Evangelijní úryvek nejbližší neděle (Lk 21, 5 - 19) nabízí Ježíšovu předpověď zničení Jeruzaléma a povzbuzení k vytrvalosti uprostřed pronásledování.
První jerzualemský chrám dal postavit král Šalomoun (970 - 931 před Kr.). Babylónský král Nebúkadnesar ho zničil v roce 586 před Kr. Stavbu druhého chrámu na místě prvního židé dokončili v roce 515 před Kr. Později Herodes Veliký (37 - 4 před Kr.) provedl jeho rozsáhlou rekonstrukci, kdy téměř zdvojnásobil jeho plochu. Chrám zničili Římané v roce 70 po Kr.
Vznešenost chrámu
Židovský historik Josef Flavius (37 - 100 po Kr.) V 5. knize svého díla Židovská válka se věnuje popisu jeruzalémského chrámu. Mluví o výzdobě z bílého mramoru, který vytvářel přirozenou velkolepost, výjimečný lesk, harmonii a nabízel tak pozoruhodný pohled. Flavius dále uvádí, že Herodes Veliký při rekonstrukci chrámu dal nad vchod do svatyně umístit zlatou vinnou révu s listy, jejíž jemné zpracování vyvolávalo úžas (Židovské starožitnosti, 15. kniha). Pro židy byl jeruzalémský chrám nejposvátnějším a nejkrásnějším místem na zemi. Svou vděčnost Bohu vyjadřovali různými dary, které pověsili na sloupy a zdi chrámu. Pán Ježíš však o této stavitelské a duchovní pýše národa vyslovuje šokující slova: "
Nezůstane kámen na kameni." (Lk 21, 6) Tato slova se naplnila v roce 70 po Kr., kdy římský velitel a budoucí císař Titus zničil chrám a celý Jeruzalém. V Římě blízko Kolosea stále stojí Titův vítězný oblouk, který tuto událost připomíná.
Zatímco v Evangeliu podle Matouše 24, 3 se učedníci ptají na znamení, která budou doprovázet Ježíšův druhý příchod, evangelista Lukáš uvádí otázky, které se dotýkají jeruzalémského chrámu, tzn. jeho zničení a Pánův druhý příchod nejsou vzájemně propojeny. V době vzniku Lukášova evangelia (80-85 po Kr. se Ježíšova slova o zničení Jeruzaléma už naplnily. Nejde tedy o konec světa, ale o jistou dějinnou událost, která je součástí naší existence.
Křesťan je povolán, aby se naučil číst dějiny světa jako i dějiny vlastního života ve světle Kristova poselství.
Falešní mesiáši
Přítomní se obrátili na Pána se dvěma otázkami: "
kdy se to stane? a "
jaké bude znamení?" Jak moc se i dnes podobáme na lidi tehdejší doby. I my často nosíme nutkavou zvědavost "kdy se to stane" a málo se zajímáme o to, "jak chci teď žít." Jsme povoláni žít v Boží přítomnosti.
Řecké slovo "sémeion" - "znamení" v tomto textu označuje rozpoznávací znak, kterým se událost bude dát odlišit od jiných. Kristus v odpovědi nabízí několik rozlišovacích znaků: vystoupení osob, které se budou prohlašovat za mesiáše; války a nepokoje, hlad, nemoci, znamení na nebi ...
Všimněme si, že ve výpočtu různých "znaků" jako první zaznívá varování před lžimesiáši s Ježíšovým napomenutím: "
Nechoďte za nimi!" (Lk 21, 8)
Během celých dějin stojí před Ježíšovými následovníky výzva rozlišovat Boží království, které ohlašoval Boží Syn, od všech jiných forem "království", které nejednou používají nálepku Krista, aby překryly vlastní zájmy.
Vytrvalost
Druhá část evangelijního úryvku se věnuje tématu pronásledování a potřebě vytrvat ve věrnosti Kristu až do konce. To je jádrem Ježíšovy řeči. Ježíšův učedník je povolán dělat to, co je správné v Božích očích. Emeritní papež Benedikt XVI. připomíná, že "
hlásání evangelia bude vždy stát ve znamení kříže - stále se o tom budou přesvědčovat všechny generace Ježíšových učedníků. Pravda a láska nakonec v boji proti lži a násilí nemají jinou zbraň než svědectví utrpení." (
Ježíš Nazaretský, 2. díl, s. 56)
Ježíš používá tzv. apokalyptický jazyk, který nacházíme již v textech starozákonních proroků. Je to slovník, kterým napomínali Boží lid k pokání, k vytrvalosti v zachovávání Boží vůle, k oddělení se od model okolních národů. Kristus navazuje na tento způsob vyjadřování.
Nejde o popis konce světa, toho, co má přijít na způsob nějakých "jasnovidců", ale o povzbuzení a napomenutí kráčet již v přítomnosti po správné cestě.
Živý vztah
Ježíšova slova o pronásledování se ukázala jako pravdivá, jak to potvrzují Sktky apoštolů, které hovoří o životě prvních křesťanů. Nicméně
Pánova slova jsou upozorněním pro křesťany každé doby. Být učedníkem totiž znamená mít účast na tajemství Syna člověka. V Janově evangeliu jsou zachycena Ježíšova slova ve Večeřadle: "
Pokud vás svět nenávidí, vězte, že mě nenáviděl dříve než vás. Kdybyste byli ze světa, svět by miloval, co je jeho, ale proto, že nejste ze světa, že jsem si vás já vyvolil ze světa, svět vás nenávidí. Vzpomeňte si na slovo, které jsem vám řekl: Sluha není větší než jeho pán. Pokud mě pronásledovali, budou pronásledovat i vás; jestliže zachovávali mé slovo, budou zachovávat i vaše." (Jan 15, 18 - 20) Evangelijní úryvek nás chce přivést k tomu, co je v životě křesťana nejdůležitější - zachovat si živý vztah se Soudcem živých i mrtvých a s jeho naukou.
P. Prof. František Trstenský
Převzato z
www.postoj.sk,
článek z 15. 11. 2019 naleznete
zde
