nechtějí se zpovídat ze svatokrádeží - typických dcer nevázanosti. Až na posledním soudu uvidíme, kolik lidí nečistota vrhla do věčného zatracení. Ano, bratři, tento hřích je výjimečně ošklivý a proto ho lidé páchají potají. Chtějí ho ukrýt dokonce vlastním očím, protože dobře vědí, jak moc je ponižuje.
Aby vám bylo snazší pochopit, jak často se vyskytuje
tento hřích mezi křesťany, vysvětlím vám teď, kolika způsoby se jej lze dopustit. Neboť
proti šestému přikázání se lidé proviňují: myšlenkami, touhami, pohledy, slovy, skutky i situacemi.
1. Nejdříve
myšlenkami. Mnozí nedokáží rozlišit myšlenky od tužeb - proto tak snadno dochází ke svatokrádežné zpovědi. Špatná myšlenka je hříšná tehdy, když se zabýváme nějakou nesprávnou věcí, která se vztahuje na nás samé nebo na jiné, dobrovolně pozastavujeme: ačkoli ještě nemáme ochotu realizovat tyto myšlenky, tak přece se jí plazíme po těchto špinavých a nemravných tématech. Při zpovědi je třeba vždy říkat, jak dlouho jste mysleli na nějakou nemravnou věc; je třeba také vyznat, jestli jste se vraceli myšlenkami k nějakému nemravnému rozhovoru, hříšné důvěrnosti nebo něčemu, co jste viděli. - Zlý duch vám staví před oči rozličné nemravné věci, neboť počítá, že vás nakloní alespoň v myšlenkách k hříchu.
2.
Hřešíme i touhami. - Rozdíl mezi myšlenkou a touhou spočívá v tom, že touha směřuje k provedení toho, na co myslíme. Touhou hřeší ten, kdo chce hřích nečistoty spáchat, kdo k tomu hledá příležitost. Samozřejmě, že u zpovědi je třeba říci, zda taková touha byla ještě skrytá v hloubi duše, ale už jsme použili nějaké prostředky na její splnění, nebo jsme obtěžovali prosbami kohosi, přičemž jsme měli špatný úmysl; pak: koho jsme chtěli naklonit ke zlému - jestli bratra či sestru nebo dítě nebo matku nebo sestřenici, bratrance nebo strýce. - Kdyby někdo z vlastní viny nevyznal takové okolnosti, tak jeho zpověď by neměla žádnou hodnotu. Je jasné, že není třeba nikoho jmenovat podle jména. Ale někdo nevyznal, že se dopustil něčeho nečestného s bratrem či sestrou, a pouze by se obecně obviňoval, že "zhřešil proti ctnosti čistoty" - tak takové vyznání by jistě bylo nedostatečné.
3. Hřeší i ten,
kdo se dívá na nečisté předměty a obecně na věci, které nás snadno mohou přivést k pádu. Zrak je bránou, přes kterou často vstupuje do duše hřích. Proto spravedlivý Job řekl:
S očima jsem si takovou smlouvu ujednal, že se nepodívám nikdy na pannu (Job 31, 1).
4.
Hřešit můžeme i slovy. Řečí navenek vyjadřujeme to, co si myslíme, co se děje v našem srdci. Je tedy třeba se zpovídat ze všech nečistých slov a dodávat, jak dlouho trval takový nečistý rozhovor, jaké pohnutky nás k tomu naklonily, v přítomnosti kolika a jakých osob jsme mluvili o nečistých věcech.
Ach, bratři, pro kolikeré děti by lépe bylo upadnout do spárů tygra či lva, než se dostat do společenství zvrácených lidí. Z plnosti srdce mluví ústa. Pokud toto víme, snadno pochopíme, jak moc musí být zkažené srdce těch nebožáků, kteří se špiní a válejí v blátě nečistoty.
Ó Bože, Ty sám jsi řekl, že po ovoci známe strom! Podle odporných rozhovorů poznáme duchovní hnilobu člověka.
5.
Hřešit lze dále skutky. K takovým skutkům patří mimo jiné
nedovolené doteky sebe nebo jiných či nemravné polibky. Nechci o tom blíže mluvit, neboť dobře chápete, o co jde. Ale, bohužel - kde jsou ti, co by se z takových věcí zpovídali!
