Kněžství, náš poklad, "nosíme v hliněných nádobách" jak říká sv. Pavel. Ne z mosazi ani z titanu. Hliněná nádoba se může snadno rozpadnout. Co je to vlastně za materiál?
Náš příběh je o dvou přátelích, kněžích. Po vyslechnutí, že jeden z nich opustil kněžství, se ten druhý v bolesti nad odchodem přítele rozhodl napsat svůj příběh o kněžství. Níže zveřejňujeme jeho obsah.
Titulní fotografie byla udělána v Jeruzalémě, v kostele vedle Horní místnosti spojené se svátostmi Eucharistie a kněžství.
Několik dní před návštěvou horní místnosti jsem se dozvěděl, že jeden z mých přátel opouští kněžství. Skutečně lepší kněz než já. Zbožný, věřící, skromný, odhodlaný. Ještě teď, když o tom přemýšlím, se mi to zdá nemožné.
O několik dní dříve, u Galilejského moře, u kostela sv. Petra jsem ve své homilii říkal, že je úžasné a nepředstavitelné, že Bůh od začátku, počínaje Izraelem, přes apoštoly s Petrem v čele, až do dnešního dne si nevybírá to nejlepší, ale ty nejslabší a staví na nich.
Byl to Jan, kdo byl milovaným učedníkem, byl to Jan, který byl nejblíže k Ježíšovu srdci při Poslední večeři a byl to Jan, který byl jediný pod křížem. Petr zapřel Ježíše, služce stihl říct, že ho nezná a nemá s ním nic společného, ale Ježíš upřednostnil tohoto Petra a řekl mu: Petře, Ty jsi skála a na té skále zbuduji svou Církev a ...
Co je to skála? Jaká je toto zvláštní logika, která vůbec nesouvisí s lidskou logikou? Pokud chcete stavět na někom, měli byste zvolit nejsilnějšího, ověřeného a On, Ježíš, si vybral kompromitovaného, slabého Petra.
Po Eucharistii v horní místnosti jsme požádali lidi o modlitbu. Klečeli jsme na kolenou a opírali jsme se o oltář a tehdy se za nás lidé modlili. Tato zpráva o odchodu mého přítele mě neustále doprovázela v myšlenkách. Přinutila mě pokorně prožívat tuto modlitbu.
Ještě více jsem si uvědomil, že poklad kněžství "nesu v hliněných nádobách." Kdo ukládá poklad v hliněné nádobě? Jaké šílenství! Není to hloupé? A přece Pán takové riziko podstupuje.
Klečel jsem tam, opíraje se čelem o oltář a prosil jsem Ho, aby zachoval tuto hliněnou nádobu, kterou jsem dostal, až do mého konce, vědom si toho, že vytrvalost až do konce je možná pouze Jeho milostí.
Uvědomil jsem si své utrpení a slabost. Opakoval jsem se žalmistou: "...můj hřích je stále přede mnou." Ptal jsem se: Pane, jak jsi našel tak slabou nádobu jako jsem já a proč mě navzdory mé bídě a hříšnosti stále necháváš být tvou nádobou? Lepší než já odcházejí!
Modlete se za kněze. Kněží nejsou slabí, protože jsou špatnými kněžími. Kněží jsou slabí, protože je vybere Pán.
Vím, že za mnou je velká armáda lidí, kteří se modlí. Vždycky říkám, že bez této podpory bych nebyl dlouho knězem. Jsem si naprosto jistý, že modlitba lidí posiluje a zachraňuje tuto hliněnou nádobu.
Modlete se za nás, prosím.
Zdroj: Aleteia.pl
Převzato z
https://modlitba.sk/,
článek ze 13.9. 2019 naleznete
zde.
