Vznik italského poutního místa Castelpetroso spadá do roku 1888. Nejdříve oznámily dvě venkovské ženy, že viděly Bolestnou Pannu Marii. Během následujícího roku ji spatřilo více než tisíc osob.
Matka Boží se také zjevila místnímu biskupovi, jehož Lev XIII. pověřil vyšetřováním případu. Události byly církevně uznány již v roce 1889 jako autentické. Svatá Panna nedala žádné slovní poselství, ale zaujala postojem před svým mrtvým Synem, čímž ukázala svou kněžskou funkci v dějinách spásy.
V odlehlé hornaté krajině mezi Římem a Monte Gargano se tyčí mohutný poutní kostel. Je vybudován v neogotickém slohu z bílého místního kamene. Je to velkolepé dílo se sloupy a kopulí, vysokou 54 m a dvěma impozantními věžemi, které podává svědectví o událostech v malém místě Castelpetroso, které měly počátek 22. března 1888.
Dvě rolnické ženy, chudá Fabiana Cicchino, zvaná Bibiana, které bylo tehdy 35 let, a vdaná 34-letá Serafina Giovanna Valentino šly 22. března 1888 za svou prací na poli. Pole se nacházelo ve výšce 857 metrů na horské louce Cesa tra Santi, na úpatí hory Monte Patalecchia. Přišly ze sousedního Guasti a přinesly s sebou dvě ovečky.
Fabiana odpoledne zjistila, že jedna z nich se zatoulala. Začala ji hledat a našla ji ve skalní rozsedlině. V tom okamžiku uviděla, že z jeskyně vychází světlo. Se strachem a současně se zvědavostí se přiblížila k světlu a spatřila zřetelně obraz Panny Marie Bolestné. U jejích nohou leželo mrtvé tělo jejího Syna, pokryté ranami.
Marie jako Pieta zaujala odlišnou pozici, než jak ji zobrazuje křesťanské umění a zbožnost: napůl klečí a pozvedá ruce k nebi. Je to
akt modlitby a obětování. Její tvář vyjadřovala hlubokou bolest, ale současně královskou důstojnost. Na její hrudi bylo sedm mečů, které probodávaly její srdce. Měla růžové šaty a hnědý plášť, který jí splýval z hlavy přes ramena až k nohám. Fabiana od ní neslyšela žádná slova. Svatá Panna nevyslovila ani při dalších zjeveních žádné poselství.
22. březen byl příznačně čtvrtek před Smrtnou nedělí, tedy předvečer svátku Bolestné Panny Marie. Druhé zjevení se uskutečnilo na Velikonoce, ale i tehdy se Panna Maria zjevila jako obětující Bolestná Matka.
Když se ženy vrátily domů, vyprávěly o svém zážitku. Obyvatelé vesnice pokládaly nejdříve jejich řeči o zjevení za bláznivé řeči. Ale když brzy nato jedno dítě a jeden muž, odpadlík od víry, měli podobné vidění, zpráva se bleskově rozšířila po celém okolí. Ihned začaly přicházet proudy lidí. Během několika dní navštívilo místo zjevení přes čtyři tisíce lidí, tedy dvojnásobek počtu, který v té horské oblasti vůbec býval.
Někteří dosvědčovali, že rovněž viděli Pannu Marii. Většinou v ní viděli Bolestnou Matku. Ale jak dosvědčuje církevní dokumentace, Panna Maria se zjevovala i v jiné podobě: jako Maria Karmelská nebo jako Růžencová Královna.
V několika případech se nezjevila sama se svým Synem, ale doprovázel ji archanděl Michael, svatý Antonín, svatý Josef nebo také svatý Sebastián. Poutníci hovořili o vidění svaté Tváře Ježíšovy, obklopené zástupy andělů.
Někteří kněží toto všechno pokládali za výplody fantazie a veřejně kázali proti zjevení. Nemohli však zabránit tomu, aby věřící z jejich farností na místo zjevení putovali.
