Zamyšlení nad evangeliem 25. neděle v mezidobí- cyklus C
Ježíš řekl svým učedníkům: „Byl jeden bohatý člověk a ten měl správce, kterého obvinili, že prý zpronevěřuje jeho majetek. Zavolal ho a řekl mu: „Co to o tobě slyším? Slož účty ze svého správcovství! Správcem už dál být nemůžeš.“ Správce si řekl: „Co si počnu, když mě můj pán zbavuje správcovství? Kopat neumím, žebrat se stydím. Už vím, co udělám, aby mě lidé přijali k sobě do domu, až budu zbaven správcovství.“ Zavolal si dlužníky svého pána, každého zvlášť, a zeptal se prvního: „Kolik jsi mému pánovi dlužen?“ Odpověděl: „Sto věder oleje.“ Řekl mu: „Tady máš svůj úpis, honem si sedni a napiš padesát.“ Pak se zeptal druhého: „Kolik ty jsi dlužen?“ Odpověděl: „Sto korců pšenice.“ Řekl mu: „Tady máš svůj úpis a napiš osmdesát.“ Pán pochválil nepoctivého správce, že jednal prozíravě. Děti tohoto světa jsou totiž k sobě navzájem prozíravější než děti světla. A já vám říkám: Získávejte si přátele z nespravedlivého mamonu, abyste až ho nebude – byli přijati do příbytků věčných. Kdo je věrný v maličkosti, je věrný i ve velké věci, a kdo je v maličkosti nepoctivý, je nepoctivý i ve velké věci. Jestliže jste tedy nebyli věrni v cizím, kdo vám dá, co je vaše? Žádný služebník nemůže sloužit dvěma pánům. Buď jednoho bude zanedbávat a druhého milovat, nebo se bude prvního držet a druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i mamonu.“ (Lk 16,1-13)
Tahle kriminální historka v dnešním evangeliu o defroudantovi, a všemi mastmi mazaném darebákovi, ta nás vždy vyvede z míry, pobouří. Vždyť nám Pán Ježíš toho podvodníka dává za příklad!
Ten správce, dnes bychom řekli ekonom, jedná velmi neekonomicky. Dává na úvěr nekrytý úvěr - celé úrody z pánova statků. A když mu hrozí revize a vyhazov za tu lehkomyslnost, okamžitě reaguje novým podvodem: falšuje doklady, snižuje dlužní úpisy o velké sumy - zřejmě v důvěře, že se o ty odepsané peníze později rozdělí!
To je jednání špatné, kriminální. A hle, Pán Ježíš z něj přece vyvozuje poučení:
Podívejte se, kolik rafinovanosti a chytráctví dovedou vynaložit lidé, aby si nahrabali peníze. Riskují pro to i svou čest a svobodu, riskují kriminál.
Co ve srovnání s tím děláme my, bychom si zajistili víc než dobré stáří - abychom si zajistili dobrou věčnost, abychom si zajistili Boží království?
To je otázka, kterou nám dnes klade Pán Ježíš: Proč vy, děti světla, rozvíjíte tak málo úsilí pro věc Boží, když kdejaký gauner a zloděj dovede vynaložit tolik úsilí na své špinavé kšefty?
Děti světla jsme my všichni, co jsme dnes přišli sem do kostela, abychom se tu učili žít podle učení Pána Ježíše. Nám všem platí Ježíšova výzva: Buďte také trochu horliví, když jde o Boží království! Jednejte chytře! Buďte také trochu vynalézaví, když jde o něco dobrého, třeba jen o to, jak někomu udělat radost!
Já nevím, jak vy, ale já když mám vymyslet pro někoho jen dárek k vánocům, k svátku, - jak jsem bezradný, - nic mě nenapadá. Je to tak. Má pravdu Pán Ježíš, v neplechách jsou lidé světa prozíravější a vynalézavější, než my děti světla v konání dobra.
A ještě jiné poučení nám dává Pán z jednání nepoctivého správce. Ten člověk se zabezpečuje do budoucna tím, že odpouští dlužníkům. Důvěřuje přitom tak nestálou věc, jako je lidská vděčnost. Nám vadí to, že správce rozdával z cizího. Ale copak my, když rozdáváme, rozdáváme ze svého? I nám je vše svěřeno, i my jsme jen správci. I pro nás platí, že moudré jednání odpouštět, být milosrdný, a tak si dělat přítele z mamonu, z majetku.
Špatnému správci dal pán lhůtu k nějakému slušnému vyrovnání: “Slož účty ze svého správcovství!” Nevyhodí ho ihned. Špatný správce však té dobroty využije špatně: zneužívá dobroty pána k novým podvodům, k novým švindlům.
Není tohle i naše situace? I my jsme od našeho Pána dostali lhůtu, abychom si svůj život dali do pořádku, než dojde ke konečnému zúčtování, jak jsme využívali bohatství propůjčených darů, vloh, schopností, příležitostí.
Bude i v našem životě, v našem prostředí, v našem domově a národě dál platit, že zlí páchají zlo se zaujetím, s úsilím, zatímco my, děti světla, konáme dobro vlažně a chabě, jak si jen tak levou rukou?
Povězme to teď Pánu, až s ním budeme u jeho stolu, že už nechceme sloužit současně Bohu a mamonu, chvíli zlu a chvíli Bohu, že chceme být cele a radostně děti světla.
