Jan Pavel II. k svátku Všech svatých
Slavíme svátek Všech svatých. O této slavnosti obrací Církev, která putuje po této zemi, svůj pohled vpřed k nebi na nesmírné zástupy mužů a žen, které Bůh pozvedl k účasti na své svatosti. Přicházejí, jak nás učí kniha Zjevení svatého Jana,
ze všech kmenů, národů a jazyků (Zj 7,9). Za svého pozemského putování se snažili o to, aby vždy plnili vůli Boží, milovali ho z celého srdce a bližního jako sebe. Proto museli snášet i zkoušky a pronásledování a nyní je jejich odměna v nebi velká a věčná (srov. Mt 5,11).
Mojí drazí, to je naše budoucnost! To je nejpravdivější a všeobecné povolání lidstva: tvořit velkou rodinu Božích dětí a usilovat, abychom tyto podstatné rysy předjímali již zde na zemi. K tomu cíli nás vede zářící příklad mnoha bratří a sester, které Církev v průběhu staletí uznala za blahoslavené a svaté a dala je všem za vzory a vůdce. Dnes je prosíme o jejich společnou přímluvu, aby se každý člověk otevřel Boží lásce, zdroji života a svatosti.
Zítřejší den se tato modlitba stane prosbou k Otci milosrdenství za všechny zemřelé věřící. V každé části světa se bude za ně přinášet eucharistická oběť, záruka věčného života pro živé i zemřelé podle Kristových slov:
Já jsem chléb života. Kdo bude jíst tento chléb, bude žít navěky
(Jan 48,58).
V tento den ti, kterým je to možné, navštíví hřbitov, aby se modlili za své drahé. I já sestoupím do vatikánské krypty, abych setrval v modlitbě u hrobů mých předchůdců. V duchu se odeberu také do Krakova, kde odpočívají moji drazí zemřelí, a na jiné hřbitovy světa, především k hrobům, které upadly do zapomenutí.
Liturgie nás učí, abychom se ve jménu solidarity, která navzájem spojuje členy Církve, modlili za všechny. To je pouto, které je silnější než smrt. Kéž nikomu nechybí pomoc naší modlitby! V tomto duchovním klimatu cítíme více než jindy potěšující přítomnost Panny Marie. Voláme dnes k ní jako Královně všech svatých a rozjímáme o ní, jak je uprostřed nebeského shromáždění blažených duchů. Zítra jí budeme jako Matce milosrdenství svěřovat duše zemřelých věřících.
Ona je pro Boží lid znamením útěchy a jisté naděje. V ní poznáváme živý obraz Kristova slova:
Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha (Mt 5,8). Na její přímluvu kéž dosáhneme, abychom si toto blahoslavenství evangelia osvojili.
Vyšlo v časopise Světlo 44. ČÍSLO / XI. ROČNÍK