Rovněž i jeden kněz, který již dosáhl vysokého věku, Don Luigi Ferrara, byl vůči zjevení skeptický. Svým podpisem pak potvrdil toto své svědectví: "
Často jsem haněl ty, kteří navštěvovali horu, kde se mělo udát zjevení.
16. května 1888 jsem však pocítil touhu, spíše z dlouhé chvíle než z jiného důvodu, navštívit to místo. Když jsem tam přišel, viděl jsem ve skalní rozsedlině ve velkém světle Paní jako sochu s malým dítětem v náručí.
Krátký čas nato jsem spatřil místo Svaté Panny mrtvého Spasitele, který měl na hlavě trnovou korunu a byl celý zalitý krví. Od té doby cítím při každé zmínce o této třikrát svaté hoře a zjevení dojetí, které mě přivádí až k slzám, takže nejsem schopen slova."
Už v květnu vytryskl na místě zjevení pramen, který zde vyvěrá dodnes. V listopadu 1888 přišel na toto místo z Boloně hrabě Carlo Acquaderni se svým synem Augustem, který měl tuberkulózu kostí. Když se modlili u skály, oba, otec i syn spatřili Bolestnou Matku Boží. Syn se napil z pramene a byl úplně uzdraven.
Hrabě byl ředitelem listu Il Servo di Maria. Z vděčnosti zpopularizoval Castelpetroso. Pravidelně podával zprávy o četných uzdraveních, které se zde u pramene udály na přímluvu Bolestné Matky. Měsíc co měsíc uveřejňoval zprávy o nových případech. Část těchto zázračných vyslyšení je oficiálně zdokumentována.
Mezi nimi se nachází i tento zázrak:
Luigi Verna z Fara San Martino a jeho žena Annantonia Tavani měli dítě jménem Angelo. Chlapec měl šest let a byl od narození němý. Otec, který se doslechl o událostech v Castelpetroso, si obstaral vodu ze zázračného pramene a přinesl ji své ženě. Plní víry ji dali vypít svému synovi. Chlapec byl okamžitě uzdraven a začal mluvit.
Místní biskup Mons. Francesco Macarone nejdříve uložil napsat přísežné prohlášení, že dítě skutečně nemohlo šest let mluvit. Později pověřil arcibiskup z Lanciano, diecéze, kde se uzdravení událo, jednoho kanovníka z Fara San Martino, aby okolnosti případu přísně vyšetřil. Po potřebných vyšetřování bylo uzdravení církevně uznáno.
Místního biskupa z Bojana události velmi zaměstnávaly. Nakonec se vydal do Říma, aby o případu informoval papeže Lva XIII. Na závěr své zprávy biskup dodal, že by si přál, aby zjevení bylo potvrzeno jednoznačným znamením.
Na to mu papež Lev XIII. odpověděl, jestli není pro něj dostatečným znamením zjevení samotné a biskupovi uložil, aby se vrátil do své diecéze jako apoštolský legát, navštívil sám Castelpetroso a potom znovu předložil svou zprávu.
Biskup Macarone poslechl papeže a odebral se s farářem své katedrály na místo zjevení. Výsledky biskupského vyšetřování jsou dnes uloženy v biskupské kurii v Campobasso. Biskup Macarone se po své vizitaci sám stal svědkem nadpřirozené události.
26. září 1888 spatřil nejméně třikrát
Marii Bolestnou se sedmi meči v hrudi
s průhledným závojem na hlavě.
V jednom aktu, který je dnes na biskupské kurii, je uvedeno, že biskup zaprotokoloval 17. února 1889 událost těmito slovy: "
S radostným srdcem mohu potvrdit, že zázračné události v Castelpetroso jsou poslední projevy Božího milosrdenství, aby zbloudilci byli přivedeni na správnou cestu. I já mohu dosvědčit, že když jsem se odebral na svaté místo, mohl jsem při modlitbě spatřit zjevení svaté Panny."
V jiném dopise podává biskup zprávu, že i jeho generální vikář, farář katedrály a další duchovní z Castelpetroso viděli zázračným způsobem Matku Boží.
