Mezi nesčetnými texty o P. Marii zaujímá zvláštní místo 8. kapitola konstituce II. vat. koncilu
Lumen gentium. Ukazuje, jak Maria, která je nad námi jako Matka Boží, milostiplná a nanebevzatá, je zároveň vedle nás jako naše Matka, která o nás pečuje, a to zvláště o náš život milosti.
Úvod: „budou mě blahoslavit všechna pokolení“
„
Od této chvíle mě budou blahoslavit všechna pokolení,“ říká Panna Maria ve svém chvalozpěvu Magnificat (srov. Lk 1,48). Tato Mariina slova byla skutečně prorocká a došla nejvýš obdivuhodného naplnění. Kdybychom chtěli spočítat mariánské sochy a obrazy na světě, nedobrali
bychom se konce. Kolik a kolik zobrazení Matky Boží se nachází v kostelích a kaplích, na ulicích měst a vesnic, na horách a na kopcích, na domech a uvnitř nich...! V této souvislosti je zajímavé poznamenat, jak vzhled nejsvětější Panny – její obličej, její šaty atd. – často na sebe bere tělesné a kulturní rysy charakterizující určité místo:
Panna Maria se tak někdy jeví jako indická, čínská, africká... To vyjadřuje skutečnost, že Maria je zároveň univerzální, tj. pro všechny, a naše: jako je Matka Církev zároveň univerzální a místní.
To, co jsme právě řekli o mariánských zobrazeních prostřednictvím výtvarného umění, platí obdobně o hudebních dílech a modlitbách všeho druhu zasvěcených Matce Boží a také o literárních dílech:
jaké je nesčetné množství různých mariánských textů – teologických, duchovních a zbožných spisů, kázání, básní...!
Toto bohatství je tak veliké, že zde platí známé úsloví sv. Bernarda z Clairvaux:
De Maria numquam satis – „
O Marii nikdy dostatečně“.
VIII. kapitola konstituce Lumen gentium
Když touto úvahou zamýšlíme stručným a hutným způsobem přiblížit tajemství Panny Marie, jaký text si máme z oné nesmírné hojnosti, kterou jsme právě naznačili, vybrat jako vůdčí? Rozhodli
jsme se pro II. vatikánský koncil, respektive pro osmou kapitolu jeho věroučné konstituce
Lumen gentium – „Světlo národů“, která nese název Blahoslavená Panna Maria, Matka Boží, v tajemství
Krista a Církve.
Nezvolili jsme tento text proto, že bychom II. vatikánský koncil považovali za „
jakýsi druh superdogmatu“, jak se svého času vyjádřil kriticky kardinál Joseph Ratzinger, nýbrž z právě opačných důvodů: totiž že je vynikajícím výrazem Tradice, tedy toho, co Církev o Panně Marii vždy učila a učí a do čehož v průběhu věků pod vedením Ducha Svatého stále hlouběji pronikala. S tím pak souvisí, že to není pouze nějaký soukromý text, nýbrž oficiální dokument Církve, tedy text magisteria neboli učitelského úřadu Církve s jeho autoritou vyplývající z jeho ustanovení samotným Ježíšem Kristem a ze zmiňované pomoci Ducha Svatého. I když je styl konstituce
Lumen gentium střízlivý, je skutečně hluboký a jdoucí k jádru věci; třebaže není tak afektivní jako mnohé jiné mariánské texty, umí být diskrétně vroucí: oheň jeho lásky k Matce Boží hoří uvnitř.
Kdo je Maria, Žena tak ctěná a milovaná? Co o ní říká konstituce
Lumen gentium? Jako výchozí bod můžeme vzít příhodná slova svatého papeže Pavla VI., která pronesl během koncilu a jež jsou v naší konstituci citována: Maria je „
ta, která má ve svaté Církvi po Kristu místo nejvyšší a zároveň nám nejbližší“. (srov. LG, 54) Můžeme také obdobně říci, že
Maria je více než my a zároveň jako my.
