Evangelijní úryvek nejbližší neděle (Lk 17, 5 - 10) nabízí podobenství, kterým Ježíš přibližuje, jaký postoj mají učedníci zaujmout ke službě hlásání.
Stále mějme na paměti celkový kontext nedělního úryvku. Kristus je na své cestě do Jeruzaléma (Lk 9, 51 - 19, 27), kde ho čeká utrpení. V 17. kapitole Lukášova evangelia Ježíš adresuje pokyny zvláště svým učedníkům. Ve verších, které předcházejí krátkému podobenství, je varuje před pohoršením maličkých, vyzývá k odpuštění bratrům a povzbuzuje k víře (srov. Lk 17, 1 - 6).
Poctivě si plnit povinnosti
Podobenství názorným způsobem přibližuje další vlastnost, která se očekává od Ježíšova učedníka. Podobenství vychází z předpokladu, že postavení pána a služebníka není rovnocenné. Plnění svých povinností není něco výjimečného, ale jednoduše se to očekává. Řecké přídavné jméno "achréios" - "neužitečný" se v Novém zákoně nachází už jen jednou a to v Matoušově evangeliu v podobenství o hřivnách, kde sluha ukryl jeden talent do země, a proto ho pán prohlašuje za neužitečného (Mt 25,30)
Ježíšovo podobenství je zvláštní v tom, že se vlastně skládá ze tří otázek. Jde o řečnické otázky, které v sobě obsahují i odpověď. Na první se čeká negativní odpověď, tzn. pán neřekne služebníku, aby si sedl za stůl. Na druhou se čeká pozitivní odpověď, tzn. pán řekne sluhovi, aby připravil večeři. Nakonec na třetí se očekává opět negativní odpověď, tzn. pán není povinen sluhovi děkovat.
Jsme neužiteční sluhové
Podobenství připomíná zvláště těm, kteří jsou pověřeni vést křesťanská společenství, že si za to nemají nárokovat zvláštní privilegia nebo výsady. Je to služba. Bylo by však nesprávné zúžit poselství podobenství jen na ty, kteří stojí na čele společenství.
Úloha hlásat Kristovo evangelium se dotýká každého věřícího člověka.
Tak jako pro všechny ostatní podobenství platí, že zvýrazňují jen některý prvek, který se očekává od Ježíšova učedníka, stejně to platí i pro toto podobenství.
Nemáme podlehnout klamu, že naši víru je Bůh povinen automaticky odměnit. I když vkládáme do úsilí žít jako křesťané všechny své síly, energii, schopnosti, nikdy nemá být naším prvním hybatelem myšlenka, že si zasloužíme sedět za jedním stolem s Bohem jako jeho rovnocenní partneři. Kdo upřímně miluje Boha, ví, že je to v první řadě Boží milost, která nás oslovuje, očišťuje, pozdvihuje.
Nekonečný, nesmrtelný a svatý Bůh se sklání k nám - smrtelným, omezeným a hříšným lidem, a ne naopak!
Otázky k zamyšlení
- Bereš víru jako nezasloužený dar a milost od Boha nebo se stavíš do pozice, že Bůh by ti měl být vlastně vděčný, že vůbec v něj věříš?
- Víš, co je to skromnost a pokora? Nejsi arogantní vůči lidem nebo dokonce vůči samotnému Bohu?
- Angažuješ se v životě Církve? Nebo se vezeš a ať se namáhají jiní?
- Jaká je tvá skutečná pohnutka, proč jsi věřící? Zamýšlel ses už nad tím?
P. Prof. František Trstenský
Převzato z
www.postoj.sk,
článek z 4. 10. 2019 naleznete
zde
