Evangelijní úryvek slavnosti Všech svatých (Mt 5, 1 - 12) nabízí Ježíšova blahoslavenství. Přes blahoslavenství se vstupuje do centra nauky, kde Ježíš hovoří o modlitbě, půstu a almužně jako o pilířích zbožnosti ...
Přes blahoslavenství se vstupuje do centra nauky, kde Ježíš hovoří o modlitbě, půstu a almužně jako o pilířích zbožnosti, kde učí své následovníky modlitbu Otče náš, která je vzorem každé lidské modlitby, a upozorňuje učedníky, že mají být světlem a solí pro tento svět.
Blahoslavenství zaznívají na samotném začátku Ježíšovy řeči na hoře v 5. až 7. kapitole Matoušova evangelia, která představuje jeden z nejvýznamnějších pilířů poselství křesťanství. Je důležité si všimnout, kde jsou umístěny. Blahoslavenství netvoří vrchol, ale vstupní bránu, přes kterou vystupujeme k požadavkům Kristova evangelia. Stoupání v sobě zahrnuje odvahu, pokoru a uvážené přemýšlení dříve, než se člověk vydá na výstup. Když se podíváme do Starého zákona na místo, kde je uvedeno Desatero, zjistíme podobný princip. Desatero se nachází v Knize Exodus ve 20. kapitole a v Knize Deuteronomium v 5. kapitole, tzn. jde o kapitoly, které jsou vstupní branou do předpisů, které Pán dal židovskému národu.
Blahoslavení chudí v duchu
Klíčovým k pochopení tohoto blahoslavenství je vysvětlení spojení "
v duchu". Lidský duch, moje lidské já, si uvědomuje, že jsem zcela závislý na Bohu, že potřebuji Boha ve svém životě.
Bůh stojí na straně těch, kteří nepodlehli klamu soběstačnosti, ale kteří jsou otevření pro Boha. Jsou to lidé, kteří se před Bohem nechlubí svými výkony.
Blahoslavení plačící
Příčinou našeho smutku by mělo být chování, ve kterém chybí Bůh a lidé se proto trápí. Je to vlastnost, která je dnes vzácná. Lidé se zrovna dnes netrápí kvůli Bohu. Slovo "
plačící" může mít ještě význam ve spojení s hříchem. Člověk, který si je vědom, že se provinil vůči Bohu a vůči bližnímu, že spáchal hřích, cítí bolest, zármutek až pláč, neboť lituje své provinění.
Blahoslavení tiší
Ježíš není tvrdým a pyšným učitelem, ale pokorným a mírným. Tichost jde ruku v ruce s pokorou. Kristus se rozhodl jít touto cestou z lásky k lidem a zve i své následovníky, aby se chovali stejně. Dnes bychom takového člověka nazvali člověkem dialogu, usmiřování, hledání řešení problémů a konfliktů.
Blahoslavení hladoví a žízniví po spravedlnosti
Hlad a žízeň jsou synonymem ohrožení základních potřeb člověka. Blahoslavenství tedy patří těm, pro které spravedlnost patří k základním potřebám přežití člověka a lidstva. Sociální křivdy mohou být napraveny pouze osobním zapojením se každého člověka. I dnes jsme svědky nenasytnosti; nenasytnosti po kariéře, majetku, penězích, úspěchu. Problém je v tom, že tato nenasytnost pošlapává spravedlnost a dobro druhého člověka a společné dobro.
Blahoslavení milosrdní
Milosrdný člověk pomáhá druhým dostat se ze stavu nouze. Existují lidé, kteří jdou nemilosrdně za svým cílem, ale existují i lidé, kteří jsou ohleduplní. Někteří to považují za slabost, že se zdržují se slabými a zraněnými. Milosrdenství se nedotýká jen pozemského života, jen našich mezilidských vztahů. Blahoslavenství zdůrazňuje naději na milosrdné přijetí při posledním soudu. Kdo pláče, bude potěšen, hladový bude nasycený, kdo projeví milosrdenství, i jemu se dostane milosrdenství.
Blahoslavení čistého srdce
Lidé čistého srdce jsou ti, kteří neznají úskok a záludnost v kontaktu s ostatními. Jsou to lidé, kteří se neřídí vypočítavostí bez ohledu na to, koho mají před sebou. Proto jsou schopni vidět Boha tam, kde ho jiní vůbec nevidí, neboť ti vidí stále jen sebe. Lidé čistého srdce nejenže nepodezírá druhé, ale ani nepodezírá Boha, a proto jej mohou vidět v různých situacích a událostech.
Lidé zkaženého srdce neuvidí Boha, ani kdyby stál přímo před nimi.
Blahoslavení, kteří šíří pokoj
Pokoj se vztahuje na tři rozměry lidského života: vůči sobě samému, vůči Bohu a vůči okolí. Jde o harmonii osobní, sociální, mezilidskou. Kristus po svém zmrtvýchvstání přichází mezi své učedníky, uděluje jim tuto harmonii, když jim říká "
pokoj vám", a učedníky naplní radost (Jan 20,19-20).
Pokud chci kolem sebe šířit pokoj, musím ho nejdříve já sám mít, musí přebývat v mém srdci. Kolik neklidných lidí se marně usiluje vytvářet pokoj v mezilidských vztazích.
Blahoslavení pronásledovaní pro spravedlnost
Toto blahoslavenství není jen o našem úsilí vnášet spravedlnost do tohoto světa, ale i o naší připravenosti vynaložit námahu při její obraně a uskutečňování. Pronásledování pro víru je součástí výbavy, kterou bere na sebe každý, kdo se uchází následovat Ježíše.
Blahoslavenství hovoří o potřebě svědectví víry, která je viditelná a čitelná před ostatními.
Blahoslavení jste
V tomto devátém blahoslavenství je důležité spojení "
pro mě". Je to důraz na osobu Krista. Náboženství je vždy osobní rozhodnutí života s Kristem, ale nikdy není soukromou záležitostí. Zůstat u Kristu i uprostřed těžkostí, které s sebou přináší žití a vyznávání víry, znamená uvěřit tomu, co Pavel jednoduše a výstižně vyjádřil slovy: "
Víme, že těm, kteří milují Boha, všechno napomáhá k dobrému." (Ř 8,28)
Věříš, že Bůh chce tvoje dobro?
P. Prof. František Trstenský
Převzato z
www.postoj.sk,
článek z 31. 10. 2019 naleznete
zde