Není divné - ještě jednou to opakuji - že nečistý hřích se stává důvodem tolika svatokrádeží. Dozvíme se o tom přesně ve strašný den pomsty Boží! Kolik dívek stráví o samotě dvě nebo tři hodiny s nemravnými lidmi? Jaké ohyzdné rozhovory tam vedou, jak se ústa stávají skutečně pekelnými čelistmi!
Ó Bože, jak se uprostřed tohoto prudkého ohně nemá rozpálit žádostivost ?!
6. Nakonec se hřeší,
když se někomu vytváří příležitost k nečistému hříchu nebo když takové příležitosti podléháme.
Vztahuje se to především na
ženy, které se přehnaně oblékají a tím způsobují pohoršení u jiných. Až na Božím soudu se dozví, kolik pádů tím způsobily.
Velkou vinu nesou ty osoby, které se dopouštějí různých
flirtů a koketování. Nelze také ospravedlnit člověka, který se s takovými osobami pouští do rozhovoru. Možná, že on nenachází v něm přátelskost, ale koná zle, protože
se dobrovolně vystavuje nebezpečí.
Ať tedy velmi uvažují ti, kteří
pod záminkou již domluveného manželství se vidí příliš často, přičemž tráví nejednou spolu množství času, dokonce v noci. Tato všechna objetí, která se uskutečňují, dýchají smyslností a skoro vždy jsou smrtelnými hříchy. Proto
snoubenci mají konat velmi ostražitě, aby je Bůh těžce nepotrestal za hříchy spáchané před uzavřením manželství. I příbuzní musí dávat pozor, aby se jim nepřihodily různé důvěrnosti. Velká zodpovědnost dopadá na rodiče, kteří nebděli nad konáním svých dětí.
Proti svaté čistotě hřeší i ten, kdo se v noci
ukazuje lidem bez patřičného oděvu - například, kdo jde otevírat dveře nebo pomáhat nemocnému. I matka musí dávat pozor, aby se nedívala nečistě na své děti a nedovolila si nepotřebné doteky. Otcové i matky i představení jsou za to velmi zodpovědní před Bohem, když se ukáže, že z jejich viny se objevily hříšné důvěrnosti mezi dětmi nebo podřízenými.
Hříchu se dopouští ten,
kdo čte špatné knihy nebo je půjčí jiným, a také ten, kdo lehkomyslně šíří písně. Špatné jsou i přecitlivělé listy nebo korespondence. Dále -
na cizím hříchu má účast ten, kdo usnadňuje mladým lidem setkání pod záminkou namlouvání na manželství.
Když chcete,
aby byly vždy vaše zpovědi dobré, musíte vyznat všechny přitěžující okolnosti.
Pokud se dopouštíte hříchu s osobou, která se oddává nemravnosti, tak se stáváte služebníky a otroky ďábla a vystavujete se věčnému zatracení.
Ale pokud byste někoho mladého přivedli k hříchu poprvé, pokud byste ho zbavili nevinnosti a květu panenství, pokud byste otevřeli ďáblu bránu do srdce takové osoby - pokud té duši, která byla předmětem lásky Nejsvětější Trojice, byste zavřeli nebe, a udělali byste z ní předmět hodný prokletí na zemi i v nebi, tak byste spáchali hřích mnohem těžší a jako z takového, museli byste se z něj zpovídat.
Zhřešit s osobou svobodného stavu, neoddanou, ne příbuznou, je podle nauky sv. Pavla těžkým proviněním - je hříchem, který zavírá nebe, a otevírá věčné zatracení.
Mnohem těžší je však zločin, pokud někdo hřeší s vdanou osobou. Je to totiž strašná
nevěra, která znehodnocuje a ničí všechny milosti svátosti manželství; je to strašná věrolomnost a pošlapání přísahy složené u oltáře nejen v přítomnosti andělů, ale i před Ježíšem Kristem! Takový zločin přivádí prokletí na celý dům a farnost.
Hřích s osobou, která není v příbuzenstvu a neoddanou, je smrtelný a zatracuje nás navěky.
Kdo však hřeší i navzdory manželskému svazku, či příbuzenstvu (jako např. otec s dcerou, matka se synem, bratr se sestrou, přirozený bratr s přirozenou sestrou, bratranec se sestřenicí) páchá tak těžký zločin, že si větší už nelze představit. Takový člověk se totiž vysmívá nejsvětějším pravidlům stydlivosti, pohrdá a šlape po všech zákonech náboženství i přírody.
