Milé děti, přinášíme druhou pohádku od autorky Evy Dobešové.
KOUZELNÉ VÁNOCE
V jedné daleké zemi žilo chudé děvčátko, kterému říkali Anička.
Maminku s tatínkem měla v nebíčku a Anička zůstávala v chaloupce sama. Bývalo jí
samotné smutno. Jediným společníkem jí byl plyšový medvídek Míša.
V té zemi skoro nikdy nenapadl sníh. A přesto děti každou zimu s nadějí zakláněly
hlavičky a koukaly z okýnek, zda přece jen letos nenasněží.
Blížily se Vánoce a děvčátko se rozhodlo zajít do lesa pro smrkové větvičky, aby si
mohlo vyzdobit svůj skromný domeček.
Den předtím se večer modlilo k nebeskému Otci, aby alespoň letos byl na Štědrý den
sníh. Další den děvčátko s Míšou v batůžku vyrazilo do lesa. V zimě už bývá brzo tma,
a jelikož děvčátko nemělo u sebe ani svíčku, unavené usedlo na pařez a dalo se do
pláče. Jak tak pláče, tu slyší v dálce šustění křídel a hlasy.
A blízko ní. Je to Mikuláš s andělskou družinou, vracející se do nebe po dlouhých dnech. Andělíčci se
Aničky hned ujali, osušili slzičky a začali vyprávět pohádky. Najednou se z nebe začaly zlehka snášet
malé bílé chomáčky, které když dopadaly do dlaní, měnily se na vodu. Anička vydechla:
„Je to sníh! Opravdový sníh!“ Měla ohromnou radost a Mikuláš odněkud vykouzlil roztomilý dáreček a podal jej Aničce.
Děvčátku bylo v náručí andělíčků dobře, a tak usnulo a probudilo se až v náručí své
maminky, která byla v nebi.
To byl ten nejkrásnější dárek, který Anička mohla dostat.
