Slovo, které se objevuje v názvu tohoto článku, je neologismus (novotvar). Avšak jako každý neologismus vyplývá z potřeby popsat realitu, kterou zažívají ti, kteří neologismy vytvářejí, a proto se autor tohoto článku rozhodl vytvořit nové slovo k popsání zvláštní zkušenosti spojené s nejpopulárnější mariánskou modlitbou světa.
Stává se, že člověk prožívá ve svém životě
těžké období. Často je vůbec neočekává, ale ony najednou přijdou a obrátí svět vzhůru nohama. Někdy zápasíme s problémy, které nás prostě zahlcují a vzbuzují v nás pocit bezmocnosti a my najednou čelíme zlu a utrpení, které zasáhne náš nejcitlivější bod. Nemoc, rodinné problémy či nakonec smrt milované osoby jsou pro člověka vždy výzvou.
V takových chvílích se ukáže, v jakých duchovních a duševních podmínkách se skutečně nacházíme. Musím přiznat, že jsem nedávno zažil stav, díky kterému jsem nahlédl na realitu z jiného úhlu. Ohromen problémy a starostmi jsem hledal pomoc, ale čím víc jsem se je snažil rozumem zdůvodnit, tím více jsem ztrácel sílu a začal mít pochybnosti. A teď? Přestal jsem přemýšlet a začínám milovat!
Ne vždy si řeknu, že to bude v pořádku. Podceňování problémů to vůbec neřeší. Naštěstí, duchovní život člověka často pracuje intuitivně a vybírá si přirozené problémy při řešení životních problémů. Zde se objevuje růžencoterapie. Ve večerních hodinách, kdy k člověku
přicházejí rušivé myšlenky a nemohu pracovat, číst ani dokonce sedět, se vynořuje frustrace a mám pocit, že ztrácím kontrolu nad svým životem. Pak nemohu udělat nic jiného, jen sáhnout po růženci, který leží vedle mé noční lampy a začít přemýšlet o životě Ježíše a Marie.
Každý růženec je pro mě výzvou, ale každý přináší i něco nového. Tolikrát se stalo, že jsem vnímal tajemství růžence novým způsobem. Není to jen nudné opakování, ale existuje náhled, který reálně souvisí s mými problémy.
Když se modlím, začnu nahlížet na svůj život prizmatem událostí, které se staly v evangeliu. Boží slovo skrze růženec nachází ve mně jakousi aktualizaci. Dodnes se nestačím divit, že takové věci jsou možné. Dotýkám se skutečnosti, která není lidsky vysvětlitelná. Zažívám zvláštní léčebný proces, který mi umožňuje klidně spát a nacházet sílu na další den.
Růženec, který se zdá být jen opakováním, se ukazuje jako nejlepší terapie duše, jakou jsem kdy podstoupil. Jen se ptám, jestli je to tak. Může to být jinak? To nevím. Pouze Bůh ví.
Stalo se však, že racionálnost, kterou se ve svém životě snažím usměrňovat, ne vždy plní svou úlohu a často mě přivádí na scestí beznaděje a liší se od růžence. Přestal jsem myslet a začínám milovat.
Tato slova píšu bez emocí. Zdá se mi, jako by byla
přítomnost Ježíše a Marie v této modlitbě nepopiratelná. Každý, kdo čelil utrpení a smrti alespoň jednou v životě, ví, o čem mluvím. Kontemplativní ponoření se do evangelijního příběhu mi dává určitou empatii s účastníky Ježíšova příběhu. Vidím se mezi nimi. Cítím a dotýkám se toho, co Bůh prožil před 2 000 lety jako člověk.
Stávám se účastníkem a zároveň cítím Boží zaslíbení. Pravděpodobně se ptáte, jestli mám problémy s růžencem. Samozřejmě, že mám! Úsilí, které vynakládám, se mi zdá nejtvořivější.
Během této modlitby se snažím odevzdat celý svůj svět pocitů. Chci milovat nechtěné pocity, předat svá zranění Ježíši, vzdávat Bohu radostnou chválu.
Tímto způsobem prožívám hluboký pokoj. Začínám se dívat na realitu skrze evangelium. Přestal jsem se bát a strachovat se. Jsem pevně přesvědčen, že s Bohem mohu odvážně snášet všechna protivenství. Nezáleží na tom, jestli jsem hříšník nebo svatý. Jsem v rukou Boha, který mě miluje a potřebuje. Moje problémy se staly jeho problémy. Proto pravděpodobně cítím tu vnitřní úlevu. Ukazuje se, že kříž nemusím nést sám; že každý, kdo se jako já takto spoléhal na sebe, měl podobné zkušenosti, možná ještě těžší.
Zdroj: Aleteia
Převzato z www.verim.sk,
článek z 19. 11. 2019 naleznete
zde.