A nakonec hřích s osobou zasvěcenou Bohu, který je vrcholem zla, protože je strašlivou svatokrádeží.
Ó můj Bože, jak se mohou křesťané oddávat takovýmto nestydatostem! Kdybychom se alespoň po těchto strašných pádech utíkali k Bohu, prosili Ho o odpuštění, aby nás ráčil vytrhnout z té hluboké propasti! A co si myslet, když velká část lidí i navzdory spáchaným hříchům nečistoty, si žije klidně a bez mrknutí oka jde do věčného zatracení?
Příčiny
Možná se teď zeptáte, co tu obvykle vede k pádu. Každé dítě, které se učí katechismus, snadno odpoví, že důvodem toho bývají
tance, plesy a důvěrné kontakty s osobami opačného pohlaví, hudba, příliš volná slova, neslušné oblečení, nemírný vztah k jídlu a pití.
Proč
nekontrolování se při jídle a pití vede ke zlému? Nuž proto, že tělo si žádá, co je proti duchu, touží po jeho záhubě. Nutně ho je tedy třeba umrtvovat - jinak dříve či později ono uvrhne duši do pekla. Osoba, které záleží na spáse duše, se každý den umrtvuje - byť v malé věci, jako v pokrmu, nápoji či odpočinku.
Sv. Augustin tvrdí, že
opilství velmi snadno vede k nečistotě. Vejděte na chvíli do nějaké hospody nebo pobuďte chvíli ve společnosti opilce, a přesvědčíte se, že z úst opilé osoby skoro vždy vycházejí odporná a špinavá slova; přesvědčíte se také, že i chování takových lidí je hanebné - dělají věci, kterých by se střízliví nikdy nedopustili.
Pokud tedy, drazí bratři, si chcete zachovat čistotu duše, tak nutně musíte cosi odmítat svému tělu - jinak vás ono přivede do zatracení. I
plesy a tance jsou v tomto ohledu velmi nebezpečné. Nejméně tři čtvrtiny mladých lidí se kvůli ním dostává do spárů nečistého ducha. Nemusím vám to dokazovat, protože to už bohužel víte z vlastní zkušenosti. Kolik špatných myšlenek, kolik špinavých tužeb a nemorálních hříchů způsobují tance! Vůbec se nedivím, že až osm francouzských synod pod těžkými tresty zakázalo svévolné zábavy.
Ale řekněte mi: Proč někteří kněží to nechápou jako těžký hřích? Řeknu pouze tolik, že každý bude za sebe zodpovídat před Bohem.
Proč tolik mladých lidí bloudí? Proč nepřistupují k svatým svátostem? Proč zanechávají modlitbu? Důvodem toho jsou zábavy a tance, které se protahují do pozdní noci. - Kolik dívek ztratilo kvůli tomu dobré jméno - ba ještě více: svou bídnou duši nebe i Boha!
Sv. Augustin tvrdí, že menším zlem by bylo celou neděli pracovat, než ji strávit na tancovačce! Ano, bratři moji, až na posledním soudu se přesvědčíme, že těmito zábavami dívky, které se tak rády na nich podílejí, spáchaly více hříchů, než mají vlasů na hlavě. Kolik se tehdy přihodí nečistých pohledů, kolik tužeb, kolik nečistých doteků, kolik žárlivosti a hádek?
- Dobře řekl trpící Job:
Hulákají při bubnu, citerách a při zvuku píšťal se radují. Tak docela šťastně mohou skončit své dny a do podsvětí odejít spokojeně (Job 21, 12-13).
Prorok Ezechiel z příkazu Boha říká Židům, že za tance dopadne na ně přísný trest, aby se celý lid Izraele začal toho obávat.
Sv. Ján Chryzostom tvrdí, že patriarchové Abrahám, Izák a Jakub nedovolovali pořádat plesy na svých zábavách (původní text:
nedovoľovali vystrájať plesy na svojich zábavách), protože se báli trestu nebe.
Nakonec, nepotřebujeme na to hledat dlouhé důkazy. Pouze se zeptám: řekněte upřímně -
chtěli byste zemřít hned po návratu z tance? Určitě ne. Sami se přiznáte, že nesmyslné oddávání se zábavám je špatnou věcí a že
je třeba se z toho zpovídat.
