V tomto měsíci říjnu, který je zvláště zasvěcen blahoslavené Panně Marii jako Královně posvátného růžence, se ještě častěji než obvykle s vděčností modlíme tuto úžasnou a zázračnou modlitbu, tak oblíbenou nespočetným množstvím svatých...,
... tak vysoce ceněnou papeži a obohacenou o možnost odpustků; tak uklidňující a zároveň jednoduchou; tak nesmírně účinnou v boji proti silám zla, viditelným i neviditelným.
Mnoho svatých se vyjádřilo, že růženec je nejvíce potěšující a nejplodnější soukromá modlitba, jakou jen můžeme nabídnout Bohu - a to platí pro všechny křesťany v kterékoli fázi jejich života. Co je (slovy sv. Louise de Montfort) "tajemstvím růžence?"
Pokorný duch a důvěra, se kterými přicházíme před Boží Matku, která je bez hříchu; hledáme ochranu u Té, z níž má Ježíš Kristus největší potěšení ze všech stvoření a jejíž přímluva za nás je u Něho vždy nejmocnější. Jak vidíme na svatbě v Káně, kde Ježíš vyslyší její prosby; jak vidíme u paty Kříže, když jí Ježíš svěřuje svého "milovaného učedníka" a ji jemu.
Pokud jsme učedníky Krista, našeho Mistra, každý z nás je také dítětem a chráněncem Marie. Proniknout do srdce Mariiny oblíbené modlitby je jako nahlížet do její přečisté duše a vidět v ní jako v zrcadle slávu Boha.
Růženec má tři vlastnosti,
které z něj dělají mimořádně vhodnou modlitbu
pro všechny křesťany světa:
je to
ústní modlitba,
má pravidelně se opakující části
a je meditativní.
Jako
ústní modlitba je pokračováním vznešené tradice od písně Mojžíšovy a Davidových žalmů, až po projevy Makabejců a Simeonův chvalozpěv v chrámu. V První knize Samuelově čteme, že "
Anna se dlouho modlila před Pánem", až tak, že "
kněz Heli pozoroval její ústa" (1 sam 1, 12). Mariina příbuzná Alžběta zvolala hlasem '
Požehnaná jsi mezi ženami a požehnaný plod života tvého!" a Maria odpovídá chvalozpěvem Magnificat, v němž zmiňuje '
... mě budou blahoslavit všechna pokolení, protože mi učinil veliké věci ten, který je mocný ' (Lk 1, 42. 48). Kristus nás učí, abychom vstoupili do svého pokoje a vroucně se modlili k Bohu a dává nám za příklad pokoru, s jakou se modlil celník vzadu v chrámu, jak sklonil hlavu a bil se v prsa, řka '
Bože, buď milostiv mně hříšnému' (Mt 6, 6; Lk 18, 13). Při jiné příležitosti nám dává za příklad vytrvalou vdovu, která ve své nouzi ustavičně chodila za soudcem a prosila ho o pomoc (Lk 18, 2 -5). Marnotratný syn v podobenství padá k nohám svého otce a vyznává svoji vinu; slepec na cestě do Jericha nepřestává volat '
Synu Davidův, smiluj se nade mnou' (Lk 15, 21; Lk 15, 38). Svatý Pavel nás v listě Soluňanům vyzývá, abychom se "<,i>bez přestání modlili" (1 Sol 5, 17), abychom byli "
v modlitbě vytrvalí" (Řím 12, 12), abychom "
říkali společně žalmy, hymny a duchovní písně" (Ef 5, 18-20; Kol 3, 16-17).
Z těchto, a ze stovek dalších příkladů by mělo být zřejmé, že ústní modlitba není zanedbatelná ani bezvýznamná, jak se v tom zmatení nadšenci, zejména protestanti a liberální katolíci utvrzují. Právě naopak - ústní modlitba je tradiční, velmi oblíbená a je efektivním prostředkem pěstování vztahu s Bohem, díky čemuž se můžeme k Němu obracet v důvěře a naději; je prostředkem posvěcování srdce a řeči člověka. Vždyť "
z plnosti srdce mluví ústa" (Mt 12, 34).
