Nedělní úryvek Druhé adventní neděle (Mt 3, 1 - 12) přibližuje účinkování Pánova předchůdce Jana Křtitele.
Úryvek začíná slovy "v těch dnech." Spojení má eschatologický nádech a vyjadřuje naplnění dějin spásy, tzn. plnost času. Vystoupení Jana Křtitele na scéně dějin evangelista Matouš neuvádí chronologickým zařazením do dějin Římské říše, jak to dělá Lukáš (srov. Lk 3, 1 - 2).
S Janem Křtitelem začíná eschatologický čas Ježíše Krista, který se definitivně završí v posledních dnech lidských dějin. Před Janem Křtitelem je čas "
První smlouvy". Od Jana začíná čas "
Božího království."
Požehnání pouště
Matouš neříká nic o Janově původu, o jeho narození a dětství, jak to vidíme na začátku Lukášova evangelia (srov Lk 1 - 2). Evangelista však uvádí místo jeho působení, kterým je Judská poušť. Předpokládá se, že Křtitel působil nedaleko ústí řeky Jordán do Mrtvého moře. Jordán má svůj duchovní význam pro dějiny Izraele. Ján účinkuje na místě v blízkosti Jericha, kde před několika staletími přešel izraelský národ do zasnoubené země a kde později prorok Eliáš byl vzat do nebe. Podobnosti Jana právě s Eliášem se ještě dotknu.
V biblických textech má poušť dvojitý rozměr. Na jedné straně je osamělým, pustým a nebezpečným místem. Bývají v ní zlí duchové (srov. Lv 16, 10), divoké šelmy (srov. Iz 13, 21; 14, 23). Poušť není úrodná, proto je prokletá a zlořečená. Na druhé straně známe období čtyřicetiletého putování izraelského národa pouští do zasnoubené země. Šlo o období, kdy Bůh mocnými skutky vedl, napomínal a vyučoval svůj národ. Na této pouti do přislíbené země se Izraelci často dopustili nevěrností, reptání a pokušení Boha. Přece však poušť zůstane v paměti Izraele jako "zlaté období", kdy národ cítil výjimečným způsobem Boží blízkost, zázraky a ochranu.
V Novém zákoně je poušť místem, na kterém Jan Křtitel káže a připravuje cestu pro příchod Mesiáše. Janova výzva k pokání má ve spojení s pouští hluboký význam. Je to výzva zanechat neposlušnost, reptání vůči Bohu a na druhé straně důvěřovat Bohu. Tyto myšlenky jsou vhodné právě do období Adventu, který prožíváme. Ať je pro nás časem ztišení, modlitby, posílení důvěry v Boží jednání.
*********
Poušť zůstane v paměti Izraele
jako "zlaté období",
kdy národ cítil výjimečným způsobem
Boží blízkost,
zázraky a ochranu.
*********
Vláda Boha
První slova Jana Křtitele obsahují dvě výzvy: čiňte pokání, přiblížilo se království nebeské. Slova "
čiňte pokání" je výzvou "
vraťte se k Bohu", neboť
každý hřích je odchodem z domu Otce, pokání je vždy návratem k Otci. Stačí si pokorně a pozorně přečíst podobenství O marnotratném synovi, kde tento dvojitý pohyb (odchod a návrat) je nádherně vyjádřen.
Janovo napomenutí k pokání má své zdůvodnění: "
neboť se přiblížilo nebeské království". Evangelista upřednostňuje výraz "nebeské království", aby se vyhnul používání Božího jména ve výrazu "Boží království", neboť židé Boží jméno nevyslovují. Avšak mezi těmito dvěma výrazy není co do obsahu žádný rozdíl. O jednu kapitolu dále začne Ježíš své veřejné působení identickými slovy, která vyslovil jeho předchůdce (srov. Mt 4, 17). Jak jsem již zmínil, Jan patří již do doby Ježíše Krista a je bezprostředně v jeho službě.
