"Bůh dovoluje zatemňování života Církve dnes, aby přinesl větší dobro! Církev po tomto období krize bude zářit jasněji. ... Musíme si zachovat nadpřirozenou vizi Kristova vítězství, který bude triumfovat skrze utrpení jeho Nevěsty....,
...skrze utrpení čistých a maličkých v celé Církvi - od dětí až po kardinály. Když zůstanou věrní Kristu, když si zachovají neporušenou katolickou víru, když žijí čistě a v pokoře - jsou oni těmi čistými a maličkými v Církvi. Kristus vítězí - Christus vincit!
Biskup Atanáš Schneider z Kazachstánu vydal novou knihu:
Christus Vinca: Christ 's Triumph Over the Darkness of the Age (
Kristus vítězí: Kristův triumf nad temnotou věku). V knize interview s římskou korespondentkou Dianou Montagnovou biskup uvádí svou první biografii o své duchovní formaci a hovoří o problémech naší doby v Církvi a ve světě. V tomto smyslu je kniha příručkou potřebných korekcí omylů v životě Církve v posledních desetiletích.
Kniha je plodná v duchovním vedení a inspiraci a poskytuje promyšlenou, klidnou, diferencovanou, věrnou a pravdivou kritiku jistých výpovědí Druhého vatikánského koncilu a jeho aplikací v teorii a praxi v posledních desetiletích v životě Církve.
Biskup se projevuje jako věrný syn Církve a papeže a současně nám ukazuje, že musíme být především věrní pokladu víry nezměněně nám předávaného Církví a v tomto světle musíme zvednout náš hlas v případech, kdy je výpověďmi nebo praktickými normami zatemňovaná nauka víry a apoštolská tradice v životě Církve a to právě pro lásku k pravdě a k Církvi samotné. Biskup tak činí pečlivě bez odmítání nauky koncilu jako celku. Navrhuje zkorigovat nejednoznačnosti a omyly, které pronikly do života Církve po koncilu.
Jako první nám biskup prezentuje princip: "
Bůh je důležitější a věčnost je důležitější než stvoření, jako dočasné reality a právě tak duše je důležitější než tělo, protože duše je nesmrtelná." ...
Kritika byla vždy přítomna v tradici Církve, protože bychom měli hledat pravdu a věrnost Božímu zjevení a tradici, což znamená používat rozum, ratio a vyhýbat se omylům. ... Jsme tedy povoláni přistupovat k tomu s pravým smyslem pro Církev - sensus ecclesiae. ...
"S rostoucí krizí v Církvi a zvláště po dvou synodách o rodině, publikováním
Amoris Laetitia, papežovým schválením pastoračních směrnic Buenos Aires, které povolují přijímání pro cizoložníky, kteří neolitovali hříchy a deklarací o různosti náboženství chtěné Bohem podepsanou v Abu Dhabi, jsem si uvědomil, že musíme všechno brát seriózněji. Tento pontifikát je logickým důsledkem tzv. 'Ducha koncilu' a nejednoznačných prvků v některých koncilních textech". ...
Existuje jistá forma diskontinuity a zlomu: "
Čestné zkoumání ukáže, že v některých vyjádřeních koncilu je zlom s tradicí Magisteria. Koncil "měl pastorační charakter a neměl v úmyslu navrhovat vlastní definitivní nauky". ... Ale koncil má mnoho krásných a hodnotných textů. Negativní důsledky a různá zneužití způsobené jménem koncilu byla však tak silná, že zastínila pozitivní prvky koncilu."
Pozitivní prvky koncilu jsou podle biskupa Schneidera: univerzální výzva ke svatosti, nauka o Panně Marii, nauka o rodině a domácí církvi a důležitost laiků:
"Bylo to poprvé, co ekumenický koncil hovořil tak intenzivně a do hloubky o úloze Panně Marii v Církvi a v historii spásy. A co se týče laiků, tato doba je hodina katolických rodin, velkých rodin - velmi pozitivním přínosem koncilu byla nádherná nauka o rodině jako domácí církve."
