Od dětství jsem snila o tom, že bych se posadila spolu s Ježíšem, položila mu pár otázek a uskutečnila s ním velmi osobní rozhovor. Byla jedna otázka, která mě pronásledovala obzvlášť dlouho. Když jsem ji však přestala opakovat, paradoxně právě tehdy jsem našla odpověď, která mi rozehřála srdce.
Och, dětský sen! Dokonce jsem napsala několik svých otázek na speciální papír. Některé byly velmi osobní, vždyť nakonec, kdo by měl na ně odpovědět, když ne On?
Ztratila jsem zapsané otázky, ale pamatovala jsem si je i tak. Byly přímo ze srdce. Kladla jsem je ve všech našich rozhovorech. Tu a tam jsem našla odpovědi - na různých místech - v knihách, na konferencích, seminářích, v modlitbě a meditaci. Bylo to jako "náhoda", ale víra v ni stále méně věří.
Říká se dokonce, že "náhoda" je prostě světským jménem Ducha Svatého. Nevím, kdo to vymyslel, ale vždycky mě to napadlo.
Byla tu však jedna otázka, která se vracela znovu a vždy, zejména v těžkých časech života, když máte pocit, že se topíte v slabosti.
Ježíši, co si o mně myslíš?
"
Ježíši, co si o mně myslíš?" Co bys mi řekl o mně samé, když bychom se nyní setkali v kavárně, kterou míjím? Vím, že jsi a nyní vše slyšíš. Vím, že někdy bych ráda viděla, jak žiješ. Zjistila, jak gestikuluješ, jaký máš výraz tváře, když mluvíš. Víš, že se na tebe ráda dívám. Máš elegantní tvář a v sobě nevýslovnou sladkost. Tato touha mě jen nutí hledat tě po celou dobu v každé osobě.
Tvoje milovaná Faustina velmi chtěla vidět krásu duší, protože věděla, že ty jsi v nich. Vidím tě u jiných lidí. I v této dámě z obchodu s potravinami.
Mluvím ráda. Někdy jsem však tak unavená, že mlčím. Chtěla bych se k tobě schoulit a poslouchat tvůj hlas. Někde hluboko uvnitř vím, že se to pak děje. Máš takový vřelý hlas. Někdy však, abys byl ke mně ještě blíž, mám pocit, že odcházíš. Víš, co tím myslím. Řekla mi to, moje milovaná přítelkyně svatá Gemma, že odcházíš, abys mě mohl ještě pevněji obejmout později. Říkám si to často. Někdy i každých pár minut. Tvou blízkost pociťuji jako "vzdálenou". Všimla jsem si však, že se tě učím milovat tehdy ještě více. Kdyby si opustit tuto blízkost, už bych se více neusilovala.
Ježíš mě dobře zná
Znáš mě jako nikdo jiný. Vidíš, jak sedím nad zpytováním svědomí, jak se divím, že mi něco uniklo, seznam silných a slabých stránek. Zajímalo by mě, jestli je něco, co vidíš a já to nevidím. Ježíši, co si o mně myslíš? Jsi spokojený s mým pokrokem? Asi bych se naučila méně, kdybys mi to řekl a podával přímo na podnose. Dáváš mi volnost, nenutíš mě, čekáš.
Chytám tvou ruku každý den. Vstávám a snažím se to udělat od samého začátku, jinak často padnu už 3 minuty po vstaní z postele. A možná ještě dříve. Vím, že tvá ruka mě vede pouze správným směrem. Nebojím se, slepě důvěřuji. Na každou otázku budeš pomalu odpovídat.
Co Ježíš odpovídá?
Nebyla jsem jediná, kdo klade tuto otázku. Možná je to i Váš dotaz? O odpověď se s Vámi podělím, protože jsem ji nakonec našla. Při hledání materiálů pro kurz Alfa, které provozujeme s manželem, jsem narazila na otázku položenou Alicjou Lenczewskou v jejím svědectví.
"Ježíši, co si o mně myslíš?
"Miluji tě."
Ježíš odpověděl dvěma slovy: Miluji tě. To si o tobě Ježíš myslí. Neboj se, Ježíš vidí tvůj život a stále ti říká: "Miluji tě." Nic nám nebrání, abychom se k němu přiblížili. Prostřednictvím zpovědi, modlitby, adorace, hledání Ho v každodenním životě plném otazníků. Jen tě miluje.
Zdroj: Aleteia.pl
Převzato z
https://modlitba.sk/,
článek z 19. 12. 2019 naleznete
zde.