Pro tehdejšího člověka byla myšlenka Božího království spojená s nadějí, že se na zemi uskuteční ideál spravedlivé vlády, což vychází z lidské touhy po pokoji, svobodě a spravedlnosti. Naděje v příchod Božího království vycházela ze Starého zákona, který představuje Boha jako krále země (srov. Ž 93; 96 atd.). Matoušovo evangelium ukazuje Ježíše jako naplnění těchto očekávání.
V evangeliích najdeme napětí mezi "už" a "ještě ne" definitivně přítomným Božím královstvím. Na jedné straně v Mt 4,17 Ježíš začíná své poslání hlásáním, že Boží království se přiblížilo. Na druhé straně však zdůrazňuje, že ho máme očekávat a učí své učedníky prosit o jeho příchod: "
Přijď tvé království." (Mt 6,10) Budoucnost s Bohem je určena pro toho, kdo už nyní přijímá jeho království. Ono přichází tam, kde na něj člověk odpovídá svou vírou. Definitivní naplnění bude až tehdy, když Bůh bude všechno ve všem (srov. 1 Kor 15, 28). Toto napětí mezi "už" a "ještě ne" definitivně přítomným Božím královstvím vytváří dynamismus, který během dějin pohání věřící k následování svého Mistra. Evangelista Matouš ukazuje, že Jan Křtitel je prvním, který se dal do služby této Ježíšovy vize Božího království a k podobnému kroku zve i své čtenáře.
Naplnění Starého zákona
V Matoušově evangeliu napočítáme asi 61 přímých starozákonních citací, 21 proroctví a asi 30 narážek na texty Starého zákona. Častými odvolávkami na Starý zákon představuje Ježíše jako Mesiáše, ve kterém se naplňují starozákonní zaslíbení. Nejčastěji citovaným starozákonním textem je Kniha proroka Izaiáše (8krát). I v nedělním úryvku Matouš uvádí citát tohoto starozákonního proroka. Původně šlo o slova potěšení adresovaná židům odvlečeným do babylonského zajetí po zničení Jeruzaléma v roce 587 před Kr. Prorok jim slibuje brzký návrat do vlasti. Matouš vkládá Izaiášova slova do nového kontextu. Hlasem je Jan Křtitel a Pánem je Ježíš Kristus.
Poslaný od Boha
Pozornost, kterou evangelista věnuje Janovu vzhledu, nemá nic společného se zájmem o tehdejší způsob oblékání. O vzhledu Ježíše Krista neuvádí nic. Matouš chce přiblížit osobu Jana Křtitele starozákonní postavě Eliáše: "
Jak vypadal člověk, který vám přišel vstříc a řekl vám tohle?" Odpověděli mu: "Muž v chlupatém plášti a přes bedra opásán koženým páskem." On řekl: "To je Tesban Eliáš !" (2 kr 1, 7 - 8) Janův starozákonní prorocký vzhled a asketický styl života dosvědčovali, že jde o člověka, kterého poslal Bůh. Písmo o Janovi říká: "
Tehdy přicházel k němu Jeruzalém a celé Judsko i celé okolí Jordánu." (Mt 3, 5) Odlišovat se od ostatních neznamená automaticky být odmítaný. Přizpůsobit se všemu bez ohledu na pravdu je začátek konce. Jan byl autentický a pravdivý. To způsobilo, že lidé opouštěli pohodlí svých příbytků, přicházeli za ním, aby ho poslouchali, vyznávali své hříchy, konali pokání a měnili své životy. Platilo to dokonce i pro tehdejší vůdce společnosti.
Církev potřebuje být hlasem jako Jan Křtitel, potřebuje být autentická a pravdivá. Jen tehdy ji lidé budou poslouchat a budou ochotni se měnit.
P. Prof. František Trstenský
Převzato z
www.postoj.sk,
článek z 6. 12. 2019 naleznete
zde
(Na Fatym.com vydáno 7. 12. 2019; 3. 12. 2022 - 2958 přečtení)