Za dob Karla Boromejského osoby, které vedly hlučný styl života, odsoudili k přísnému pokání, a někdy je dokonce exkomunikovali. V hodině smrti se přesvědčíte o pravdivosti toho, co říkám, ale pro mnohé již nebude čas na nápravu. Pouze slepí mohou dokazovat, že při tanci jim nehrozí žádné nebezpečí. Kdyby tak mělo být, tak proč lidé, kteří chtěli získat nebe, se tak pečlivě vyhýbali zábavám a tancům, proč tak velmi litovali šílenství mládí? Nyní se můžeme mýlit, ale jednou přijde den, kdy nám spadnou z očí šupiny - den, kdy nám budou zbytečné velké výmluvy; v ten den se budeme jinýma očima dívat na svět.
Nemravnost a přehánění v oblékání také vedou k tomu odpornému hříchu. Prázdnota, která se projevuje ve způsobu oblékání, se velmi často stává příčinou nečistých pohledů, nečistých myšlenek a dvojznačných, oplzlých rozhovorů.
Pokud by si co jen trochu chtěl pochopit zlo, které z toho vyplývá, tak musíš přinejmenším na chvíli padnout na kolena před křížem - padnout tak, jakoby jsi vlastně v té chvíli měl být souzen navěky.
"Světa znalí" lidé jsou pramenem nečistoty a vražedným jedem pro ty, kteří nemají dostatečnou sílu do boje s příležitostmi, které se jim naskýtají. Pohoršující mají často velmi vyzývající tvář a smělý pohled. Z jejich chování hned lze poznat, že jsou otrávení nečistotou a pokoušejí se nakazit smrtelnou chorobou ty, kteří na ně pohlížejí bez patřičné ostražitosti. Uvažte, kolik shnilých srdcí se toulá po světě - srdcí spalovaných žádostivostí, srdcí které jsou jako hořící snop slámy?!
Jestli jste pochopili, jak velkým zlem je nečistota a kolika způsoby se lze dopustit tohoto hříchu, tak
proste dobrého Boha, aby vás naplnil svatou bázní a uchránil vás od těchto ošklivých pádů.
Zamysleme se nyní,
co je třeba dělat, abychom se ubránili těmto strašným hříchům - hříchům, které tolik ubohých duší vleče do zatracení. Prostředky na to nám ukazuje už nauka katechismu: proto by vám ji umělo říci nejedno dítě. Základní z těchto prostředků jsou:
soustředěný život, modlitba, účast na svatých svátostech, vroucí zbožnost k Matce Boží, vyhýbání se nebezpečným příležitostem, rychlé zavržení nečistých myšlenek, které nám nabízí zlý duch.
Řekl jsem, že je třeba
milovat soustředěný život. Vůbec vám nekážu, abyste se ukryli v samotných lesích nebo v klášterech - což by bylo pro vás velkým štěstím. Chci vás jen povzbudit,
abyste se vyhýbali osobám, které rádi mluví o nemravných věcech, které mohou poskvrnit představivost, a také osobám, které se zabývají pouze dočasnými věcmi a vůbec nemyslí na Boha. Zvláště v neděli, namísto chození na návštěvy, vezměte si do rukou knihu - například O následování Krista nebo Životopisy svatých a čtěte ji pozorně. Díky této četbě se naučíte, nad kolika pokušeními zvítězili Pánovi vyvolení, kolik přinesli obětí, aby se líbili Bohu a spasili svou duši. Nábožné čtení vám dodá zápal k ctnosti a bohabojnému životu. Když budete číst Životopisy svatých, možná si řeknete tak, jako kdysi těžce raněný Ignác z Loyoly: "
Proč bych neměl dělat to, co dělali svatí? Copak mi dobrý Bůh nepomůže zvítězit, jak pomohl tamtěm? Copak není pro mě určeno totéž nebe, které oni už získali? Copak se nemám bát téhož pekla, kterého se oni báli?" Ano, bratři moji, je třeba se vyhýbat lidem, kteří nemají v srdci Boží lásku. Pouze z nutnosti, když nás k tomu vybízí povinnost, obcujme se světem.
Potom - pokud si chceme zachovat čistotu srdce, musíme
milovat modlitbu. Neboť ctnost nevinnosti je darem nebe - proto je třeba se o ni modlit. V modlitbě se spojujeme s Bohem, anděly a svatými a stáváme se duchovními. Naše srdce i rozum se pomalu odtrhávají od stvoření, ponořují se do vyšších věcí a stále více milují nebeská dobra.