Pravidelné opakování jednotlivých modliteb v růženci, což mimochodem vůbec nepřekáží v koncentraci a není ani žádným zastaralým středověkým zvykem, je úzce spojeno se dvěma důležitými aspekty modlitby -
jde o povahu lidského myšlení a o nejvhodnější způsob, jak se přiblížit k Všemohoucímu. Neustálým opakováním vznešených veršů jsme v jedné linii s naším nedokonalým způsobem poznání, které nás 'nutí' zaměřovat se na konečné a známé objekty abychom je lépe poznali;
opakováním se učíme postavit se před Boha s prosbou neúnavnou, pokornou, upřímnou jako když prosí o něco dítě, a zároveň mocnou. S opakujícími se slovy na rtech formujeme vzor svého smýšlení a řeči. Delším setrváváním u stejného tajemství jsme jako děti, které se neumí nabažit jednoho příběhu a chtějí, aby jim ho dokola vyprávěli. I Serafové neustále zpívají před Božím trůnem hymnus chvály '
Svatý, svatý, svatý Pán Bůh zástupů, plné jsou nebe i zemi Tvé slávy'.
Jednoduchá metoda modlitby s cíleným opakováním modlitby Páně, Andělského pozdravení a doxologie (velebení Boží moci)
povzbuzuje k zamýšleným se nad tajemstvími víry - ne vyčerpávající analýzou, ani vizuální prezentací, ale prostým přebýváním v jejich 'atmosféře', s touhou absorbovat jejich realitu.
Slovy Jana Pavla II:
"
Posvátný růženec je souvislou a nepřetržitou připomínkou našeho vykoupení v přímo geniální posloupnosti: Vtělení Slova, Umučení a smrt za nás a Pascha, která začala a bude završena ve věčnosti, v nebi. Když uvažujeme o kontemplativních prvcích růžence, v nichž jde o tajemství, od kterých se tato ústní modlitba odvíjí, lépe pochopíme, proč se tato koruna andělských pozdraveni nazývá "Žaltářem Panny Marie". Žalmy totiž připomínaly Izraelcům zázraky, které se děly při Exodu a v dějinách spásy, psaných Bohem; žalmy vždy neúnavně vyzývaly Boží lid, aby se vrátil k věrnosti Bohu a smlouvě, kterou s ním uzavřel na hoře Sinaj. Podobným způsobem i růženec opakuje lidu Nové smlouvy nesmírné milosrdenství a moc, které Bůh skrze Krista prokázal lidstvu, jakož i jeho výzvu aby se lidé vrátili ke svým křestním závazkům a věrně je plnili. My jsme Jeho lid a On je naším Bohem! (
L'Osservatore Romano, 1. října 1983).
"
Touha má mít svůj smysl a řád", říká sv. Tomáš Akvinský, "
a taky modlitba, protože modlitba je vyjádřením touhy." Najde někdo tři modlitby, které by byly opravdovější, jasnější a více utěšující než Otče náš, Zdrávas Maria a Sláva Otci?
Modlitbu
'Otče náš' naučil své učedníky, a tím i nás, náš vznešený Učitel, Ježíš Kristus, který je věčnou a vtělenou Moudrostí. Není se proto co divit, že Katechismus z období Tridentského koncilu, jakož i novější KKC rozdělil oddíl o modlitbě podle modlitby Páně.
Modlitba
Zdrávas Maria je také stále aktuální a živá - každý její řádek, každé slovo obsahuje v tichosti prožívané mystérium, ozvěnu proroctví, příslib vykoupení. Jednotlivé tajemství posvátného růžence ze života Panny Marie zároveň připomínají i posvátné události, které ho provázely: Zvěstování Páně, Vtělení, Návštěva u Alžběty, Nejsvětější jméno Ježíš, Maria plná milostí, její přímluvu za nás v nebi, poslední věci.
Zdrávas Maria je ve skutečnosti miniaturním kompendiem (souhrnem) celé katolické víry.
Ani v modlitbě
Sláva Otci se neplýtvá zbytečnými slovy. Úžasným způsobem vzývá Trojici, Alfu a Omegu všeho a vkládá naši časnou modlitbu do nekonečného majestátu Boha.
Zdroj:
lifesitenews.com, 10. 10. 2019
Převzato z
www.lifenews.sk,
článek naleznete
zde.
