Přinášíme tradiční list moderátora FATYMu ke svátku Svaté Rodiny.
List ke stažení zde!
List Moderátora FATYMu Vranov ke svátku Svaté Rodiny 2019
Bratři a sestry, dnes už by asi nikdo nepopíral, že pokoj má velmi důležité místo pro život rodiny a pro vývoj a rozvoj každého jednotlivce. Zároveň však vidíme, jak pokoj v srdci mnohým chybí. Často tam je spíš něco jiného – stres, smutek, strach, všechny možné druhy napětí a tlakování, jakýsi neurčitý pocit marnosti a úzkosti. Dá se to přirovnat k hladině moře. Když je klidné a pokojné, vidíme i do hloubky několika metrů. Naopak, když je rozbouřené, nevidíme pod hladinou vůbec nic. Právem se dnes mnozí ptají: „Ale kde pokoj nalézt?“ Toto hledání však mnohdy vede jen k zakrývání skutečných řešení a k dalším těžkostem či závislostem.
A přitom je tu křesťanská odpověď staletími osvědčená, fungující a dostupná úplně pro každého. Zjednodušeně řečeno, pokoj v srdci může mít ten, kdo žije v pokoji s Bohem a lidmi a je si vědom, že dělá kroky směrem ke správnému cíli. Dosáhnout toho je snadné i těžké zároveň. Snadné, protože není třeba hledat další mnohá komplikovaná řešení, stačí naplnit tyto tři body – pokoj s Bohem, pokoj s lidmi a dělat kroky správným směrem. A těžké proto, že to chce naši snahu, spoluúčast. Právě proto, že známe aspoň teoreticky, jak na to, zdá se nám to primitivní a pochybujeme, že by to mohlo u nás zabrat. A přece je tomu tak. Svědčí nám o tom mnozí, kteří se touto cestou vydali. Je však spousta situací kolem nás, které by nám mohly pokoj vzít. Na vině však nejsou ty vnější okolnosti, ty pouze ukazují na naše slabiny a stávají se jen „spouštěči“ pro to, co nemáme zvládnuté uvnitř.
Velmi nám též mohou pomoci příklady těch, kteří dokázali pokojně přijmout i extrémní nepříznivé situace. V tomto smyslu můžeme mít v těchto vánočních dnech před očima Pannu Marii. Můžeme žasnout, jak ona dokázala zachovat a předávat pokoj dál. Proč? Bezmezně důvěřovala Pánu Bohu a věděla, že i když se něco vyvíjí zcela nepříznivě, zcela jinak, než by si představovala, On to má ve svých rukou. A nejlépe uděláme, když se nevzpouzíme a ochotně s modlitbou na rtech ustojíme to, co by jiný už pochopitelně nesnesl.
S mládeží máme různé zkratky pro duchovní život. K poučení z příkladu Panny Marie se nám hodí zkratka NSVB - nedělala scény v Betlémě. Uvažte sami, třeba se bude hodit i vám. Maria čekala v Nazaretě miminko. Všechno si připravovala k jeho narození, když vtom, kdesi daleko v Římě, mocný císař rozhodne, že i ona, bez ohledu na očekávaný porod, musí vyrazit na cestu dlouhou více než 150 kilometrů do Betléma. Jistě nic takového by sama nevyhledávala. Cesta na oslovi či pěšky byla pro ni zřejmě nadmíru vysilující. Právem se mohli těšit do Betléma, vždyť Josef tam měl příbuzné a byla naděje, že se u nich uchytí. Opak byl však pravdou. Nikde se pro ně nenašlo místo. Až pak chlívek. V cizím a ještě nejméně vhodném prostředí se uskutečnilo narození Božího Syna. A k tomu ještě brzy přišli pastýři. To nebyly nějaké idylické postavy. Spíš si můžeme představit, že mohli mít blíže k bezdomovcům než k vesnickým umělcům a valašským dobrákům, o kterých zpíváme v koledách. Vždyť s nimi mohly přicházet i problémy, nemluvě o infekci...
Jeden můj známý říká, že je dobré pozastavit se vždy nad tím, co se mohlo stát a nestalo. Co se tedy v tomto případě mohlo stát a nestalo? Maria, vyčerpaná náročnou cestou, nepřijetím a porodem neztratila vnitřní klid. Tak jak je to vystiženo zkratkou NSVB – nedělala scény v Betlémě. A pak to pokračovalo dál. Například při nuceném nočním útěku sv. Rodiny do Egypta. A zase NSVB. Dopřejme si čas a přemýšlejme nad Pannou Marií, nad jejím vnitřním pokojem, pokornou odevzdaností do vůle Boží, ať už v Betlémě nebo i pod křížem. Mysleme na Marii zvláště ve chvílích, když nám něco zkomplikuje život a objeví se vnější „spouštěče“, které by nás mohly připravit o vnitřní klid. Vždyť platí, že Maria dokonce NSVB - nedělala scény v Betlémě.
Ať Kristův pokoj, převyšující vše ostatní, naplní vaše srdce a rodiny a ať jej dokážete předávat i dál.
P. Marek Dunda
