Vidíme, že mnoho nespravedlivých lidí na této zemi žije v blahobytu a mnoho spravedlivých naopak v útrapách. Z této skutečnosti dokonce i pohané došli přirozeným světlem rozumu k poznání pravdy:
Pokud existuje Bůh a Bůh je spravedlivý, musí být i jiný život, ve kterém by byli zlí potrestáni a dobří odměněni.
Co oni říkali jako poznatek lidského rozumu, my křesťané vyznáváme ve světle víry. "<>Neboť zde nemáme trvalé místo, ale hledáme budoucí" (Heb13, 14). Tato země není naší vlastí. Je pro nás jen přechodným místem, kde kráčíme do věčného domova (Kaz 12, 5). A tak dům, ve kterém bydlíš, není tvým domem. Je pouze útulkem pro pocestné, ze kterého se budeš muset odstěhovat, a to snad dokonce dříve, než si myslíš.
Věz, že až přijde čas tvé smrti,
tví drazí budou prvními,
kdo tě z něj vyženou.
Jaký však bude tvůj skutečný domov?
Jáma bude až do soudného dne
domovem tvého těla
a tvá duše odejde do domu věčnosti
- do nebe nebo do pekla.
Proto tě svatý Augustin upozorňuje: "
Jsi jen host, procházíš a díváš se."
Poutník, který by na své cestě nějakým krajem chtěl vynaložit veškerý svůj majetek na to, aby si tam koupil vilu či dům, který by musel za pár dní opustit, by byl bláznem. Nezapomínej tedy na to, říká světec, že si na tomto světě jen přechodně.
Nelpěte na tom, co vidíš.
Věz, že všechno pomine,
a obstarej si dobrý dům,
kde budeš moci zůstat navždy.
Pokud dojdeš spásy, budeš blažený. Ó, jak krásným domovem je nebe! I ty nejbohatší královské paláce vladařů jsou obyčejným chlévem ve srovnání s rajským městem, které můžeme nazvat "korunou spásy" (Nár 2, 15). Tam už nebudeš muset po ničem prahnout. Budeš ve společnosti svatých, Matky Boží, Ježíše Krista a nebudeš se bát žádného zla. Jedním slovem, budeš žít v moři spokojenosti a ustavičné radosti bez hrozícího konce (Iz 35, 10). A tato radost bude tak velká, že se bude zdát po celou věčnost každým okamžikem novou.
A naopak, pokud budeš zatracen,
staneš se ubožákem!
Budeš ponořen do moře ohně a utrpení,
zoufalý, všemi opuštěný a bez Boha.
Na jak dlouho? Skončí tvá muka snad po sto tisících letech? Jaký že konec! Uplyne sto a tisíc milionů let a staletí a tvé peklo začne vždy znovu. Co je tisíc let proti věčnosti? Méně než uplynulý den (Ž 89, 4).
Chtěl by si tedy vědět, jaký bude tvůj dům, jehož se ti dostane na věčnosti? Bude takový, jaký si zasloužíš a zvolíš svými skutky.
Vyznání a modlitba
Pane, hle, dům, který jsem si svým životem zasloužil - peklo,
kde jsem, běda mi!,
měl být bez tebe od prvního hříchu, kterého jsem se dopustil.
Opuštěn a bez naděje, že tě budu moci ještě někdy milovat!
Ať je navždy velebeno tvé milosrdenství, že na mě čekalo
a dávalo mi čas napravit spáchané zlo!
Buď požehnaná krev Ježíše Krista,
která mi toto milosrdenství vymohla!
Ne, můj Bože, už nechci zneužívat tvou trpělivost.
Lituji všeho zla, které jsem spáchal, lituji, že jsem tě urazil.
Ne proto, že jsem si tím zasloužil peklo,
ale proto, že jsem urazil tvou nekonečnou dobrotu.
Už nikdy, můj Bože, už nikdy víc!
Chci raději zemřít, než tě urazit.
Kdybych byl nyní v pekle, nemohl bych tě,
moje Nejvyšší dobro, milovat.
Ani ty bys mě už nemohl milovat.
Miluji tě a toužím po tom, aby jsi mě miloval.
Nezaslouží si Ježíš Kristus, který se obětoval na kříži,
abys mi, Bože, odpustil a miloval mě?
Věčný Otče, dej mi pro lásku ke svému Synu milost,
abych tě navždy miloval celým svým srdcem.
Miluji tě, Otče můj, který jsi mi daroval svého Syna.
Miluji tě, Synu Boží, který jsi za mě zemřel.
Miluji tě, Matko Ježíšova, která jsi mi svou přímluvou vyprosila čas na pokání.
Vypros mi teď, Paní moje, bolest nad mými hříchy,
lásku k Bohu a svatou vytrvalost v dobrém až do konce.
Svatý Alfonz Mária Liguori
Převzato z
https://doverujem-a-verim.blogspot.com/,
článek ze 6. 11. 2019 (s obrázkem "vyznání a modlitba" naleznete
zde.