Maria, po Kristu nejvyšší
- Matka Boží
Nejsvětější Panna je tedy „po Kristu ta nejvyšší“, více než my. Tato její vznešená svatost odpovídá jejímu místu, které zaujímá v tajemství Krista, tj. samotného Boha, který se pro nás a pro naši spásu
stal člověkem: skutečnosti, že je jeho Matkou, Matkou vtěleného Boha, Matkou Boží. „
Panna Maria, která při andělově zvěstování přijala Boží Slovo v srdci i v těle a zrodila světu Život, je uznávána a ctěna jako pravá Matka Boha a Vykupitele.“ (LG, 53) Jistě,
když věříme, že
Maria je Matkou Boží a tak ji vzýváme (zvláště v modlitbě Zdrávas, Maria: Svatá Maria, Matko Boží, pros za nás...), nevyznáváme tím, že je Matkou Kristova božství: to je zcela nemožné. Maria je
Matkou Kristova lidství, přesněji řečeno jeho lidského těla, ale na druhé straně toto lidské tělo není tělo lidské osoby, nýbrž tělo božské osoby, totiž druhé božské osoby Slova neboli Syna. Maria je tak
Matkou Boží v pravém slova smyslu a jen ona může spolu s Bohem Otcem říci Ježíši Kristu: „Ty jsi můj Syn.“
Tento zcela jedinečný vztah Panny Marie k druhé božské osobě zakládá také její zvláštní vztah k dalším osobám Nejsvětější Trojice: „
je obdařena tím nejvyšším úkolem a důstojností, že je Rodička Božího Syna, a proto i milovaná dcera Otce a svatyně Ducha Svatého“. (LG, 53)
- Nová Eva
Povýšení Marie k důstojnosti Matky Boží nespočívá pouze ve skutečnosti, že jejím Synem je Bůh sám, nýbrž také v její aktivní spolupráci na lidském početí Božího Syna, vyjádřené její odpovědí na archandělovo zvěstování: „
Jsem služebnice Páně: ať se mi stane podle tvého slova!“
(Lk 1,38) „
Otec milosrdenství [...] chtěl, aby vtělení předcházel souhlas předurčené Matky“ (LG, 56). Tak „
Maria nebyla použita Bohem jen trpně, nýbrž že ze svobodné víry a poslušnosti spolupracovala na lidské spáse“. (LG, 56)
Tato poslušnost Marie stojí v kontrastu s neposlušností Evy, podobně jako poslušnost Krista stojí v kontrastu s neposlušností Adama. Jako je Adam s Evou pro celé lidstvo zdrojem hříchu a smrti,
tak je Kristus s Marií pro celé lidstvo pramenem spravedlnosti a života.
- Milostiplná a Neposkvrněná
Nejvyšší důstojnosti Marie jakožto Matky Boží odpovídá, že je „
milostiplná“ (Lk 1,28) již od prvního okamžiku svého života, jak na to ukazuje její Neposkvrněné početí, které oslavujeme 8.
prosince.
Maria měla zajisté zapotřebí být vykoupena Kristem Spasitelem jako my všichni, ale byla vykoupena jinak než my všichni, „vznešenějším způsobem vzhledem k zásluhám svého Syna“ (LG, 53): zatímco my jsme byli očištěni od prvotního hříchu našich prarodičů ve
křtu, ona byla uchráněna od tohoto hříchu v samotné chvíli, v níž Bůh spojoval její tělo s její nesmrtelnou duší. Ve stejné chvíli byla také Duchem Svatým naplněna „
vynikajícím darem milosti“, jímž „
daleko předčí všechny jiné tvory nebeské i pozemské.“ (LG, 53):
Maria je tak od počátku svého života „zcela svatá a nedotčená jakoukoli poskvrnou hříchu, takřka modelovaná Duchem Svatým a vytvořená jako nové stvoření“. (srov. LG, 56)
Panna Maria nezůstala nezměněná ve stavu plnosti své počáteční milosti, ale stále v této plnosti milosti rostla: jako nejčistší křišťál zářila stále více božskou září. Maria neuskutečňovala s vírou a poslušností své božské mateřství jen v momentu zvěstování, ale jednala vždy jako Matka Boží a neustále „spolupracovala na díle Spasitelově poslušností, vírou, nadějí a vroucí láskou pro obnovení nadpřirozeného života duší“ (LG, 61)
- Nanebevzatá
Mariino božské mateřství a plnost její milosti nacházejí pak své naplnění a korunování v tajemství, které oslavujeme 15. srpna, tj. v tajemství jejího slavného Nanebevzetí. „Když konečně neposkvrněná Panna, která byla uchráněna od jakékoli poskvrny dědičné viny, dokončila
svůj pozemský život, byla s tělem i duší vzata do nebeské slávy a vyvýšena Pánem jako Královna všeho tvorstva, aby se dokonaleji připodobnila svému Synu, Pánu pánů (srov. Zj 19,16) a vítězi nad hříchem a smrtí.“ (LG, 59)
Maria, po Kristu nám nejbližší
- Maria je tvorem
Alespoň krátce jsme se snažili ukázat, jak
je nejsvětější Panna „po Kristu nejvyšší“, více než my. Ona je skutečně „milostiplná“, tedy má velmi intenzivní účast na Boží přirozenosti, neboť Boží milost není nic jiného a nic menšího než účast na samotné Boží přirozenosti (srov.
