O obrácení v poslední minutě
Nejdříve mě zavedli do Göringovy cely. Vězeň, bývalý říšský maršál, se postavil do pozoru a pak mi podal ruku. Pak jsem krátce navštívil všechny ostatní. Bylo to 20. listopadu 1945, před začátkem výslechů. Obžalovaných bylo 21. Šest z nich zvolilo římskokatolickou církev jako duchovní oporu, 15 zvolilo protestantskou stranu. Streicher, Jodl a Hess nikdy nenavštívili bohoslužby, ačkoliv uváděli, že věří v Boha.
Jeden bývalý oberleutnant SS byl při náboženských shromážděních naším varhaníkem. Na konci mého pobytu našel cestu ke Kristu. Prosté evangelium a kříž změnily jeho srdce.
Frank, Seyss-Inquart, Kaltenbruner, Keitel, von Ribbentrop, Raeder, Dönitz, Speer, Fick, Funk, Fritzsche, von Schirach, Sauckel a Göring byli mezi mými posluchači. Keitel, von Ribentrop, Sauckel, Raeder, Speer, Fritzsche a von Schirach se účastnili stolu Páně.
Sauckel byl první, kdo otevřel své srdce evangeliu. Po několika návštěvách jsme spolu klečeli u jeho lůžka a on se modlil jako celník: „Ó Bože, buď milostiv mě hříšnému.“
Pak prosili Fritzsche, von Schirach a Speer o připuštění ke stolu Páně. Bůh působil mocně svým slovem a svým Duchem na jejich srdce a jako kajícní hříšníci mohli přijmout Kristovo odpuštění. Raeder byl horlivý badatel Bible a stále za mnou přicházel s nejasnými místy. Keitel, šéf vrchního štábu Wehrmachtu, mě prosil, abych předal poděkování těm, kteří mysleli na to, nabídnout jim jako zločincům duchovní pomoc.
U Ribbentropa jsem nejdříve nenacházel porozumění, ale později i on začal číst Bibli.
1. října 1946 nadešlo vyhlášení rozsudků. Slyšel jsem, jak Ribbentrop žádal po své manželce, aby mu slíbila, že bude vychovávat děti v bázni Boží. Rovněž Sauckelova manželka musela slíbit, že jejich děti budou vyrůstat v blízkosti kříže. Göring se ptal, co řekla jeho dcerka Edda otcovu odsouzení, a musel vyslechnout, že jeho dítě doufá, že svého tatínka uvidí opět v nebi. On sám byl v tom okamžiku hluboce dojatý a poprvé jsem u něho spatřil slzy. Později mi vyprávěl, že zemřel již v okamžiku, kdy se za jeho ženou zavřely dveře jeho cely.
Ve dne v noci jsme setrvávali u těch, jejichž duše nám Bůh svěřil. Von Ribbentrop četl převážnou část dne Bibli. Keitela nejvíce dojímala místa, která hovořila o Kristově výkupné krvi. Sauckel byl velice otřesen a někdy se domníval, že zemře ještě před vykonáním rozsudku. Stále se modlil ve své cele: „Bože, buď milostiv mně hříšnému.“ Bůh změnil jeho srdce a nyní tváří v tvář smrti po ztrátě všech materiálních věcí i svého nehodného života mohl se spolehnout na Boží zaslíbení o chudých v duchu.
Večer před popravou 15. října 1946 jsem měl dlouhý rozhovor s Göringem. Poukázal jsem, že je nutné se připravit na setkání s Bohem. Během rozhovoru však zesměšňoval některé výroky Bible a odmítal přijmout, že Kristus zemřel za hříšníky. Bylo to vědomé popírání síly krve. Jeho poslední slova byla: „Mrtvý je mrtvý.“ Když jsem poukázal na závěr na jeho malou dcerušku, která doufá, že se s ním setká v nebi, odpověděl: „Ona věří po svém a já také po svém.“ Za hodinu nato jsem se dověděl, že si Göring vzal život.
A pak přišla poslední hodinka pro ostatní. Von Ribbentrop musel jít první pod šibenici. Než opustil svou celu, ujistil mě, že má důvěru v krev Beránka, který vzal na sebe hříchy světa, a prosil Boha, aby byl milostiv jeho duši. Pak přišel rozkaz, aby šel na popravu. I Keitel odešel na věčnost s důvěrou v odpouštějící Boží milost. Pak byl odveden Sauckel, který ponořil svůj hříšný život do věčnosti s modlitbou na rtech.
Frick mě ujistil, že věří v očišťující Beránkovu krev a že se během našich prostých bohoslužeb osobně setkal s Kristem.
Poslední z naší skupiny byl Alfred Rosenberg, který odmítl jakoukoliv duchovní asistenci. Na moji prosbu, abych se směl za něho modlit, odpověděl se smíchem: „Ne, děkuji.“ Žil bez Spasitele a zemřel bez Spasitele. Když došlo k popravě Streichera, vyslovil jméno své ženy a odešel na věčnost se slovy „Heil Hitler.“
Byly tři hodiny ráno a my jsme zakončili svou práci několikahodinovou modlitbou a díkůvzdáním.
Vyšlo v časopise Světlo 49. ČÍSLO / XI. ROČNÍK