Jsem produktem moderní doby. V hlavě mám pěkný guláš ohledně toho, kdo jsem a kým mám být. Krize identity je umocněna tím, že jsem žena. Neboť pokud do něčeho společnost ráda a pravidelně rýpe, je to povolání ženy, smysl existence ženy a její charakter.
Vyrostla jsem v katolické rodině. Otec je bezpochyby ten úspěšnější, i když máma se takovému vyjádření brání.
A přestože o tom ani nevědí a nikdy jsme se o tom explicitně nebavili, tak jsou docela dobře sehranou dvojkou. Samozřejmě při zohlednění všech charakterových vlastností, povětrnostních podmínek života a postavení hvězd - jakkoli - nějak to jde. Máma je přitom plně emancipovaná. Pracuje, řídí, vyřizuje, řeší. Otec však není žádný podpapučník. Zkrátka jen respektuje danosti své manželky, nechává ji realizovat se, a protože je ten racionální, tak ji jen celoživotně mírní, občas zasáhne, a tak nějak společně fungují - už čtyřicet let.
Moji rodiče jsou ještě z té generace, kdy se seznamka dělala sama od sebe. Bez použití aplikace a speed datingu. Zkrátka se jen jednoho dne setkali kdesi ve vlaku, vyměnili si adresy a abrakadabra - po pár dopisech a několika rande byla svatba. A 5 dětí.
Já jsem naopak z generace žen, které už zažily feministické vymývání mozků. A tak nic nefunguje, jak má. Ale abychom měli hned na úvod jasno - ne, nemyslím si, že feminismus je pouze špatný. Naopak, díky hnutí mohou dnes ženy volit, vzdělávat se, být aktivní při společenském dění. Svou roli má feministické hnutí i dnes - vždyť nakonec stále bojujeme s nespravedlivými mzdami, s obchodem s bílým masem, s vnímáním ženy jako otrokyně a levné pracovní síly.
Ale přece udělala ideologie feminismu pořádnou chybu a dělá ji dodnes: zcela popírá specifické určení ženy. Prohlašuje, že žena je stejná jako muž, že nemá žádnou výjimečnou roli ve smyslu originality své pohlaví. A tak se dnes mladé ženy vychovávají v duchu, aby
1. si na úvod rozmyslely, zda jsou vůbec ženami
2. následně dělaly pouze to, po čem srdce touží a nijak se necítily omezené společenskými klišé nebo tím, co se od ženy historicky vždy očekávalo.
A to je problém, protože výsledek je žalostný.
Ano, jsme generace žen, které si dělají, co chtějí. Žijí rozpustile, cestují a nakupují, chodí na mejdany a baví se.
Jsme generace žen, která si dává právo vyzkoušet všechno - i střídání partnerů, hledání “toho pravého", v dnešním světě můžete dokonce experimentovat s orientací nebo naopak! Můžete se tvářit jako železná Xena, prohlásit, že jste nad věcí a že milenecké aféry jsou mimo váš záběr.
Vy se totiž snažíte o kariéru, jste úspěšná, jste slavná a stále ještě krásná. Ach, takový život je jeden velký kolotoč, ze kterého vám nutně musí přijít nevolno. Vydrží vám to rok. Dva. Pět. Když jste větší brzda, tak i deset. A pak vám to už začne být trapné. Nějak si uvědomíte, že váš život je sice pohodlný, ale je jaksi prázdný. Postrádá pevný bod, nemá žádný opravdový základ, hlubší smysl, v rukou jako byste nedržely nic, co má skutečnou hodnotu.
A tak se setkáváme s novodobým trendem - ženou, jíž nic nechybí, a přece je v depresi. Otevřete třináctou komnatu ženské kabelky, jen nakoukněte. Co tam najdete?
Balíček trávy. Malou lahvičku vodky. Lexaurin - úplně nejčastěji. A tak zatímco ženy minulosti nenaplnily svůj potenciál, neboť jim to společnost nedovolovala, dnes se setkáváme se ženou, která nežije svůj potenciál, protože to zkrátka nedokáže. Nemůže, nedokáže. Neboť už neví, kde je sever.
