Četl jsem silné svědectví matky, která navštívila poutní místo na řeckém ostrově Tinos, aby tam prosila o uzdravení svého dítěte. Po bohoslužbě zůstala v chrámu a modlila se a plakala.
Když kolemjdoucí mnich zpozoroval, že pláče, zeptal se: "
Proč pláčeš?" Odpověděla: "
Přišla jsem prosit o zdraví pro své dítě, ale vím já, jestli mě Bůh slyší?" Mnich pouze zavrtěl hlavou a přivedl ji před ikonu. Třikrát se pokřižoval a řekl:
"
Pane, pomoz této ženě. Posílit její víru a naději. Sešli svou milost na její dítě a uzdrav ho. Amen."
Potom přikázal ženě: "
Polib ikonu a jdi domů. Tvoje dítě tě potřebuje. A už nikdy nepokoušej Boha svou nevěrou!"
Žena se vrátila domů a našla své dítě zcela zdravé. Řekla, že ta jednoduchá, krátká a odvážná modlitba mnicha způsobila
dva zázraky: tím prvním bylo uzdravení jejího dítěte a tím druhým uzdravení její duše. Její duchovní život se velmi posílil, protože zatoužila nabýt stejně hluboký vztah s Bohem, jaký měl ten mnich, který mu dovolil se smělostí a důvěrou obrátit se na Boha s prosbou o uzdravení jejího dítěte.
Svatý Izák Syrský říká:
"
Usaď se natrvalo před Pánem, pamatujíc na něho ve svém srdci, protože jinak nebudeš schopen mluvit se smělostí, když předstoupíš pro něho, protože tato smělost přichází ze stálého rozmlouvání si s Bohem a mnohé modlitby. Náš vztah a setrvávání s lidmi je skrze tělo; ale náš vztah a setrvávání s Bohem je skrze soustředění duše, bdělost a oběť časté modlitby. Pokud člověk dlouho setrvává v soustředěnosti na Boha je občas přiveden k úžasu."
Pokud nepřineseme čas a oběť pro setrvávání před Pánem, nebudeme mít zkušenost úžasu nad jeho majestátností a láskou ani zkušenost jeho moci, která se může projevit v našich životech.
Převzato z
facebooku,
