Zamyšlení nad evangeliem 26. neděle v mezidobí- cyklus C
Ježíš řekl farizeům: „Byl jeden bohatý člověk, oblékal se do šarlatu a kmentu a každý den pořádal skvělou hostinu. U jeho dveří lehával jeden žebrák – jmenoval se Lazar – plný vředů, a rád by utišil hlad aspoň z toho, co padalo z boháčova stolu; a ještě k tomu přicházeli psi a lízali mu vředy. Žebrák umřel a andělé ho odnesli do Abrahámova náručí. Pak umřel i boháč a byl pohřben. V pekle v mukách zdvihl oči a viděl z dálky Abraháma a v jeho náručí Lazara. A zvolal: „Otče Abraháme, slituj se nade mnou a pošli Lazara, ať omočí aspoň koneček prstu ve vodě a ovlaží mi jazyk, protože zakouším muka v tomto plamenu.“ Abrahám však odpověděl: „Synu, uvědom si, že ty ses měl dobře za živa, Lazar naproti tomu špatně. A nyní se tu on raduje, a ty zakoušíš muka. A k tomu ke všemu zeje mezi námi a vámi veliká propast, takže nikdo nemůže přejít odtud k vám, i kdyby chtěl, ani se dostat od vás k nám.“ Boháč řekl: „Prosím tě tedy, otče, pošli ho do mého otcovského domu. Mám totiž pět bratrů, ať je varuje, aby se také oni nedostali do tohoto místa muk.“ Abrahám odpověděl: „Mají Mojžíše a Proroky, ať je uposlechnou!“ On však odporoval: „Ne, otče Abraháme! Ale když k nim někdo přijde z mrtvých, pak se obrátí.“ Odpověděl mu: „Jestliže neposlouchají Mojžíše a Proroky, nedají se přesvědčit, ani kdyby někdo vstal z mrtvých.“ (Lk 16,19-31)
Učíme se, abychom se při naslouchání evangeliu vždy ptali po své roli. Minulou neděli jsme si řekli: ten špatný správce, který zpronevěřil Bohem svěřené hřivny času, vloh a příležitostí k dobrému, to jsem já. Jindy se snadno najdeme v marnotratném synu nebo v nemocném, který prosí o uzdravení. V dnešním evangeliu jste asi roli, která by na vás “sedla”, marně hledali.
Nejprve boháč. Kdopak z nás je bohatý? A tak bezcitní také nejsme, abychom nechali někoho umřít u svých dveří. O nás to tedy dnes není.
A role žebráka? Také nám nesedí - hlady ještě neumíráme. Nebo role boháčových bratří? Také ne, jaká pak zazobaná rodina?
Co tedy? V té historii o boháči a Lazarovi se cítíme dobře jen v roli diváka. Přihlížíme a soudíme: boháč se nám nelíbí - je záporný typ. S chudákem sympatizujeme a radujeme se s ním v happyendu - když se dostane do nebe.
Jenže, bratři, ono se přece jen jedná o nás. Přece jen většinu z nás asi kostým odporného boháče nemine. Protože stačí pozorněji přihlédnout, abychom poznali, že boháč není odsouzen za to, kolik má ve spořitelně, jaký je jeho vlastnický zápis v pozemkové knize; ba ani ne za to, že se dobře naobědval. Jeho špatnost je ve špatném smýšlení: Co je mi po žebrákovi, co je mi po chudákovi, co je mi po kom. Já se mám dobře, nic mi neschází. Je to tím, že mě Pán Bůh má rád. Jsem tedy moc hodný, když mě má Pán Bůh tak rád. Nemusím si dělat starosti o nikoho a o nic. A o toho žebráka teprve ne. Kdyby byl on také hodný, staral by se o něj Bůh - chudoba a trápení je Boží trest. Co bych se Bohu do toho pletl, jak si to s těmi darebáky venku vyřizuje?
Tak vypadá první jednání tohoto divadla: smýšlení lidské.
Druhé jednání to vše obrací na hlavu - ukazuje se smýšlení Boží, a to je zcela opačné. U Boha platí jen jedno: jako on zjevil Synovi svou lásku a péči, tak chce, aby každý člověk jednal s lidmi: laskavě, láskyplně, starostlivě, pečlivě.
Nejsou tvé názory stejné jako boháčovy: - já jsem dobrý křesťan, já se modlím, já si nemusím dělat starosti. Mne má Pán Bůh rád; ti venku na ulici jsou darebáci. Raději od nich dál, raději se jim zdaleka vyhnout, chuligánům.
A stalo se, že zemřel ten na ulici... a že zemřel i ten, co se cítil tak bohatý před Bohem, tak bezpečný...
Dál už si to v duchu dnešního evangelia dopověz sám.
Bratři a sestry, podívejme se na to zcela konkrétně: My ze střední a starší generace, co tu jsme, patříme ještě k těm bohatým, k věřícím. Věříme v Boha a cítíme se proto v bezpečí.
Bůh nám dnes říká, co ty děláš proto, aby ti na ulici, ti, kteří Boha neznají, mladá generace, mládež, děti - co děláš proto, abys jim předal své bohatství? Jak se o to osobně angažuješ? Jestli si dbáš jen o svou dušičku a ti venku jsou ti lhostejní - pak běda ti - jsi ten bezcitný boháč a dnes jsi slyšel z Božích úst soud.
Jen tehdy obstojíš, když vše vynaložíš, abys těm venku, těm mimo víru, k víře pomohl. Ne hádáním, ne poroučením, ne donucováním, ale tím, že budeš obrazem Božím svou laskavostí a dobrotou.
Pojďme dnes vstříc Kristu svátostnému s myšlenkou: Pane, co učiním dnes, co v tomto týdnu pro své bližní?
Kéž nikdo dnes neodejde jako bezstarostný boháč, který dál pohrdá, místo aby pomáhal.
