Evangelijní úryvek slavnosti Neposkvrněného Početí (Lk 1, 26 - 38) přináší událost zvěstování Páně.
Evangelista Lukáš vytvořil paralelu zvěstování a narození Ježíše Krista se zvěstováním a narozením Jana Křtitele, přičemž má vyniknout velikost a výjimečnost Ježíšovy osoby. Samotný úvod "
v šestém měsíci" (Lk 1, 26) je signálem pro čtenáře, že jde o odkaz na to, za jak zázračných okolností došlo k početí Jana Křtitele, jehož matka Alžběta je už v šestém měsíci těhotenství. Navzdory zázračným okolnostem Janova narození, příchod Božího Syna překonává jakékoliv lidské očekávání. Už oslovení jeho matky Marie je odlišné. Ona je plná milosti. Jan Křtitel bude prorokem Nejvyššího, ale Ježíš bude Synem Nejvyššího. Už v lůně matky Alžběty naplní Jana Křtitele Duch Svatý, ale Ježíš je počat Duchem Svatým bez přičinění muže.
Milostiplná
Marie dostává nový titul, který vejde do dějin mariánské úcty: "
Milostiplná" (Lk 1, 28). Anděl hned podává vysvětlení tohoto oslovení: "
Našla jsi milost u Boha." (Lk 1, 30) Slovo "milost" má v starozákonním prostředí velmi důležitou roli a v hebrejském se mu přibližuje slovo "Chesed". Označuje projev náklonnosti, nezasloužené přízně, nejčastěji ze strany nadřízeného vůči podřízenému, krále vůči sluhou apod. Člověk si uvědomuje, že nemá nárok na tento projev vůči své osobě. V náboženském biblickém jazyce označuje konání Boha, který se ve své přízni sklání k člověku.
Nynější papež František vysvětluje: "
Co znamená plná milosti? Že Maria je plná přítomnosti Boha. Když ji celou zaujal Bůh, není v ní místo pro hřích. Je to zvláštní, protože celý svět bohužel je nakažený zlem. Kdokoliv z nás se podívá do svého nitra, vidí tam temné stránky. I největší svatí byli hříšníci a všechny skutečnosti, i ty nejkrásnější, jsou načaté hříchem - všechny, kromě Marie. Ona je jediná "vždy zelená oáza" lidstva, jediná nenakažená, stvořená jako neposkvrněná, aby svým "ano" plně přijala Boha, který přichází na svět a začíná nové dějiny."( Papež František,
Zdrávas, Maria, s. 16)
Andělovo označení Marie "
Pán s tebou" je odezvou na víceré starozákonní postavy, které Bůh vybral a pověřil jistým posláním ve prospěch záchrany izraelského národa. Tak je tomu v případě patriarchy Jakuba (Gn 28, 15), Mojžíše (Ex 3, 12), Jozua (Joz 1, 5), Gedeona (Sdc 6, 12), Jeremiáše (Jer 1, 8). Marii z Nazareta si Bůh vybral a pověřil posláním, aby byla matkou Mesiáše, Božího Syna.
Pánova služebnice
Maria samu sebe nazývá "
Pánova služebnice", čímž se dává do služby Božího plánu. Je to její svobodná odpověď na Boží jednání. V druhé části své odpovědi
Maria nedává jen nějaký trpný souhlas, ale aktivně žádá o toto Boží jednání a deklaruje svou spolupráci: "
Ať se mi stane podle tvého slova." (Lk 1, 38) Je to krásný příklad, který máme v osobě Marie, ženy víry. Víra totiž je vždy odpovědí, která není jen příslibem "
nebudu se vzpírat, nebudu se bránit", ale závazkem našeho aktivního a ochotného zapojení se do Božího díla spásy. Její příbuzná Alžběta tuto Mariinu odpověď radostně opěla slovy: "
Blahoslavená, která uvěřila, že se splní, co jí řekl Pán." (Lk 1, 45)
Svatý Irenej
Chci vzpomenout raně křesťanského autora, kterým je svatý Irenej z Lyonu (120 - 202 po Kr.). Narodil se ve Smyrně v Malé Asii. Považuje se za žáka svatého Polykarpa (69 - 155 po Kr.), který byl učedníkem apoštola Jana. Zdá se, že Irenej znal i jiné žáky apoštolů. Kolem roku 170 po Kr. se usadil v Lyonu, stal se biskupem a zemřel mučednickou smrtí.
Svatý lyonský biskup ve svém díle
Adversus Haereses uvádí slavný výrok: "
Purus pure puram aperiens vulvy, eam quae regenerují homines in Deum: quam ipse puram fecit - Čistý čistým způsobem otevřel čisté lůno, které znovuzrodilo lidi v Bohu: lůno, které on sám udělal čistým."
Řeč je o čistém panenském lůně Marie, která fyzicky počala a porodila Krista - Hlavu, aby v Kristu Maria duchovně znovuzrodila všechny členy tajemného Kristova těla - Církve. Ježíšova matka je představena jako ta, která je bezprostředně zapojená do Božího plánu spásy. Důležitým faktem je, že svým výrokem "
on sám udělal čistým" už u Ireneje poprvé nepřímo nacházíme předzvěst nauky o neposkvrněném početí Panny Marie.
Maria - Boží příbytek
V osobě Marie máme před sebou běžného věřícího, navíc jde o ženu, bez jakéhokoli postavení a z neznámého prostředí, která nepatří do Davidovy dynastie, neboť tuto mesiášskou charakteristiku má její manžel Josef.
Bůh koná překvapivě tam, kde bychom to nečekali, a zjevuje svou velikost na osobách, s nimiž se podle lidských kritérií nepočítá. Pokud se zvěstování početí Jana Křtitele událo v jeruzalémském chrámu, nyní se Božím chrámem stává Maria. To na ní se naplňuje Nátanovo proroctví: "
Postaví mému jménu dům." (2 Sam 7, 13)
V Marii Bůh postavil příbytek pro svého Syna, kterému jeho matka dává jméno Ježíš. "
Prostřednictvím její poslušnosti do ní vstoupilo Slovo a stalo se v ní plodným." (Benedikt XVI.,
Ježíšovo dětství, s. 38)
P. Prof. František Trstenský
Převzato z
www.postoj.sk,
článek z 8. 12. 2019 naleznete
zde
