Mnozí se svými znalostmi končí u informací o upálení mistra Jana Husa 6. července 1415 v Kostnici. Vše vypadá v podání dějin, mnohdy ještě i dnes učených jen podle zpracování Františka Palackého tak, jakoby následná doba husitská byla tím nejslavnějším obdobím v dějinách naší země.
Ve skutečnosti doba husitská přinesla mnoho nespravedlnosti, a dokonce i mučedníků z řad katolíků. Nedá se říct, že by katolíci byli vždy bez viny. I oni měli svůj podíl na vyprovokování a někdy i udržení nepokojů. Je však spravedlivé zmínit ty, kteří pro svou věrnost katolické víře položili život.
Době husitské předcházelo poměrně velké napětí a utiskování církve. Například o řadu let dříve je známý vyostřený spor mezi arcibiskupem Janem z Jenštejna a králem Václavem IV., díky kterému máme mučedníka sv. Jana Nepomuckého. Podobné napětí bylo však i na Moravě. Olomoucké biskupství a kapitula se postavily proti markrabímu Prokopovi, z toho vzešlo vypalování a mučení kněží.
Na straně katolické je v té době patrno, že se stupňuje katolické odhodlání až přímo do mučednické nálady. Boj, který pak následoval, měl povahu boje za svobodu církve a po příchodu Viklefovy nauky šlo i o boj za čistotu a pravost víry. V tomto boji se angažovali hlavně kartuziáni z Dolan a z Prahy, dominikáni, augustiniáni a minorité. Poctiví kněží se nedali v boji za věrnost církvi zviklat. Byli však poměrně tvrdě utiskováni - ze strany Jana Husa, tak i krále Václava IV.. Můžeme například zmínit, že kněží z Klatovska poslali prostřednictvím svého děkana stížnost papeži Janu XXIII. na nespravedlnost, která se zde děje vůči církvi. Tato jejich stížnost byla řešena dokonce kostnickým koncilem. Na sněmu v Kostnici pak největší potíže působily Janu Husovi spisy Páleče a převora dolanského Štěpána. Husovi zde jako protivníci zatápěli augustiniáni, cisterciáci a dominikáni. A Hus byl upálen...
Jeho přívrženec Jakoubek ze Stříbra píše a slibuje krvavou pomstu všem, kdo měli účast na výsledku procesu. Zde je také odpověď, kde byly priority husitů v jejich ničení, a vlastně i pomstě. Nejprve se husité zaměřili na dolanské kartuziány. Ti se schovali v Olomouci, a tak byli napadeni pražští kartuziáni. Husité se pomstili. Vždy to bylo podle podobného scénáře. Nabádali mnichy, aby se k ním přidali. Když to odmítli, byli mučeni a často páleni. Časté použití ohně nám může připomínat, že své aktivity mohli husité brát jako odvetu za upálení Jana Husa.
Je obdivuhodné, jak mnozí věrní katolíci, zvláště kněží a řeholníci, raději obětovali život, než aby se zřekli své víry. I když mnohé výpady a oběti husitů nám dnes nejsou přesně do detailu známy, to, co víme, postačuje. Kromě ztráty na životech přineslo jejich počínání i velké ztráty kulturní, vždyť zničili mnoho knihoven, klášterů, kostelů, a toho, co by v současné době mohlo být považováno za cenné památky.
Na různých místech zůstala úcta ke katolickým mučedníkům živá po staletí, jinde se nyní už jen matně tuší, že se tam udály krvavé střety husitů s katolíky, a že to stálo životy těch, kdo se k husitům nepřidali.
Na těchto místech je dobře se pozastavit, a třeba se i pomodlit některý
z kajících žalmů, vždyť i po letech je třeba konat pokání za nespravedlnosti.
Jistě mezi umučenými byli i ti, kteří jsou dnes v nebi. Přestože žádný z nich doposud nebyl kanonizován, je možné na ně pamatovat jako na přímluvce.
Husité pustošili a zabíjeli na mnoha místech, mnohde se svědectví a písemné doklady nedochovaly, ale můžeme nabídnout alespoň stručný výčet některých jejich obětí.
Velehrad, asi únor 1421
Hrad Rychmburk u Chrudimi, před 20. únorem 1425
Chomutov, 16. března 1421
Beroun, 1. dubna 1421
Frankenstein u Kladska, 2. dubna 1428 (Velký pátek)
Sezimovo Ústí, asi 10. dubna 1420
Sedlec u Kutné Hory, 28. dubna 1421
Nové Hrady u Třeboně, 12. května 1425
Zvole u Jaroměře, před 16. květnem 1421
Jaroměř, 16. května 1421
Lubno v Lužici, 16. května 1427
Benediktinský klášter na Břevnově, 6. června 1420
Zbraslav, 12. června 1420
Polešovice, 2. července a 7. září 1421
Plzeň, 14. července 1433 – 16. května 1434
Konšelé Nového města Pražského, 30. července 1419
Cisterciáci ve Zlaté Koruně, 11. května 1420 a 28. října 1425
Klášter Osek, 18. prosince 1429
Kolín, 22. dubna 1421
Mohelnice, podzim 1424
Velehrad, asi únor 1421
Husité přitáhli z Nedakonic, zpustošili klášter, vypálili a rozkradli vše, co se dalo. Bylo umučeno a upáleno 7 cisterciáků. Upálen byl i opat Jan, už současníky považován za svatého.