2 Petr 1,4): se svatým Tomášem Akvinským můžeme tak říci, že Panna Maria má „
participované božství“ a že „
na základě toho, že je Matka Boží“ má „
jistou nekonečnou důstojnost, a to z nekonečného dobra, jímž je Bůh“.
Třebaže je Maria tak vznešená, není v žádném případě samotným Bohem, ani určitým druhem ženského božstva vzývaného pohany, ale lidským stvořením jako my všichni. Musíme tudíž náš
pohled na Marii doplnit a ukázat na to, že je „
po Kristu nám nejbližší“ a jako my. Tato její blízkost nám odpovídá místu, které zaujímá v tajemství Církve a celého lidstva:
ta, která je Matkou Ježíše Krista – Matkou Boží –, je také a nerozlučitelně Matkou Církve a Matkou lidí.
- Matka v řádu milosti
Jako naše Matka se Maria zabývá různými potřebami, radostmi a bolestmi nás, svých dětí, ale především tím, co je pro nás nejdůležitější a nejvíce potřebné, totiž Boží milostí, počátkem a zárukou našeho věčného života. Je zde podivuhodné vidět, že všechno to, co Matka Boží učinila pro lidský život svého Syna, má také rozhodující význam pro náš božský život: „
Tím, že Krista počala, zrodila, živila, představila v chrámě Otci a trpěla se svým Synem umírajícím na kříži, zcela zvláštním způsobem spolupracovala na díle Spasitelově [...] pro obnovení nadpřirozeného života duší. Proto se stala naší Matkou v řádu milosti.“ (LG, 61)
Nebeská přímluvkyně
Naší Matkou, která má starost o náš život milosti, nebyla Maria jen v minulosti, během svého pozemského života, ale je jí a zůstane stále, „
až do věčného dovršení spásy všech vyvolených“ (LG, 62): „
Když byla vzata do nebe, neopustila tento spasitelný úkol, ale nadále nám získává dary věčné spásy svými mnohonásobnými přímluvami. Ve své mateřské lásce se stará
o bratry svého Syna, kteří dosud putují na zemi a ocitají se v nebezpečích a nesnázích, dokud nebudou uvedeni do blažené vlasti. Proto je blahoslavená Panna vzývána v církvi jako přímluvkyně, pomocnice, ochránkyně a prostřednice.“ (LG, 62)
Závěr
Snažili jsme alespoň krátce představit tajemství nejsvětější Panny Marie na základě krásných a hlubokých vyjádření osmé kapitoly konstituce
Lumen gentium. Tato kapitola a celá konstituce pak končí slovy, která mohou být také vhodným ukončením naší úvahy: „
Všichni věřící
v Krista nechť ustavičně přednášejí Matce Boží a Matce lidí své prosby, aby ona, která svými modlitbami pomáhala prvotní Církvi, také nyní – když je vyvýšena v nebi nad všechny svaté i anděly – ve společenství všech svatých se přimlouvala u svého Syna, dokud se všechny rodiny národů – ať už mají čest nazývat se křesťanskými, nebo dosud svého Spasitele neznají – nespojí šťastně v míru a svornosti v jeden Boží lid ke slávě nejsvětější a nerozdílné Trojice.“ (LG, 69)
P. Lect. PhDr. Štěpán Filip OP, Th.D.,vyučující na CMTF UP v Olomouci a na
Angeliku v Římě
Převzato z: MONITOR č. 17 (8. 9. 2019), str. 4-6
Najdete na
https://rcmonitor.cz/download/MONITOR-2019-17.pdf
(Na Fatym.com vydáno 15. 10. 2019; 8. 5. 2023 - 4170 přečtení)
