Ať nám příklad věrnosti Panny Marie pomůže v stabilitě našeho vlastního povolání. Ať se nám na její přímluvu podaří odstranit občasné pochybnosti a nejistoty z minulé volby, ať najdeme zálibu v plnění denno-denních povinností a ať prožíváme pokoj na místě, kde jsme.
Ze života Panny Marie můžeme hodně přenést do našeho života a v mnohém se nechat inspirovat. Můžeme se inspirovat čistotou jejího srdce, důvěrou v Boží prozřetelnost, schopností snášet utrpení a bolesti, ale především uchováváním slov v hloubce svého srdce a jistou životní stabilitou.
To, co ji nejvíce charakterizuje, je věrnost slovům, která řekla při zvěstování anděla Gabriela: "
Jsem služebnice Páně, ať se mi stane podle tvého slova" (Lk 1, 38). Zůstala věrnou služebnicí i tehdy, když nechápala význam slov či událostí, kterých byla svědkem, když se v tichosti starala o dítě, když ho sledovala na jeho cestách, na jeho křížové cestě či pod křížem.
Tato věrnost je něco, co by mělo charakterizovat i dnešní křesťany a co se zdá, že dnešní společnosti velmi chybí. Zkusme si proto všimnout několika tendencí současného člověka, které výrazně narušují jeho stabilitu a věrnost závazkům.
1. Pochybnost a nejistota z minulé volby
V životě člověka je několik období, kdy se musí rozhodnout. Je to čas volby povolání, volba životního partnera či stavu. Pokud toto rozhodnutí v jistém čase neučiní, jeho osobnostní růst se zastaví, nebo se výrazně zpomalí. To je případ věčných studentů nebo svobodných mládenců, kteří do vysokého věku využívají služeb rodičů. Avšak tato nerozhodnost či bázlivost před budoucností se nejednou spojuje i s pochybnostmi a nejistotou minulosti. Pokud tito lidé nakonec přece udělají nějaké rozhodnutí, obyčejně není stabilní a nejednou ho přehodnocují. Nechybí tendence návratu k předešlému způsobu života a falešné představy idealizované minulosti.
Duchovní autoři zde často připomínají, že
pokud jsme jednou udělali životní volbu a zpečetili ji slibem před Bohem i lidmi, nemáme pochybovat o její správnosti. Nemáme ji přehodnocovat, ale ji prohlubovat. Podle více autorů
mnohem důležitější, než si správně vybrat, je vytrvat na započaté cestě. Každá cesta, která není ve své podstatě hříšná, přivádí k cíli, pokud na ní člověk věrně setrvá.
Skutečnost a potřeba stability našla mnohé rezonance i v apoftegmách, kde se nejednou vnímá jako podmínka smysluplného života, který po jistém čase přináší ovoce. Jedna z takových apoftegem říká, jako rostlina, která je několikrát přesazená z jednoho místa na druhé, nemůže nést ovoce, protože se nikde nezakoření. Podobně je to i s člověkem. Pokud nezůstane na místě nezbytně nutnou dobu, nikdy se nedostaví plody jeho práce.
Člověk dneška má falešnou představu potřeby neustálé změny. Hlavně v období krizí je přesvědčen o tom, že změna místa či stavu problém vyřeší. Není tomu tak. Pokud řeší krizi odchodem či změnou prostředí, jeho neklidné nitro vyvolá novou krizi na jiném místě, v prostředí nových lidí či s novým partnerem.
V životě Panny Marie máme nemálo příkladů této stability. Byla se svým synem nejen v období dětství a dospívání, ale i na křížové cestě a pod křížem.
2. Strach před všedností a trvalým závazkem
V jakékoli pravidelné činnosti existuje jev zevšednění. Jde o pravidelnou aktivitu, která nás po jistém čase přestane naplňovat nadšením a přitahovat tak, jako na začátku. Toto zevšednění lze pozorovat ve všech činnostech či vztazích.
Ve strachu či obavě před všedností neustále toužíme po změně. Nemálo lidí prožívá týden jen s vidinou na víkend a rok jen v naději na prázdniny.
Duchovní autoři však právě naopak doporučují zamilovat si všednost a rutinu. Právě v rutině a opakování můžeme nejčastěji prohloubit svou věrnost závazkům, a tím i Bohu. Zůstávat u toho, co děláme, je jistá forma disciplíny, námahy a nesení kříže. Žít v iluzi budoucna znamená utéci před přítomností.
Předešlé generace neměly tak širokou škálu volby jako my. Žili v jakési povinné rutině, ale nelze říci, že by jejich život nepřinášel ovoce. Ba právě naopak. Bez jisté rutiny či stability se člověk neprohlubuje a nedosáhne mistrovství.
Jedna z apoftegem tuto tendenci neustálé změny připodobňuje ke studni, do které házíme stále nové a nové věci. Je jen přirozené, že nakonec je plná zbytečností, a to podstatné, na co slouží studna, zcela zmizí. Právě opačný proces je potřebný. Vyhazovat ze studny neužitečné, znečišťující věci, a tak prohlubovat prostor čisté vody. To charakterizuje věrnost či stabilitu k trvalému závazku. Prohlubuje to vlastní identitu a osobní duchovnost člověka.
Panna Maria prožila s Ježíšem 30 let skrytého života. V každodenní rutinní činnosti a denno-denním opakování běžných povinností doprovázela jeho přípravu na veřejné účinkování.
3. Pohodlnost a lenost
Stabilita nemá nic společného s pohodlností a leností. Právě naopak.
Lenost se nejednou maskuje extrémní aktivitou. Je totiž mnohem náročnější setrvat u jedné činnosti, než od ní odbíhat a konat mnoho jiných. Lenost na jedné straně charakterizuje nuda a nečinnost, ale na straně druhé všetečnost a rozptýlení. Nejednou ji doprovází nespokojenost s místem, kde člověk bydlí, pohrdání aktivitou druhých, pomalost a nepružnost vůči jakékoliv práci.
Lenost poznamenává člověka neklidem a falešnou iluzí o tom, že jinde je lépe, a že na jiném místě bude užitečnější. Avšak snění o jiném povolání či jiné činnosti přivádí člověka k tomu, že místo toho, aby vykonával všední činnost, nekoná žádnou. Nedostatečnou práci takto nahrazuje nicnedělání a roztěkanou modlitbu iluze o dobré modlitbě.
Jedna apoftegma hovoří o tom, jak jistý mladík přišel za mnichem, který byl známý svým hlubokým duchovním životem, a zeptal se ho: "
Co mám dělat, abych žil duchovně a jak mám pracovat, abych při práci kultivoval svůj vztah s Bohem? Co mám dělat, když například okopávám zeleninu?" Mnich mu odpověděl:
"Když okopáváš zeleninu, okopávej zeleninu. Dělej to, co právě děláš. Nic víc."
Milí přátelé, ať nám příklad věrnosti Panny Marie pomůže v stabilitě našeho vlastního povolání. Ať se nám na její přímluvu podaří odstranit občasné pochybnosti a nejistoty z minulé volby, ať najdeme zálibu v plnění denno-denních povinností a ať prožíváme pokoj na místě, kde jsme.
Prof. P. Peter Dufka, SJ
Zvuková nahrávka promluvy:
Rubrika pátra Petra Dufku SJ - máj 2019
(7 min.)
https://media.vaticannews.va/media/audio/s1/2019/05/12....mp3
Převzato z
https://www.vaticannews.va/sk.html,
článek z 12. 5. 2019 naleznete
zde.
.jpg "Pieta, cello5, CC0 Public Domain / FAQ, http://pixabay.com")