nahoru
Hrad Rychmburk u Chrudimi, před 20. únorem 1425
Táboři vpadli na Chrudimsko a většinu míst dobyli. Na hradě Rychmburk se před husity ukrývali kněží a řeholníci. Ti byli husity lapeni a u hradu upáleni. Přestože o těchto mučednicích víc nevíme, dochovalo se, že důvodem upálení bylo to, že chtěli zůstat věrní katolické víře.
nahoru
Chomutov, 16. března 1421
Husité obklíčili město, ale první den s dobýváním neuspěli. Druhý dne byla květná neděle a husité znovu útok obnovili. Obránci na ně z hradeb lili vařící vodu a smolu. Boj byl opravdu tuhý. Husité útočili ze dvou stran. Nakonec bylo město dobyto. Následovalo krveprolití, ve kterém husité usmrtili asi 2500 obyvatel města. Naživu nechali jen pár žen a dětí a asi 30 mužů, aby mohli pohřbívat mrtvé. Zbylé ženy byly krutě mučeny a smutné je, že se tohoto mučení zhostily ženy táborské. Obléhání města nemělo povahu dobývání města německého, ale katolického. Popravy se konaly hlavně v kostele a na hřbitově.
Kolem roku 1700 byly poměrně silné tendence k blahořečení chomutovských mučedníků. Tyto snahy pokračovaly i v dalších desetiletích, ale časem vše upadlo v zapomenutí.
nahoru
Beroun, 1. dubna 1421
Upálen byl katolický rytíř Jan Koblih proto, že pevně zůstal katolíkem. Nejprve jej táborité spolu s dalšími shodili z věže kostela a tam jej mlátili cepy. Takto zbídačeného jej připoutali nad oheň a postupně od chodidel pozvolna pálili. To vše proto, že se odmítl přidal k husitům, chtěl zůstat věrný své katolické víře.
nahoru
Frankenstein (dnes Ząbkowice Śląskie) nedaleko Kladska (PL), 2. dubna 1428 (Velký pátek)
Zde byli usmrceni tři dominikáni. Podpřevor kláštera Mikuláš, muž svatého života, byl upálen u vchodu na hřbitov. Tentýž den zabili frátera Jana a rozsekali ho na kusy a frátera Ondřeje zastřelili šípem. To vše se stalo kvůli jejich katolické víře. Pak zpustošili husité okolní města a celé Slezsko.
nahoru
Sezimovo Ústí, asi 10. dubna 1420
Oldřich na svých statcích hájil katolictví a vypovídal odtud jinověrce, tím se stal husitům trnem v oku. Hned jak si zvolili hejtmany vytáhli na něj. Bránil se v tvrzi, když padla, mlátili ho cepy a usekali mu nohy, pak ho hodili do ohně. To vše kvůli víře.
nahoru
Sedlec u Kutné Hory, 28. dubna 1421
Kartuziáni patřili k nejhorlivějším obráncům katolictví už za Husa. Proto se pomsta husitů brzy obrátila právě proti nim.
Hned druhý den po smrti Václava IV. 17. srpna 1419 začali husité vytloukat fary a duchovenstvo. Vybili i klášter kartuziánů na Smíchově. Řeholníky pak vedli do staroměstské radnice. Po cestě jim hrozilo, že je rozvášněný dav zabije. V radnici s nimi konšelé chtěli diskutovat o víře. Uvěznili jich tam 11, ale ráno jeden chyběl. Dávali na ně větší pozor, ale opět další zmizel. Když vše bylo vyšetřováno, řeholníci tvrdili, že se to stalo při modlitbě.
Pak je konšelé s vojenským doprovodem převedli do sedleckého cisterciáckého kláštera. Z písemných záznamů je patrné, že tito kartuziáni toužili po mučednictví. To se jim splnilo, 28. dubna 1421 přepadl klášter Žižka s tábority a pobili všechny – domácí cisterciáky i přivedené kartuziány.
nahoru
Nové Hrady u Třeboně, 12. května 1425
Táborský hejtman Jan Bzdinka dobýval Třeboň, ale marně. Odtáhl tedy k Novým Hradům, hrad zapálil a dobyl. Je dochováno, že zde upálili i petrovického faráře Ocelku, poté co se nechtěl vzdát katolické víry.
nahoru
Zvole u Jaroměře, před 16. květnem 1421
Husité obléhali Jaroměř. V osadě Zvole se obořili na malý dominikánský klášter, čtyři mnichy chytili, jeden jim utekl. Chycené svázali, naložili na vůz a hodili do Labe.
nahoru
Jaroměř, 16. května 1421
V Jaroměři měli faru augustiniánští kanovníci. Probošt Štěpán tu měl 7 - 8 spolubratří. Husité je pochytali a k tomu i dalších 14 duchovních. Dali jim vybrat, buď se k nim přidají nebo smrt. Zvláštní statečnost projevil probošt Štěpán. Skončil spolu s ostatními na hranici, celkem bylo upáleno 17 kněží a s nimi mnozí měšťané.
