Třetí vánoční povídka se těší na vaše přečtení...
ZVON
V Brdských lesích žil v malé chaloupce kovář Matěj se svou ženou Eliškou. Byli chudí,
neměli skoro nic jiného než jeden druhého, a přesto nebyli smutní. Jednoho večera
zaklepal na chaloupku neznámý cizinec v hábitu a předal Matějovi důležitý úkol.
Do dalšího dne měl zhotovit zvon. Kovář se ihned pustil do práce, a protože byl velmi
zručný, práce mu šla pěkně od ruky. Do rána měl zvon hotový. Byla to dokonalá práce.
Za ranního rozbřesku se třpytil jako ze zlata. Po chvíli se v chaloupce objevil muž v
černém hábitu, zaplatil a zvon si odnesl.
Uplynulo mnoho dní a Matěj o pořádnou práci nezavadil. Zásoby se pomalu tenčily a i
peněz bylo poskrovnu. Do toho všeho udeřila třeskutá zima. Chaloupka zapadala
sněhem.
Eliška každé ráno krmila ptáčky a zajíce, kteří k jejich chaloupce zavítali. Matěj se na
Elišku proto trochu zlobil. Říkával:
„Sami máme málo a ještě krmíš zvěř.“ Ale ona se jen
usmála a prohlásila:
“Když dá Pán Bůh králíčka, dá také trávníčka.“ a
krmila zvířátka dál.
Blížil se Štědrý den, a tak se oba rozhodli, že se vydají do blízkého
městečka na trh, prodat nějaké své výrobky. Obchody se jim ten den
opravdu dařily, a když vše prodali, šli se projít po návsi. Tam za okny
viděli krásné ozdobené stromky, jinde betlémy. Moc se jim to líbilo a
těšili se, až i oni jednou budou takto krásně s dětmi slavit Vánoce.
Jenže byli pořád sami.
Najednou se městečkem ozval nádherný zvuk zvonu, až se dech tajil.
Vycházel z nedalekého kostelíka, kde právě začínala bohoslužba. Nezaváhali ani
chvilinku a šli se do kostelíka podívat. Když vešli dovnitř, oněměl Matěj úžasem,
protože ten zvuk nevydávalo nic jiného než právě jeho zvon, na který zvonil onen
noční cizinec. Bratr Vojtěch, mnich augustiniánského kláštera.
Po skončení bohoslužby přišel za nimi a požehnal jim. Poté se odebrali domů. V noci
se Matějovi ve snu zjevil Bůh a pravil: „Děkuji ti, že jsi pro klášter vytvořil tak nádherný
zvon! Za odměnu splním, po čem oba tak toužíte.“. O rok později už se v chaloupce
ozýval smích dětí a navždy zmizela bída s nouzí.
