Ježíš je vtělené Slovo. „Vtělené“ je něco více než přídavné
jméno, dejme dobrý pozor!
Ježíš se nevtělil jako přídavkem, ale podstatně. Jeho vtělení se týká jeho podstaty. Je Slovem Boha, které se stalo člověkem, a tím, že se stává člověkem, dává vtělení důležitost, která je od Slova neoddělitelná, je to dimenze, po dle které se poznává Bůh a jeho láska. Radikálnost vtělení je vyjádřena různými aspekty.
Především je vtělené Slovo Vykupitel, Ukřižovaný, je to Spasitel. Umučení, utrpení a smrt nám dosvědčují, že Slovo se vtělilo do podmínek, ve kterých se trpí, to je plná a jedinečná realita Ježíšova lidství. Proto musíme přikládat důležitost tajemství umučení a smrti Ježíše Krista. Pro sv. Terezii z Avily rozjímat o životě našeho Pána znamenalo rozjímat o „životě a trýzni“. Terezie věděla dobře, že pozemský život Ježíšův nebyl životem v blaženosti, nýbrž v utrpení od samého počátku až do konce. Utrpení, které v umučení explodovalo bez hranic. Hle, Ukřižovaný. Ctnosti, o které musí křesťan nejvíce usilovat, je napodobovat Ježíše na jeho cestě utrpení: v pokoře, lásce, životu v nepohodlí a chudobě. To jsou ctnosti, pro které se Ježíš pro nás lidi vtělil, trpěl a zemřel. To se modlíme ve vyznání víry.
Chceme-li se naučit modlit, musíme začít právě zde, protože vtělení není jen tajemstvím, pro které věříme, ale také pro které se připodobňujeme Kristu. Právě v utrpení se nám Ježíš zjevuje plně jako člověk. Když myslíme na Ježíše, měli bychom být vzrušeni. Naše víra by nám neměla dovolovat myslet na Ježíše, který pláče: jak může plakat Boží Slovo, druhá osoba Nejsvětější Trojice? Naše modlící se mysl by se měla propadat do této propasti lásky, jakou je vtělení, ve kterém Ježíš, Boží Slovo, se stává schopné plakat, aby proměnilo smysl našich slzí: aby to už nebyly jen slzy toho, kdo oplakává své hříchy, ale slzy toho, který opěvuje Pánovo milosrdenství. Cesta vtělení je cestou umučení a smrti. Musíme kráčet po ní. Jak nás učí Terezie z Avily, musíme si pomáhat na této cestě tím, že přikládáme důležitost znamením, která znázorňují Pánovo umučení, jako jsou umělecká zobrazení různých fází Kristova umučení. Taková zobrazení určují cestu naší modlitby: jsou cestou, jak poznávat Ježíše a skrze Ježíše poznávat Otce.
Jestliže následujeme sv. Terezii z Avily v této její lásce k viditelným zobrazením Ježíše, je to velká pomoc pro naši modlitbu. Kéž Kristus, který trpěl celý svůj život, ožije v našich očích a v našem duchu a jeho Krev, jeho oči, jeho umučené vzezření a zraněné Tělo nám dají pocítit jedinečným způsobem, čím žije lidská osoba Ježíše Krista.
Vyšlo v časopise Světlo 51.–52. ČÍSLO / XI. ROČNÍK
