Evangelijní úryvek půlnoční mše Narození Páně (Lk 2, 1 - 14) přibližuje narození Božího Syna v Betlémě.- Zajímavá biblická úvaha o 4 místech, které jsou důležité pro Vánoce.
Ježíšovo narození připomíná lásku Boha k lidstvu, k nám, ke mně. Bůh se nerozhodl pro alternativní řešení. Neposlal na tento svět namísto sebe anděla. Nestal se andělem, ale člověkem. On sám se sklonil k nám, když se narodil do lidské rodiny.
Teologická geografie
Při popisu narození Božího Syna evangelista Lukáš mluví o čtyřech místech.
Prvním je
Betlém, město, ze kterého pocházel král David, kde ho Samuel pomazal za izraelského krále. Lukáš vnímá pomazání Davida jako předobraz, který dosáhne svého naplnění zhruba o tisíc let později v Synu Davida Ježíši Kristu, který se narodil v Betlémě.
Druhým místem je
maštal pro zvířata, která byla pravděpodobně vytesaná do skály na způsob jeskyně. Je třeba říci, že slovenský překlad "hostinec" je v dnešní době již nevhodný. Řecký výraz "katalýma" označuje "dům, útulek pro cestující, pro karavany". Maria byla v požehnaném stavu a přišel její čas porodu, což byla intimní chvíle ženy - rodičky. Potřebovala soukromí, které jí vzhledem k množství lidí alespoň trochu zaručoval příbytek určený pro zvířata. Ze strany Betlémanů tedy nešlo o zlomyslnost, ale spíše o mimořádnou pomoc v akutní situaci matky, jíž nadešel čas porodu.
Třetím místem, který Lukáš uvádí, jsou
jesle, do kterých matka Maria vložila své narozené dítě Ježíše. Jan Křtitel se narodil v domě, v rodině kněze. Božího Syna uložili na místo, odkud zvířata přijímají potravu. Od začátku svého evangelia Lukáš zdůrazňuje chudobu a skromné podmínky, které si zvolil Bůh pro příchod svého Syna na náš svět.
Církevní otcové použijí zmínku o jeslích na toto přirovnání: "
Jesle jsou místo, kde zvířata nacházejí svůj pokrm. Nyní však v jeslích leží ten, který sám sebe označil za chléb přicházející z nebe - za pravý pokrm, který člověk potřebuje pro své bytí."
br>
Konečně čtvrtým místem je
pole pastýřů. To je první místo, kde se zvěstovalo evangelium. Není to "radostná zvěst" o narození následníka trůnu, která by se ohlašovala v paláci z mramoru jeho vznešeným obyvatelům.
První evangelium ohlásili andělé a jeho adresáty byli obyčejní pastýři. Jakýkoliv obraz triumfálního mesiáše nemá v evangeliích místo. Jde o předzvěst ještě většího paradoxu, když tento Mesiáš zemře potupnou smrtí na kříži. Apoštolové budou hlasateli dobré zvěsti. Nyní jsou to pastýři, kteří zvěstují, co jim bylo řečeno o Dítěti a co viděli a slyšeli v Betlémě.
Příklad Marie
Popis samotného narození Lukáš podává zdrženlivým způsobem: "
Když tam byli, nadešel její čas porodu. I porodila svého prvorozeného syna, zavinula ho do plenek a položila do jeslí."(Lk 2, 6 - 7) Přestože jde o Božího Syna, který se počal zázračným způsobem bez přispění muže, evangelista se vyhýbá jakýmkoli fantazijním představám, které byly charakteristické pro řecké báje. Ježíš Kristus přišel na svět způsobem, jak přichází jakékoliv jiné lidské dítě. Ve výrazu "
zavinula ho do plenek" vnímáme mateřskou jemnost, která je typickým rysem každé matky. Maria je skutečnou matkou Ježíše Krista se všemi nádhernými vlastnostmi, které k mateřství patří. Na adresu Ježíšovy matky zaznívají tato slova: "
Maria zachovávala všechna tato slova ve svém srdci a rozvažovala, přemýšlela o nich" (srov. Lk 2, 19; porovnej i Lk 2, 51).
Bohorodička se snaží porozumět odkazu Božího jednání. Ježíšova matka to bude dělat po celý svůj život. Následujme její příklad.
Dar a tajemství
Na některých středověkých obrazech s náboženskou tématikou je Ježíšovo narození často zobrazeno více teologickým než historickým způsobem.
Dítě Ježíš neleží v jeslích, ale na bílém korporálu. U něho v pozici adorujících osob klečí se složenýma rukama Boží matka Maria a svatý Josef, případně betlémští pastýři.
Takové zobrazení nese v sobě několik silných odkazů.
Vánoce jsou o velikosti Boha. Bůh se rozhodl podstoupit riziko a vložil svůj život do lidských rukou. Vánoce jsou radostným slavením setkání Boží věčnosti s naší lidskou časností, co Pavel velkolepě nazval "
plnost času" (srov. Gal 4, 4). To proto, že Bůh se stává v Ježíši lidským bytím. Německý biskup Rudolf Graber (1903-1992) se jednou vyjádřil slovy: "
To, co se stalo v Betlémě, překonává stvoření světa. Neboť to, že jediný Boží Syn, druhá božská osoba, se chystá na této malé nepatrné zemi stát člověkem, prostě překonává všechno."
Známý ruský filozof Nikolaj Berďajev (1874-1948) upozorňuje, že to, co je nejcennější, je nejslabší. Proto násilí nemůže vykonat to nejcennější, ale může to vykonat pouze duch a Bůh. Vánoce jsou oslavou Boha, který se stává kvůli nám tím nejslabším lidským dítětem, závislým na péči lidí. "
Pro duchovní život je nezbytné, aby se člověk setkal s Bohem, lidská vůle s božskou," připomíná Berďajev. Vánoce jsou vyvrcholením Božího zájmu o člověka.
Je to dar a tajemství. Svatý všemohoucí Bůh se rozhodl vstoupit do komunikace s hříšným, smrtelným člověkem. To je důvod, pro který Církev slaví Vánoce tak osobitně, slavnostně a radostně. Proto si při vyznání víry při slovech "
a mocí Ducha Svatého přijal tělo z Marie Panny a stal se člověkem," klekáme na kolena. Nebojme se kleknout si k jeslím a adorovat tento dar a tajemství, abychom se setkali s Bohem.
Požehnané vánoční svátky!
P. Prof. František Trstenský
Převzato z
www.postoj.sk,
článek z 23. 12. 2019 naleznete
zde
Spravedlivý a milující Josef
- události, které bezprostředně předcházely
narození Ježíše Krista.
http://www.fatym.com/view.php?nazevclanku=spravedlivy-a-milujici-josef-4-nedele-adventni-cykl-a&cisloclanku=2019120120
(21. 12. 2019)
JEŽÍŠ, kterého jsi, Panno,
v Betlémě porodila
- 10 rozjímání ke 3. tajemství
radostného růžence
http://www.fatym.com/view.php?nazevclanku=jezis-ktereho-jsi-panno-v-betleme-porodila-10-rozjimani-ke-3-tajemstvi-radostneho-ruzence&cisloclanku=2016110098