Nemyslete si však, že každým pokušením urážíme dobrého Boha.
Hřích závisí na souhlasu vůle a na příjemnosti, kterou člověk v něm hledá. I kdyby pokušení trvalo osm nebo patnáct dní, vyjdeme z něj celkem a dokonce hezčí než mládenci z rozpálené pece v Babyloně, avšak pod jednou podmínkou - že
budeme mít odpor ke hříchu. Je tedy třeba se co nejdříve utíkat k Bohu, je třeba mu říci: "
Bože, pospěš mi pomáhat! Ty víš, že bez Tebe nemohu nic udělat, že jsem tak velmi nakloněný k hříchu. Ale posílený Tvou milostí, určitě zvítězím! Nejsvětější Panno, nedovol, aby ďábel strhl mou duši - duši, za kterou tolik vytrpěl Tvůj Božský Syn!"
Abychom si zachovali čistotu, je třeba také
hodně přistupovat ke svatým svátostem. Kdo často a zbožně čerpá z těchto zdrojů Spasitele, ten si snadno zachová tuto pěknou ctnost.
Dobře to ví pekelný duch a proto se usiluje odvést nás od zpovědi a svatého přijímání nebo usiluje naklonit nás ke svatokrádežnému přijímání těchto svátostí. Vzbuzuje v nás obavu, neklid i odpor. Namlouvá nám, že špatně děláme, že nás kněz nezná, že ho klameme. Tímto intrikám pekla není třeba věnovat pozornost, ale naopak - třeba zdvojnásobit úsilí, často přistupovat k těmto pramenům milosti, zcela se oddat milosrdnému Bohu. Když vás bude zlý duch odvádět od svatých svátostí, volejte s důvěrou: "
Bože, Ty víš, že hledám pouze Tebe a spásu mé bídné duše!"
Skutečně - hrozní pro satana se nestaneme ničím jiným, než jen častým a hodným přijímáním Nejsvětější Svátosti, která je tím zázračným vínem, které rodí panenství: co je jeho vzácnost a co je jeho krása?
Obilí oživí mladíky a mladé víno panny (Zach 9, 17). Jak lze být nečistým, když do srdce přijímáme Krále čistoty?
Pokud si tedy chcete zachovat nebo získat tuto pěknou ctnost, která dělá lidi rovnými andělům, tak
přistupujte často a zbožně ke svatým svátostem. Tehdy vám neuškodí peklo - ačkoli by vynakládáno největší úsilí a nastavovalo nejhorší pasti na vaši ctnost.
Pokud si chceme v sobě zachovat svatyni Boha v celém lesku, tak mějme
velkou úctu k Nejsvětější Matce, neboť ona je Královnou panen. Ona první rozvinula vlajku té nesrovnatelné čistoty.
A zamyslete se, jak moc si Bůh cení tuto ctnost. Narodí se z chudé a nikomu neznámé matky - ale čisté a svaté. Jako pěstouna si vybere sv. Josefa, který také vlastně miloval tuto ctnost v dokonalém stupni a ji vlastnil - byť samozřejmě v nižším než jeho přečistá Snoubenka.
Sv. Jan Damašský nás vroucně povzbuzuje, abychom se modlili k Nejsvětější Matce, která oplývala nesrovnatelnou čistotou, přičemž jasně tvrdí, že dostaneme od Boha všechno, o cokoli Ho budeme prosit jménem privilegia Královny panen. Tentýž Církevní Otec dodává, že tato ctnost je tak milá andělům, že v nebi neustále zpívají: "
Panno panen, chválíme tě a velebíme tě, Matko krásného milování". Velký sluha Marie, sv. Bernard, říká, že více obrátil duší modlitbou Zdrávas Maria, než všemi svými kázáními. A tento světec nám říká:
zakoušíte pokušení? Vzývejte o pomoc Marii, a určitě mu nepodlehnete. Když se modlíme Zdrávas Maria, celé nebe se těší, a peklo se třese, protože si připomíná, že Maria se stala v rukou Božích nástrojem krocení jeho velkých úsilí. Vlastně proto tento velký světec nám tak vroucně doporučuje pobožnost k Matce Boží.