Po těchto událostech ustanovil biskup z Bojana komisi, které byl sám předsedou. Pracovní skupina měla za úkol shromáždit prostředky na stavbu poutního chrámu, který se má postavit na místě zjevení. Současně pověřil péčí o poutníky řád Servitů, který byl založen výslovně s úlohou uctívat tajemné utrpení Matky Boží.
Papež Lev XIII. poslal telegram a prostřednictvím státního sekretáře kardinála Rampoly udělil členům komitétu a všem, kteří se podílejí na připravované stavbě, apoštolské požehnání.
Zvláště aktivním byl po uzdravení svého syna hrabě Carlo Acquaderni a uspořádal u svých abonentů sbírku na financování stavby poutního kostela.
28. září 1890 položil biskup Macarone základní kámen ke svatyni za účasti 30 000 věřících. Asistovali mu biskupové z Isernia, Trivento a Termoli.
Stavba chrámu trvala skoro sto let. Bylo třeba překonávat neuvěřitelné překážky. Zápas o dokončení svatyně připomínal někdy boj Ženy s drakem ze Zjevení svatého Jana.
Hrabě Acquaderni v jednom časopise napsal: "
Zdálo se, že všechno se proti svatyni spiklo, aby ji přivedlo ke zkáze, sotva se jen začala zvedat ze základů. Je to Boží dílo a zkoušky musely být proto strašné: dílo k poctě Té, která Hadovi rozdrtila hlavu ..."
Stavba byla nakonec dokončena a 21. září 1975 ji posvětil biskup Alberto Carinci za účasti četných biskupů, kněží a řeholníků i věřících.
V roce 1933 ji svěřil františkánům Neposkvrněné. Je to mladší větev, která usiluje žít v duchu dokonalého zasvěcení Ježíši skrze Marii, charismatu svatého Františka spojeného s posláním svatého Maxmiliána Kolbeho.
29. října 1994 obdrželo poutní místo duchovní poklad z blízké svatyně Isola del Gran Sasso. Tam se nachází hrob sv. Gabriela od Bolestné Matky Boží, občanským jménem Gabriel Possenti, který vstoupil do řádu pasionistů.
V boční kapli svatyně v Castelpetroso, která je zasvěcena Sedmibolestné Matce Boží, byl uložen umělecký relikviář se zubem tohoto světce.
Od chrámu k místu zjevení byla zřízena tzv. Via Matra Dolorosae se sedmi zastaveními Mariiných bolestí. Vedle již existujícího reliéfu byly v nejnovější době umístěny bronzové sochy výjevu zjevení v přirozené velikosti od sochaře Urbana Brattiho.
19. března 1995 navštívil mariánskou svatyni v Castelpetroso papež Jan Pavel II. Jak to vyjádřili místní věřící, znamená tato historická událost "
korunovaci veškerého úsilí a obětí, které naši předkové s neochvějnou vírou a velkou odvahou podstoupili". Návštěva papeže byla současně chápána jako opětovné "
bezpečné potvrzení" mariánských zjevení, které místní biskup uznal již v roce 1889, tedy přesně před 120 lety.
Kromě toho, Jan Pavel II. svým svědectvím jako Petrův nástupce potvrdil přesvědčení, že Matka Boží přinesla do Castelpetroso poselství adresované celému světu. Nejdříve připomněl papež ve svém kázání, že jeho předchůdce Pavel VI. vyhlásil Bolestnou Matku Boží, která je uctívána v Castelpetroso, za ochránkyni celé oblasti Molise.
Pak vyzval každého jednotlivce, aby zůstal věrný křesťanské tradici země s horlivostí, která přinutila jeho předky vložit velké úsilí do výstavby svatyně. Nakonec vyzval věřící, aby
"každodenní radosti i námahy obětovali Pánu ve společenství s Kristem a skrze přímluvu jeho Matky, která je zde uctívána, jak přináší Otci Syna obětovaného za naše vykoupení".
Převzato z
https://doverujem-a-verim.blogspot.com/,
článek ze 13. 9. 2019 naleznete
zde.