nahoru
Lubno (Lubáň) v Lužici, 16. května 1427
Někteří pražští kněží a studenti prchli před husity do Lužice, a to do města Lubno. Ale i na ně došlo. Husité minuli dobře opevněnou Žitavu a začali dobývat Lubno. Útoku velel Prokop Holý. Město se dost urputně bránilo. Tím si vysloužilo o to horší mstu. V Lubnu byli shromážděni kněží z celého okolí spolu s mnoha katolíky. Obraně města velel místní farář. Všechny posiloval ve víře a bojovnosti. Když ho husité lapli, přivázali mu každou ruku a nohu mezi čtyři koně a koně hnali od sebe, až ho roztrhali. Ostatní duchovenstvo a věřící utekli do kostela a zde mohutně zpívali. Husité je zde všechny pobili, včetně žen a dětí, a město vypálili.
Pak táhli na hrad Lemberk a tam povraždili 300 mužů, část v boji a část utopili. .
nahoru
Benediktinský klášter na Břevnově, 6. června 1420
Husité dva z benediktinů pro katolickou víru upálili.
nahoru
Zbraslav, 12. června 1420
Husité zde upálili čtyři cisterciáky. Nejprve po nich chtěli, aby se vzdali slibů, ti nesouhlasili, proto si vysloužili upálení.
nahoru
Polešovice, 2. července a 7. září 1421
Husité po akci na Velehradu lapili polešovického faráře Mikuláše. V sousedním Ostrohu jej mučením nutili, aby se k nim přidal. Když trval na svém, upálili ho. Místo něj nastoupil do Polešovic farář Zikmund. Došlo ale i na něj. Husité vpadli do vsi a farář Zikmund utíkal. Jeden z husitů v něm poznal kněze a na koni ho dostihl a probodl kopím. Tentýž den lapili v Polešovicích i kaplana Václava, který byl známý jako dobrý kazatel. Odvlekli ho do vinohradu a nutili k odstoupení od víry. Ale marně. Proto ho upálili.
nahoru
Plzeň, 14. července 1433 – 16. května 1434
Plzeň byla obléhaná dlouhé měsíce. Šlo o mnoho víc než jen o Plzeň. Šlo o to, zda v naší zemi bude ještě vedle husitství přežívat i katolictví. To, že Plzeň udržela své pozice, dalo pak na basilejském sněmu směr k následným vyjednáváním. Plzeňští tedy nebojovali jen za své město, ale za budoucnost víry. V tomto případě napomohla i demoralizace husitského vojska, které muselo ustoupit. Každoročně pak v Plzni slavili poděkování Bohu za osvobození od husitů. I zde však byly oběti na straně obyvatel Plzně. A kohokoliv z města husité chytili, uřízli mu nos, uši, ruce, a to i ženám.
nahoru
Konšelé Nového města Pražského, 30. července 1419
Tato událost bývá spojována s počátkem husitských válek. 6. července 1419 Václav IV. jmenoval nové radní, aby v nich měl oporu proti vzrůstajícímu husitství. 30. července 1419 vyburcoval Jan Želivský lid a šli procesím s Nejsvětější Svátostí na novoměstskou radnici. Konšelé je ale nevpustili. Z radnice byl hozen kámen na monstranci, kterou nesl Želivský. To dav rozvášnilo, vtrhl do radnice a konšely vyházel z oken na hroty sudlic a kopí.
nahoru
Cisterciáci ve Zlaté Koruně, 11. května 1420 a 28. října 1425
Při prvním přepadení kláštera 150 poddaných vypálilo klášter, plenili a upálili 2 kněze, a to Jana Kinka a bývalého kustose Jana.
Při druhém přepadení kláštera husity se podařilo opatovi a dalším prchnout, přesto však zde přišlo o život více cisterciáků. Vznikla pověst o zázračných lípách, na kterých rostly listy ve tvaru kápí.
nahoru
Klášter Osek, 18. prosince 1429
Při druhém pokusu o dobytí husité umučili řadu cisterciáků.
nahoru
Kolín, 22. dubna 1421
Po dobití Kolína se obyvatelé přidali k husitům. Duchovenstvo ale vytrvalo, proto nebyli ušetřeni a celkem 6, včetně dominikánů, jich bylo usmrceno. Sám děkan Hynek z Ronova byl upálen v zabedněném sudu.
nahoru
Mohelnice, podzim 1424
Po Žižkově smrti vpadli husité na Moravu. Dobili Třebíč, Ivančice, Boskovice, Letovice a Mohelnici. V Mohelnici téměř všichni muži byli upáleni nebo zabiti mečem. Bylo jich víc než 700. To vše pro věrnost víře. V kostele totiž slíbili, že raději obětují život a majetek, než aby zradili víru. Ženy a děti pak husité upálili v kostele.
nahoru
Zdroj: NEUMANN, P. Augustin, O.S.A., Katoličtí mučedníci doby husitské. Hradec Králové: Tiskové družstvo v Hradci Králové, 1927