Biskup Schneider studoval i problematické výpovědi koncilu a odmítá tématický princip hermeneutiky kontinuity, který nelze slepě používat k vyloučení evidentně existujících problémů. Komentuje tento princip a jeho aplikace slovy: "
Vydávalo by to umělé a nepřesvědčivé poselství, že každé slovo Druhého vatikánského koncilu je neomylné a v dokonalé doktrinální kontinuitě předešlého Magisteria. To by znásilnilo rozum, svědectví a čestnost a nebylo by ctí pro Církev, protože dříve či později by se konstatovala pravda tak, jak opravdu je."...
Víme, že všechny velké omyly pastýřů Církve v ostatních šesti desetiletích jednoho dne jasně poznáme - Bůh jejich již zná - a Církev našich dní by udělala nejlépe, kdyby si uvědomila pravdu o sobě, zejména ohledně své povinnosti přivádět duše do nebe. Každé ničení pravdy může mít devastační účinky na duše a jejich vytoužený věčný život. Čelme tedy společně pravdě a tak pomáhejme očistit život Církve od omylů, aby katolická víra znovu mohla ožít ve své kráse a integritě.
Biskup Schneider doporučuje i díla na studium koncilu jako Roberto de Mattei:
Druhý vatikánský koncil -. nenapsaný příběh (2012) a Romano Amerio:
Iota Unum -studium změn v Katolické církvi v 20. století (1996).
Dále biskup zdůrazňuje, že koncil sám konstatoval, že "
Magisterium není nad Božím slovem, ale slouží mu."
Ale koncil současně projevil ekleziocentrizmus (což je skrytý antropocentrismus), který vnikl do života Církve po koncilu, zatímco dříve zde byl jev "nezdravého ultramontanizmu". ...
"
Do centra života Církve se postavili lidské a administrativní prvky a také nad tradici Církve. Příkladem je liturgická reforma Pavla VI. Postavili se zde nad velkou liturgickou tradici, která je neoddělitelně spojena s naukou. Církev začala flirtovat se světem a prosit o jeho sympatii a uznání. Tento duch ovlivňuje i Laudato Si nebo Amoris Laetitia. Ale neodmítám celé dokumenty a vybírám si to dobré z nich."...
"
Duch modernismu byl bohužel infiltrovaný do Církve už před koncilem - již papež Pius X. zkoušel proti němu bojovat - a papež Pius XII. v r. 1950 musel zasáhnout odsouzením "dobře známých teologů tzv. 'Nouvelle Theology' (Chenu, Congar, de Lubac, atd.) A vydáním encykliky Humani Generis"
Biskup oceňuje i encykliku
Pascendi Pia X., která konstatuje, že "
modernismus je nejnebezpečnější fenomén v celé historii Církve".
Podle biskupa: "
Bůh dovoluje toto zatemňování života Církve dnes, aby přinesl větší dobro! Církev po tomto období krize bude zářit jasněji. Dokonce i mezi tolika klerikálními Jidáši v Církvi dnes, si musíme vždy zachovat nadpřirozenou vizi Kristova vítězství, který bude triumfovat skrze utrpení své Nevěsty, skrze utrpení čistých a maličkých v celé Církvi - dětí, mládeže, rodin, řeholníků, kněží, biskupů a kardinálů. Když zůstávají věrní Kristu, když si zachovají neporušenou katolickou víru, když žijí čistě a v pokoře - jsou oni těmi čistými a maličkými v Církvi."
A biskup vidí už mnoho "duchovních tajících sněhových vloček" růst v Církvi, který zvěstuje nové a pravé jaro. To jsou ti maličcí v Církvi. ...
"
Kristus vítězí - Christus vincit. Římská církev je korunována těmito zářivými slovy Christus vincit a mocí Kristova Svatého kříže. Kristus porazí nepřátele. ... Christus vincit!"...
"
Musíme soustředit naše životy na Krista a Kristus překoná současnou krizi své církve v Eucharistii a skrze Eucharistii," napsal biskup Schneider. ...
Kazachstán, 18.11.2019 (LifeSiteNews) 025 764
Článek najdete ve zpravodajství
modlitba.sk