Duše moderní ženy je obtěžkaná nánosem tohoto světa, miliardou možností toho, jak by mohla žít. Stále úžasnější, úchvatnější, pompéznější.
A tak tedy na závěr - což je cílem existence ženy? Jak máme žít, aby to bylo správné?
Jsem katolička, a tak hledám odpověď v Písmu.
Přečetla jsem si: "Kráčet po boku Adama a být mu dobrou společnicí." Ach!
"Kvazi-tradicionalisté" a misogyni raději mlčte. Jak rádi byste si přeložili, že žena má být rohožkou, že jejím úkolem je být 24 hodin v kuse ve vašich službách, pro vaše touhy a potřeby. Ne, takto to být nemůže.
Dlouho jsem analyzovala, jak to Bůh s námi myslel. Pomohly mi názory Jana Pavla II. a svaté Edity Steinové. A tak nyní zapněte pozornost a čtěte:
Žena byla skutečně stvořena jako společnice. Protože byla stvořena pro lidi. To, čím jsme my ženy výjimečné, je právě schopnost vytvářet vztahy, vytvářet domov, a to, ať jsme kdekoliv.
Ne náhodou jsme tak nesnesitelně soucitné a empatické. Ne náhodou jsme tak zranitelné a citlivé. Jsme totiž ochránkyně života! Je to naše výsada, naše genialita, jak zdůrazňoval papež Jan Pavel II.
Žena se soustředí na to podstatné, na to vnitřní, na to zásadní a důležité. Nezajímají ji blbosti, externí okolnosti, jaké je skóre na politické scéně, nebo co psali v novinách.
Žena se přitom nemusí pouze vdát, aby naplnila smysl své existence. Ale musí se darovat. Bez přítomnosti druhých zahyne. Zahořkne, stane se opuštěnou, neboť zamkne své srdce.
A tak - ať už je učitelkou v mateřské školce, řeholní sestrou nebo ženou velké politiky,
jejím úkolem je sbližovat, vytvářet pouta, přinášet krásu, kultivovat vztahy. To, co má žena dělat je - být ženou. Pokud chce být skutečně šťastná a naplnit své poslání, nesmí se zpronevěřit svému určení, nesmí levně zaprodat své velké touhy.
A tak vás jménem své narozeninové deprese prosím: drahé ženy, neztrácejte čas! Nebuďte ve vztazích, kde není perspektiva.
Neklamte se životem ve svazcích, které po vás šlapou. Nežijte ve lži a nenamlouvejte si, že vás uspokojí kariéra nebo sláva. Že vás nasytí levný obdiv mužů, kteří na vás dívají jen proto, že jste pěkné.
Buďte věrné svému ženskému založení a nikdy se nestyďte za to, že jste křehké. Nikdy se neomlouvejte za své slzy a nepovažujte se za méněcenné jen proto, že potřebujete pomoc.
Nekrmte se odpadem reklam, levným obsahem médií. Nedejte si namluvit, že máte hodnotu pouze tehdy, když oklamete věk, když zůstanete navěky štíhlé a bez jediné vrásky.
Ženy, vy jste mnohem víc! Buďte láskou, buďte krásou, buďte sblížením pro tento svět.
Ať už jste v jakémkoliv věku. Ať už jste promarnily většinu svého života. Ať vás potkalo leccos těžkého, proč si dnes už nevěříte a ztrácíte naději - to je jedno. Hlavně buďte takové, jaké jste. A takové darujte svůj život. Já se o to ještě pokusím.
Zdroje:
Edita, Steinová: Žena.
Papež Jan Pavel II: Mulieris Dignitatem. O důstojnosti a povolání ženy. Řím 1991
Převzato z
www.postoj.sk
Článek
Peripetie ženskej duše v modernom svete z 9. 11. 2019 naleznete
zde.