Bylo to v roce 1958. Žili jsme na dělnickém předměstí velkého města, kde byla domovem bída. Dny před výplatním termínem byly stálý boj.
12. července postihlo naši rodinu velké trápení. Odnesla jsem obě dcerky na lůžko: Janinka, která měla 28 měsíců, ta skoro usnula, ale 17-ti měsíční Zuzka navzdory pozdní hodině nemohla usnout. Byla neklidná.
Najednou ji přepadly strašné křeče. Její tělo bylo zcela ztuhlé a zkroucené. Nebyla ani podobná lidské bytosti. Nevěděla jsem, co mám dělat.
Přivolaný lékař okamžitě poznal závažnost situace a strávil u dítěte celou noc, ale jeho znalosti ani léky nic nepomáhaly. Myslela jsem na svatou Pannu Marii, ale neodvážila jsem se ji prosit.
Tolikrát jsem se jí rouhala!
Byla jsem příslušnicí jedné sekty,
která ji zakazovala uctívat,
dělat znamení kříže
a vstoupit do katolického kostela.
I když jsem rok navštěvovala výuku náboženství, o víře jsem věděla málo a ptala jsem se, kde je vlastně pravda.
Obrátila jsem se tedy na Boha: "
Ty, který jsi stvořil nebe a zemi, já znám jen jednu modlitbu, tu, kterou se lidé modlí, když někdo umírá. Zdrávas Maria. Mám právo se modlit k té, kterou katolíci nazývají Panna? Smiluj se nade mnou, Pane."
Zašla jsem k sousedům a přinesla malou sochu Panny Marie Zázračné medaile. Začala jsem nejdříve v nitru, pak polohlasně říkat Zdrávas Maria. Moje bezútěšnost byla nekonečná.
Položila jsem svou maličkou na stůl, byla ztuhlá a bez pohybu, zdálo se, jako by byla přibitá. Tady jsem v duchu spatřila kříž a pomyslela jsem si: "
... přibitá na kříži jako Ježíš ..." Nebyla jsem schopná slova.
Chytila jsem se jen Zdrávasu
a ten jsem stále opakovala.
A najednou jsem se viděla, jak jdu křížovou cestou. To jsem si z náboženství zapamatovala. Viděla jsem bičovaného Ježíše, jak spadl na dlažbu.
Mé myšlenky se soustředily na to, co jsem slyšela. Byl to pláč ženy. Tak mohla plakat jen matka, které umírá dítě.
Připomněla jsem si scénu na Golgotě a pochopila jsem bolest Marie, ukřižované spolu s jejím Synem, jehož obětovala za spásu světa. A já bych nebyla dala své dítě ani za záchranu jediné duše!
Tehdy jsem pochopila, že Maria plakala kvůli mně a mému dítěti. Plakala kvůli nám a do svých slz vložila sílu své přímluvy.
Zapomněla jsem na vlastní bolest a řekla jsem Ježíšovi: "
Pane, smiluj se nad svou Matkou!"
Čtyři jsme stáli nad umírajícím dítětem. Lékař se pokoušel počítat vyhasínající puls. Náhle jsme měli dojem, že jsme pocítili nějaký dech, nějakou oživující přítomnost, nadpřirozený zásah.
Zavolala jsem na svého muže: "
Pokud v něco věříš, pomodli se alespoň Zdrávas Maria!" Beze slova sepjal ruce.
Maličká se náhle pohnula, její zkroucené údy se vyrovnaly a zaujaly normální polohu. Otevřela oči. Lékař zvolal: "
Zázrak! Ona přichází k sobě!" Krize byla překonána.
Naše dítě se začalo zotavovat. Od té doby stojí socha v našem pokoji. Opustila jsem sektu a krok za krokem se vrátila do Katolické církve a k pravé víře, ve které vychovávám své děti.
Naučila jsem se modlit růženec. Chtěla bych říct všem lidem, jak mocná je modlitba Zdrávas Maria, jak mateřská je Bolestná Matka a jak velkou má moc u Boha. Přispěla nám v největší nouzi.
Převzato z
https://doverujem-a-verim.blogspot.com/,
článek z 23. 9. 2019 naleznete
zde.
