Nedávno jsme zde uveřejnili svědectví paní Márie Bartkové
Ovoce prvních pátků, které původně napsala na Facebook. Po tom, co jsem jí napsal, mi pro FATYM poslala i svědectví o svém vlastním obrácení, které jí vyprosil její bratr:
Můj jediný bratr Imrich se koncem července 2002 vydal s manželkou, dcerou a synem na dovolenou do Medžugorje. Hned druhý den se rozhodl vystoupit na Horu zjevení - Podbrdo a obětovat tento výstup za mě. Na kopec vystupoval bosý. Neunavilo ho to, cítil se dobře. Druhý den odpoledne během rozhovoru s jedním účastníkem zájezdu náhle zemřel. Je to pro mě velký žal a bol, velká ztráta. Odešel bez rozloučení. Měli jsme se velmi rádi, byl mi vším - tehdy jsem to tak vnímala. On dával důraz na duchovní život a já na materiální. Rodiče jsme už neměli. Otec zemřel ve věku 57 a maminka ve věku 59 let. Bratr měl 42 let, byl velmi dobrý a zbožný člověk.
Měsíc a půl po jeho smrti se událo toto:
V neděli brzy ráno mě vzbudil jakýsi silný hukot a v tom jsem slyšela bratrův hlas, který volal
Marie ... Posadila jsem se na posteli a dívala ke dveřím. Viděla jsem zářivé světlo, v němž se ukázal můj bratr, který se pomalu ke mně přibližoval. Já nedokážu popsat tu krásnou, zářivou, usměvavou tvář. Když přišel ke mně, snažila jsem se ho obejmout, ale on mi začal mizet. Poslední zmizela jeho krásná tvář dívající se na mě. Rychle jsem vstala z postele a podívala na hodinky, bylo 4,35 h. Chodila jsem zmatená po domě. Uvědomila jsem si - "
duše lidská je nesmrtelná." Prožila jsem to vše při plném vědomí.
Když jsem předtím od jiných lidí slyšela o podobných událostech mluvit, vždycky jsem řekla - nevěřím, nebo "
bludy, halucinace, dejte se vyšetřit." Byla jsem tradiční křesťanka, spíše ateistka. Nebyla jsem proto připravena na takovou událost. Strach jsem nepociťovala, protože jsem bratra měla velmi ráda. V paměti mi navždy zůstane jeho šťastná, zářivá, usmívající se tvář.
Od smrti mého bratra a díky jeho oběti, kterou za mě udělal výstupem na Horu zjevení - Podbrdo den před svou smrtí, se můj život velmi změnil. Našla jsem hlubokou víru v Boha, kterou prožívám srdcem. Děkuji Matce Boží, že vyslechla prosby mého bratra a já mám smysl života.
Ing. Mária Bartková, Košice
Svědectví původně vyšlo v časopise Hlas Medžugoria v září 2015
***
Mária poslala i text písně, kterou si její bratr Imrich prozpěvoval cestou do Medžugorje a i tam. Je pro ni takovým odkazem. "
Duše lidská je nesmrtelná, milost Boží je k spasení zapotřebí ..", jí několik měsíců rezonovalo v hlavě. Řekla si,
když jsme ho pochovali a vidím ho, tak věřím, že Bůh vzkřísil Ježíše ....
Deň po dni uteká a nikto nevie kam.
Čas ten tak krátky je, vždy sa niekam ponáhľam.
Čo dnes som nestihol to zajtra dobehnem,
som predsa plný síl, mne stačí keď to chcem.
Vravím si, zajtra to zase bude nový deň,
zajtra všetko hravo dokážem, zajtra,
len čo slnko začne hriať,
zajtra budem viacej času mať.
Deň po dni uteká a ty si taký tiež,
rád všetko odkladáš, veď pokoj dnes mať chceš.
Ty nie si času pán a na to zabúdaš.
Dnes to je teraz, tak prečo odkladáš?
Veď možno zajtra pre teba už nebude
Zajtra, zajtra budeš už na súde,
zajtra to už skrátka nie si tu,
zajtra potom vezmeš odplatu.
Dnes Ježiš volá ťa, veď večný život má,
On hriechy odpustí a srdce nové dá.
Ty nie si času Pán a na to zabúdaš,
dnes to je teraz, tak prečo odkladáš?
Veď možno zajtra pre teba už nebude
Zajtra, zajtra budeš už na súde,
zajtra to už skrátka nie si tu,
zajtra potom vezmeš odplatu.