K otázce "práv a blaha dítěte" - Jde o dlouhodobý cíl rodičům vzít jejich svobodu jako vychovatelů a konečně rodinu - pomalu ale jistě - udělat vlastnictvím státu!
Měl bych dotaz ohledně toho, že jde údajně o "práva dítěte" a o "blaho dítěte". A co blaho a právo na život ještě nenarozených, ale už existujících dětí v mateřském těle? Existuje také v tomto tak dojemná angažovanost politiků, kteří si vážně dělají starosti o to, že narozené děti mají příliš málo ochrany v ústavě? Kdo nyní potřese hlavou a řekne, že o to vůbec nejde, poznal přinejmenším něco velmi rozhodujícího.
Nejde totiž v žádném případě o zaručení více práv dětem. Kdo nahlédne do ústavy, rychle a snadno pozná, že v ní je opravdu důkladná ochrana dětí. Ony jsou - již nyní a ne až od nynějška - nositeli všech základních práv! A blaho dítěte - a to také ne odvčera - musí i tak zohledňovat při všech procesech zákonodárství. Musíme to tedy jasně vyslovit -
"zprávy", že jde o větší ochranu dětí, jsou fakticky fake news - falešné zprávy.
Tady jde o něco zcela jiného. Jde o dlouhodobý cíl vzít rodičům jejich svobodu jako vychovatelů a konečně rodinu - pomalu ale jistě - udělat vlastnictvím státu! S křesťanským obrazem člověka, který vychází z důstojnosti osobnosti jednotlivce a z toho rozvíjí závazek solidarity a subsidiarity, to nemá nic, ale vůbec nic společného!
Připomeňme si: Byl to "sociální demokrat", který kdysi žádal "svobodu nad dětskými postýlkami"! Nejmenoval se ten muž Olaf Scholz? A ten nyní mocně pracuje na zestátnění rodiny - a tím na jejím zničení - což zase do svobodného pořádku právního státu, který předepisuje ústava s potřebnou a státem podporovanou svobodou rodičů a dětí jako rodiny - vštěpuje virus ničení. Přitom přece víme, že pouze diktatury mají panický strach před svobodou posílenou rodinou. Zvláštní, nebo ne, náhoda, nebo také ne -
v předložených textech "práv dětí" se rodiče a rodina vůbec nevyskytují! Co je tedy za tím, když ne zlý úmysl ...
Závěr: I když tento milý termín "práva dětí" - jak se to v podobných případech milými termíny prezentuje - nám chce vsugerovat, že jde o něco dobrého pro děti,
v konečném důsledku jde pouze o zrušení rodiny. Tam, kde rodina ještě žije, tam má stát, který je stále více chtivý po kontrole a totální inspekci, dosud málo vlivu. Přitom se v článku 6 ústavy vše potřebné uvádí. Ale pouze pro ty, kterým ještě svoboda, rodina, zprostředkování hodnot a rodina jako základní buňka společnosti ještě něco znamená a kteří nemají fobii před žitou svobodou.
Ach ano, vraťme se ještě k naší výchozí otázce.
Proč apologetici "práv dítěte" nyní nepožadují státní ochranu k zajištění blaha dítěte v mateřském těle? Neboť to koliduje s dávno propagovaným údajným právem na usmrcování? Podotýkám "právem", které neexistuje - což se také ústavněprávně vícekrát zdůrazňuje. Zde je povinnost ochrany, které se politici - i v CDU - rádi vyhnou a verbálně ji obejdou. Nuž proč? Nebo se někdo domnívá, že rozleptání a roztrhání ještě nenarozených dětiček slouží jejich "blahu"?
Takže konstatujeme:
právo na usmrcení nenarozených dětí neexistuje. Právo - a povinnost - rodičů na výchovu dětí však existuje! Jak se to jedno - vyškrtnuté a zamlčované - hodí k nové logice protagonistů vyvlastnění rodiny tzv. právy dětí v ústavě? Nebo je to tatáž logika? Pardon - tatáž perverznost logiky? Vždyť zeptat se ještě můžeme, nebo ne?
Martin Lohmann je žurnalista a spisovatel, ředitel Akademie pro život v Bonnu
Bonn-Berlín, 28.11.2019 (kath.net) 025 794
Převzato z
https://modlitba.sk/,
soubor zpráv
Život Cirkvi vo svete 48/2019 naleznete
Zde.
