Přinášíme zamyšlení k svátku Všech svatých tak, jak před časem vyšlo v časopise Světlo...
„Svatí se zase vrátí,“ napsal evangelický farář a historik Walter Nigg, když i v katolické církvi měli být světci odstraněni mezi harampádí. Liturgická reforma 2. vatikánského koncilu nejen že přesunula řadu svátků na jiné termíny, ale chtěla také zcela vyškrtnout některé svaté z církevního kalendáře. Legendy svatých byly odbyty jako zbožné pohádky a svatí, kteří se těšili úctě na celém světě, byli opatřeni přívlastkem, zda vůbec existovali. To se stalo sv. Kryštofovi, sv. Jiří a sv. Filoméně. Teprve rozhodný protest pravoslavné církve zabránil jejich odstranění. Řada svatých však nezůstala na svém původním místě.
„Svatí se opět vrátí,“ domnívá se protestant Walter Nigg a myslel tím na dobu reformace. Už tehdy byli svatí odstraňováni. Z kostelů byly odnášeny jejich sochy. Rozbíjeli a pálili je jako „modly“. Ani oltářní obrazy, na kterých byli světci, nebyly těmito obrazoborci ušetřeny. Mnoho chrámových vitráží bylo rozbito a bylo zničeno mnoho uměleckých děl. Některým chudým katolickým farnostem se podařilo z protestantizovaných míst zachránit ten či onen předmět.
Tento masivní útok na úctu k svatým nezůstal bez vlivu uvnitř katolické církve. Nejdříve nastoupila nejistota, než Tridentský koncil opět obnovil úctu k svatým. Svatí se opět vrátili a nezůstalo jen u Panny Marie a apoštolů, ale i krvaví svědkové víry z prvních století se stali vzory pro přítomnou dobu a přímluvci u Božího trůnu. Do seznamu svatých se dostalo mnoho nových mužů žen. V době katolické náboženské obnovy, která se nazývá také nelichotivě protireformace, posilnila úcta k svatým výrazně náboženský a duchovní život. Sv. Alois z Gonzagy podpořil častější svaté přijímání, zvláště u mládeže. Svatý Jan Nepomucký opět častější přistupování ke svátosti pokání. Bratrstva sv. Šebestiána a sv. Josefa podporovala přípravu na šťastnou smrt, růžencová bratrstva šířila společnou modlitbu. Rozšířily se pouti, oslavy patronů chrámů a kaplí. Tato skutečná katolická obnova jako ovoce Tridentského koncilu bohatě ozdobila a obohatila barokní dobu.
Po této době rozkvětu následoval čas rozčarování. Chlad osvícenství mnoho umrtvil. Nastoupila snaha omezit se na to podstatné. Ještě dříve než Francouzská revoluce urážela hlavy svatým, pálila jejich ostatky a rušila svátky, němečtí biskupové, ovlivnění osvícenstvím, rušili svátky, aby omezili počet nepracovních dnů. Když pak sekularizace zbavila preláty světské moci, postaral se o zbytek stát, poutě byly zrušeny. Úcta k svatým už nebyla moderní. Duchovní se upsali pokroku. Raději mluvili o polní práci než o věčném životě.
Ale svatí se opět vrátili. Mariánská úcta i díky zjevením opět nabyla na niternosti, sv. František Xaverský nadchl mnohé pro misijní povolání, sv. Vincenc z Pauly přivedl mnohé ke službě nemocným, sv. Antonín získal mnoho mladých pro Krista.
„Svatí se opět vrátí,“ řekl Walter Nigg jako prorocké slovo ve 20. století, kdy svatí nebyli předmětem poptávky, a vyslovil tak zkušenost, která je výsledkem jeho dlouhodobého studia, že totiž lidé potřebují své svaté vzory. Potřebují ty, kdo jim dodají odvahy pro překonávání každodenních obtíži. Ale svatí jsou něco více. K svatým můžeme přijít se svými starostmi a svou nouzí, protože svatí jsou přímluvci, především Panna Maria, která byla vzata s tělem i duší do nebe. Na ní Bůh ukazuje, co máme před sebou. Když sledujeme život svatých, a Walter Nigg nám daroval mnoho životopisů svatých, poznáváme z toho, že i oni museli hledat cestu, že ani oni po ní nešli bez těžkostí a překážek, že i oni dozráli ke svatosti jen díky Boží milosti a s vynaložením všech svých sil.
Papež Jan Pavel II. blahořečil a svatořečil tolik věřících jako žádný dosavadní papež. Někteří dokonce prohlašovali, že méně by bylo více. Papež jim naopak odpovídá: Kdyby nebyl proces svatořečení tak zdlouhavý a rozvláčný, muselo by být zaneseno do seznamu svatých ještě více věřících. Svatí jsou v životě Církve nově přítomni.
I evangeličtí křesťané jsou ochotni znovu objevovat světce. Platí to již pro světce z období před rozdělením křesťanů, ale zdá se, že přichází doba pojmenovat i některé svědky víry, kteří přišli po reformaci, jako básník Paul Gerhard nebo Johann Sebastian Bach či Dietrich Bonn hoefer. V dokumentu společné pracovní skupiny německé biskupské konference a vedení luthersko-evangelického svazu se hovoří o hodnocení svatých. Výtka, že katolíci se klaní Panně Marii a že úcta k svatým je modloslužba, byly už zprovozeny ze světa.
Svatí se opět vrátí. To je zkušenost a skutečnost. Svaté je třeba objevovat jako bojující a zápasící lidi, stojící uprostřed života. Každý se ve své době pokoušel splnit úkoly, před které byl postaven. Ale všichni měli jeden cíl – nebe. Tento cíl musíme mít také my. Ani my ho nesmíme ztrácet ze zřetele.
Vyšlo v časopise Světlo 44. ČÍSLO / XI. ROČNÍK