Pokud si vás zamiluje Nejsvětější Matka, tak vás bude milovat její Syn, Ježíš Kristus.
Když si chceme zachovat ctnost čistoty,
musíme bojovat s pokušeními a vyhýbat příležitosti ke zlu, tak jak to dělali svatí. Například Josef, patriarcha, zanechal polovinu pláště v ruce hříšné Putifarovy ženy, která ho sváděla ke hříchu a utekl, neboť nechtěl urazit Boha (srov. Gn 39, 12). Čistá Zuzana riskovala raději smrt, jen aby neztratila tuto ctnost (srov. Dan 13).
Poslouchejte ještě, co se přihodilo sv. Martinianovi, který žil na poušti životem zasvěceným Bohu. Přišla do jeho cely jakási hříšná žena. Předstírala, že zabloudila v lese a prosila poustevníka, aby se nad ní slitoval. Svatý ji přijal do poustevny, ale sám odtud odešel. Když se následující den vrátil, aby se dozvěděl, co se stalo s tou ženou, potkal ji celou vystrojenou. Slyšel také od ní, že ji tam poslal Bůh, speciálně za tím účelem, aby uzavřela s Martinianem smlouvu. Pak ještě dodala, že má ve městě obrovský majetek, ze kterého bude možné rozdávat velké almužny. Svatý se rozhodl, že se přesvědčí, zda to vše skutečně pochází od Boha, nebo je to dílem zlého ducha. Přikázal tedy ženě čekat. Řekl jí, že každý den tam přicházejí lidé, kteří se svěřují jeho modlitbám a proto on musí jít nyní na pahorek, aby viděl, zda někdo nepřichází, aby náhodou nepobloudil a neodešel naprázdno. Když tedy vyšel na pahorek, uslyšel tajemný hlas: "
Martiniane, Martiniane, proč posloucháš hlas satana?" Tak ho to vyděsilo, že po návratu do své poustevny založil velký oheň a skočil do něj. Strach před hříchem a bolest, jakou zakusil v plamenech, způsobily, že začal hlasitě křičet. Tehdy přiběhla tato nešťastná žena a začala se dotazovat, kdo ho vrhl do ohně. Světec na to odpověděl: "
Když teď nemohu snášet pozemský oheň, tak jak snesu pekelný, když spáchám hřích, na který mě svádíš?" Tato slova uvedla ženu do takového zděšení, že se rozhodla navždy zůstat v poustevně světce, který si postavil celu značně dál a tam vedl kající život.
Svatý Tomáš Akvinský vyhnal špatnou ženu ze svého příbytku rozpálenou hlavní. Svatý Benedikt, když měl nečisté pokušení, válel se v trní a ranil se až do krve. Jindy se ponořil po krk do mrazivé vody, aby tímto způsobem uhasil nečisté žádosti. Nakonec, těžko je zadržet vzrušení, když čteme takové vyznání velkého Doktora Církve, sv. Jeronýma: V této rozlehlé poušti, spálené sluncem, nepřestávám plakat u nohou Ukřižovaného, přičemž se živím černým chlebem a bylinami, spím na holé zemi a piji vodu z pramene - dokonce během nemoci. Když mi chybí slzy, beru do rukou kámen a biji se do prsou tak, že mi krev teče z úst, a přesto mi zlý duch nedá klidu - vždy je třeba mít v ruce zbraň.
Jak tedy, bratři moji, z toho všeho udělat závěr? Není ctnosti, která by nás dělala více milými Bohu, než čistota. A naopak - žádný hřích nezpůsobuje tolik radosti zlému duchu, jako nemravnost. Musíme se tedy účinně bránit před útoky pekla a pečlivě bdít nad svým zrakem, myšlenkami i hnutími srdce, často se utíkat k modlitbě, vyhýbat se špatným příležitostem a špatnému přátelství, tanci či zábavám - musíme umrtvovat své tělo, svěřovat se Nejsvětější Panně a často přijímat svaté svátosti. Budeme blahoslavení, pokud si nepošpiníme svá srdce tímto prokletým hříchem - neboť Ježíš Kristus jasně řekl, že čistí budou vidět Boha navěky (srov. Mt 5, 8). Amen.
sv. Jan Maria Vianney
Převzato z
https://doverujem-a-verim.blogspot.com/,
článek z 20. 9. 2017 naleznete
zde.
