Již několik desetiletí je televize takřka v každé domácnosti. Kdo však se ptá na to, co v nás zanechává
každodenní konzum televize, a zvláště co zanechává v dětech? Francouzská psycholožka Liliane
Lurçat zkoumala účinky televizního konzumu. Co přitom zjistila, sděluje v následujícím rozhovoru:
Je možno říct, že televize ovlivňuje lidské postoje?
Liliane Lurçat: Ano. A to tak silně, že osoby, jejichž postoje mění, nejsou si toho vůbec vědomy a nepozorují to ani u sebe, ani u druhých. Všichni se mění současně. Nazýváme to masový jev. Každý podléhá přímo tomuto vlivu při každodenním sledování televize pokračujícím pronikáním. A upadá nepřímo do této stoky na všech místech, kam je tento vliv skrze postižené zanášen.
Jak působí televize na děti?
Lurçat:
Svou přítomností v domě. Každodenní sledování podporuje toto pronikání. V dětství se učíme několika způsoby: nejdříve napodobováním, pak skrze konání a nakonec skrze systematické sdělování znalostí. Napodobování je obzvláště účinný způsob učení, který má své místo zvláště na počátku života. Dítě do sebe nasává životní způsob a obyčeje svého okolí. Tímto způsobem působí i televize: dítě se učí, aniž pozoruje, že se učí – tedy také aniž by vědělo, co se učí. V životě nejde v prvé řadě o to, abychom se naučili školní znalosti nebo určité praktiky, jak zacházet s věcmi, nýbrž abychom se naučili určitým způsobem cítit, být a myslet.
Co může dělat rodina a škola při soustavném růstu mediální nabídky a prezentace násilí?
Lurçat: Tak jako všechno, co působí na svět citů, je i násilí nakažlivé. Může vést k napodobujícímu jednání, kterého si jedinec ani není vědom. Proto musí rodina konzum televize řídit. Za prvé: Nesmí dovolit, aby se sledování televize stalo rituálem, tedy zabránit, aby se nestalo pravidelným zaměstnáním v danou hodinu. Za druhé: Je třeba zpestřit kulturní aktivity dítěte. Slovo kulturní tu chápu v širokém smyslu slova. Jeden příklad: vzít s sebou dítě na trh. Televize staví děti do situace s ochuzeným smyslovým ověřováním: používá pouze smysly pro dálkové vnímání (sluch a zrak), nikoliv ony pro bezprostřední vnímání (hmat, chuť a čich). Na trhu se všechny tyto smysly stimulují. Tam se nabízí příležitost potkat lidi různých vrstev a různého věku. Televize vytváří nerovnováhu ve vývoji dítěte, u kterého by se měly rozvíjet všechny smysly. Syntéza všech smyslů umožňuje vznik souhrnného smyslu, který je základem zdravého lidského rozumu. Ten teprve umožňuje usuzování. A usuzování je, jak říká Hanah Arendt, základem odpovědnosti občana. Za třetí: Dítě, které se dívá na televizi, provázet a zabránit tomu, aby se nedívalo příliš dlouho zcela samo. Za čtvrté: Vyloučit, aby se nedívalo, když se představuje násilí. Násilí ve formě zábavy vytváří zvyk. Násilí může vyděsit a dává pak vzniknout duchu zotročení nebo vyvolat krutost. Pokud jde o školu, její současný stav uvolněnosti nedovoluje, aby si uvědomovala úkoly, které jí přísluší, nemluvě už vůbec o tom, že by měla usměrňovat televizi. To by přepokládalo, že rozumí vlivu televize na děti a správně je hodnotí.
Jsou si média vědoma své odpovědnosti?
Lurçat: Odmítají tuto odpovědnost a svalují ji na rodiny. Ve všem, co může mít negativní vliv na dospělé a děti, zastávají média názor: Odpovědni nejsou ti, kteří s velkou mocí někam pronikají a rozšiřují to, co se líbí, odpovědný je ten, kdo vlastní televizor a zapíná ho.
Mluvila jste o negativních sugescích, o podobnosti se stavem hypnózy. Můžete to blíže osvětlit?
Lurçat: Sugesce se může šířit cestou nakažlivosti v citové oblasti. Tento fenomén je ve vysílání televizních pořadů možný ve velké míře. Výrazová síla obrazu může u citlivých lidí vyvolat morbidní fascinaci. Negativní sugesce se vyskytuje také ve spojitosti s dvojím fenoménem: jedním psychologickým – nápodobou – a jedním sociálním – zmasověním. Být jako všichni, stát se modelem, to je nakažlivé. Sugeruje se představa, že člověk je originální. K nejhorším následkům negativní sugesce patří zničení hodnot, na kterých je postavena společnost, a s tím spojený úpadek mravů.
Je možno těmto ovlivňovacím technikám uniknout? Jak?
Lurçat: Nasazení a rozvoj ovlivňovacích technik v reklamě a v politice překročilo, pokud jde o pestrost a účinnost, vše, co zde dosud bylo. Účinnost těchto metod je umocňována tím, že všechna média působí stejným způsobem. Monopol médií je útokem na základy demokracie. Uniformita pohledů, komentářů, hodnocení ruší osobní úsudek. Míra tohoto ovlivňování je rozličná podle věku a životních okolností. Abychom si zachovali schopnost vlastního úsudku a svobodu myšlení, je zapotřebí zachovávání určité mravní a intelektuální hygieny. Každý musí vypovědět boj vtíravému „glajchšaltování“, aby si uchoval svou jedinečnost a lidskost. Zvláště je třeba zabránit tomu, aby u dětí jednostranným omezováním jejich smyslového vnímání nedocházelo k neharmonickému rozvoji. Tato disharmonie ovlivňuje dětský rozvoj a škodí později v dospělosti. Projevuje se pak v nezralosti, v lehkověrnosti, v ustavičném vyhledávání zábavy a neschopnosti vlastního úsudku.
Proč dochází k takové manipulaci u dětí a mládeže?
Lurçat:
Protože tyto věkové skupiny jsou nejvíce otevřeny pro takové vlivy a představují velice lukrativní trh. Manipulace dětí se projevuje v oblasti konzumu (potraviny, oblečení, masová kultura v podobě kazet, videoher, CD, hraček atd.). Člověk chce uspokojit svou žádostivost, mít stále něco nového a pokládat za zastaralé, co včera měl za nové a cenné. Dítě podobně jako dospělý zvnitřňuje to, co se před ním tak oslavuje, a jedná pak zmanipulovaně, jako by to bylo z jeho vlastního podnětu.
Vyšlo v časopise Světlo 50. ČÍSLO / XI. ROČNÍK