Zamyšlení nad evangeliem 27. neděle v mezidobí- cyklus C
Apoštolové prosili Pána: „Dej nám více víry!“ Pán řekl: „Kdybyste měli víru jako hořčičné zrnko a řekli této moruši: „Vyrvi se i s kořeny a přesaď se do moře!“ poslechla by vás. Když někdo z vás má služebníka, a ten orá nebo pase, řekne mu snad, až se vrátí z pole: „Hned pojď a sedni si ke stolu“? Spíše mu přece řekne: „Připrav mi večeři, přepásej se a obsluhuj mě, dokud se nenajím a nenapiji. Potom můžeš jíst a pít ty.“ Děkuje snad potom tomu služebníkovi, že udělal, co mu bylo přikázáno? Tak i vy, až uděláte všechno, co vám bylo přikázáno, řekněte: „Jsme jenom služebníci. Udělali jsme, co jsme byli povinni udělat.“ (Lk 17,5-10)
Dej nám více víry!
Když apoštolové viděli, jaké zázraky dělá Pán Ježíš, a když pochopili, že to nějak souvisí s vírou, prosili: „Pane, dej nám více víry!“ – A už si možná představovali, jaké divy budou dělat i oni.
Pán jim odpověděl:
„Kdybyste měli víru a řekli moruši: „Pojď s kořeny ven, poslechla by.“
Proč Pán Ježíš takto odpověděl? Sílu víry jim potvrdil, ale víru jim rovnou nedal. Odpověď známe: Protože víru dát jen tak nelze. Dá se darovat jen schopnost k ní. A tu apoštolové dostali a my ji také máme. Ostatní už musíme udělat sami. Vlastně ne sami, ale přece jen my, s pomocí Boží.
Je to tak nějak jako s plaváním. Všichni jsme dostali schopnost ve vodě plavat. Ale znamená to, že každý už ve vodě plavat umí? Kdepak. Musí se to učit a naučit. Musí se naučit vlézt do vody a tam dělat určité pohyby. Jinak zůstane schopnost stále jen schopností a člověk se může utopit přesto, že má schopnost plavat.
Podobně je to i s naší vírou. Dostali jsme schopnost věřit, a Pán Bůh nás učí věřit. Pomáhá nám svou milostí. Ale když mi sami nebudeme s tou pomocí Boží dělat úkony víry, zůstane schopnost jen schopností a my budeme živořit bez víry.
„Pane, dej nám více víry!“ tak se i my potřebujeme modlit. A my se také tak modlíme – vždyť jaký jiný smysl má to, že přicházíme sem do kostela:
- abychom tu slyšeli Boží povzbuzení
- abychom tu posilovali víru
- abychom své rodiny svěřovali do Boží ochrany
- abychom sebe, svou práci podřizovali Božímu vedení
- abychom se nebáli skákat do vody života v důvěře v Boží ruku, která nás podrží
„Pane, dej nám více víry!“ Modleme se takto ve chvílích nejistoty, bezradnosti, nemoci, bezmoci. Když se dokážeme s vírou spolehnout na Boha, tak se dokážeme zbavit nejistot a strachu z toho, co bude a nebude.
Dokážeme žít přítomnou chvíli v klidu a v pohodě; je to Pán, kterému jsme uvěřili, kterému jsme svůj život svěřili, kterému můžeme plně důvěřovat?
Pojďme tedy i dnes – v důvěrné chvilce svatého přijímání, prosit našeho Hosta: „Pane, dej nám více víry!“
