Ježíšův kříž je vrcholný projev Boží lásky (svátek, 14. září)

Evangelijní úryvek svátku Povýšení Svatého kříže (Jan 3, 13 - 17) nabízí Ježíšova slova, která řekl Nikodémovi během jejich rozhovoru v noci.





Pán Ježíš nepřišel na tento svět, aby nám vykládal o každodenních věcech. To zvládneme i bez něj. Přišel, aby nám mluvil o slovech, která znamenají věčný život. Jeho slova nejsou slovy nějakého učence, humanisty, filozofa, ale samotného Boha.

Nikodém

Nikodém patřil do náboženské skupiny farizeů, byl členem židovské velerady, dokonce učitelem Božího zákona, požíval úctu mezi svými kolegy a ve společnosti. Pokud by se přidal k Ježíšovi veřejně, přišel by o toto postavení a výsady. A přece v jeho nitru hořela obrovská touha setkat se s učitelem, o kterém byl přesvědčen, že přišel od Boha (srov. Jan 3, 2). Našel si cestu - způsob, aby se s ním setkal, aby mu kladl otázky, které mu leží na srdci a aby pozorně poslouchal odpovědi a přemýšlel o nich. Ježíš neodehnal Nikodéma, když přišel za ním, byť i uprostřed noci. Mluvil s ním a trpělivě vysvětloval. Mluvil s ním s úctou, oslovuje ho "učiteli".

Díky rozhovoru Nikodéma s Ježíšem nám evangelista Jan odevzdal větu, kterou mnozí otcové duchovního života považují za hlavní poselství celého působení Božího Syna, Ježíše Krista: "Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby nezahynul nikdo, kdo v něho věří, ale měl život věčný." (Jan 3, 16) Nyní ještě Nikodém všemu nerozumí, avšak jeho příběh nekončí ve 3. kapitole. Jan se znovu zmiňuje o Nikodémovi v samotném závěru svého evangelia. Po Ježíšově smrti přišel spolu s Josefem z Arimatie za Pilátem, od něhož požadovali Ježíšovo tělo, protože ho chtěli důstojně pohřbít (srov. Jan 19, 39). Nikodém přichází už nebojácně a otevřeně během dne. Vychází z temnoty anonymity do světla svědectví o Kristu. Prošel procesem růstu víry. Přiznává se ke Kristu. To je první viditelné ovoce Ježíšovy smrti na kříži.

Velký pátek

Ústřední částí liturgie Velkého pátku je obřad uctění Svatého kříže. Jde o velmi dojemnou část, v níž kněz postupně odhaluje zahalený kříž a zpívá slova: "Hle dřevo kříže, na kterém zemřel Spasitel světa". Věřící odpovídají: "Pojďte, klaňme se." Nejde o uctívání dřeva, protože víme, že ne dřevo nás vykoupilo. Je to vyjádření poklony Tomu, který tak miloval svět, že zemřel na kříži za nás. Pokud nosíte u sebe fotku matky, manželky / manžela, nebo vašich dětí, neuctíváte přece fotografický papír, ale připomínáte si ty, kteří jsou na něm zobrazeni a jsou vám blízcí. Ježíšův kříž je vrcholný projev Boží lásky k člověku. Vyjadřuje krajnost lásky Boha k člověku. Zachovejme si úctu ke Kristovu kříži v našich domácnostech i na veřejném prostranství.

Nalezení Svatého kříže

V roce 326 po Kr. přišla do Jeruzaléma svatá Helena, matka císaře Konstantina. Legenda říká, že svatá Helena našla jámu, do které Římané házeli použitá dřeva na ukřižování. Když Kristův kříž přiložili k tělu mladíka, který právě zemřel, mladík ožil, čímž se potvrdila pravost Ježíšova kříže. Kříž dostal pojmenování "Donator vitae - Dárce života". Proto byl zaveden svátek Nalezení svatého kříže, který se slavil 3. května. Na podnět svaté Heleny dal její syn Konstantin na místě Ježíšovy smrti, pohřbení a zmrtvýchvstání postavit Baziliku Božího hrobu, kde byla relikvie svatého kříže uložena.

Povýšení Svatého kříže

V roce 614 po Kr. vtrhli do Svaté země Peršané. Pozabíjeli mnoho křesťanů a zničili nebo těžce poškodili téměř všechny kostely. Jediný kostel, který ušetřili byla Bazilika Ježíšova narození v Betléma. Peršané ukradli z Baziliky Božího hrobu relikvii Kristova kříže. V roce 629 se podařilo byzantskému císaři Herakliovi Peršany porazit a znovu získal relikvii Svatého kříže. Když se císař s relikvií blížil k Jeruzalému, zastavil před Zlatou bránou. Byl si vědom, že se blíží k místu, kde Král králů zemřel s trnovou korunou bolestnou smrtí na kříži. Sjel z koně, zul se, dal si dolů královskou korunu a svlékl královský oděv. Bosý a oděný do jednoduchých šatů nesl v doprovodu relikvii Svatého kříže do obnovené Baziliky Božího hrobu. Proto byl zaveden svátek Povýšení Svatého kříže, který se slavil 14. září.

Po Druhém vatikánském koncilu došlo k reformě liturgického kalendáře. Nynější svátek Povýšení Svatého kříže v sobě obsahuje jeho nalezení i povýšení. Ať je kříž pro nás symbolem Boží lásky, která vystoupila za nás na kříž. Církevní otcové ve starověku vytvořili srovnání mezi stromem ráje a stromem kříže, mezi prvním Adamem a novým Adamem - Kristem. Jak ze stromu v ráji přišla smrt, tak ze stromu kříže přišel život. .Kristus na kříži je dárce života. Připomíná nám, že život má smysl a mluví nám o lásce, která je silnější než smrt.


P. Prof. František Trstenský



Převzato z www.postoj.sk, článek z 13. 9. 2019 naleznete zde