Kněží jsou také jen lidé ...
V tu neděli jsem se s velkým nadšením probudil s myšlenkami na svou farnost a mši svatou, která mě čekala. Doslova jsem vyskočil z postele, abych se připravil a brzy jsem přišel na mé setkání s milovaným Pánem a jeho lidem. Eucharistie byla velmi krásná a po jejím skončení přišla ke mně jedna paní, která mi řekla: "
Otče, mohla bych se nyní vyzpovídat?"
Na zpověď stáli pouze tři lidé, takže jsem je přijal ... ale pak začali přicházet stále další a další a bylo jich více a více, aniž by jim někdo něco řekl, že zpovídám. Přicházeli přímo v zástupech a já jsem vstal ze zpovědnice až o tři hodiny později, hladový, žíznivý a s nesmírnou touhou odpočinout si alespoň na chvíli.
Velmi šťastný jsem vešel do sakristie, kam přišla za mnou paní, která se mě zeptala: "
Jste kněz, že? Můj otec včera zemřel a dnes se ho chystají pohřbít a já jsem nebyla schopná najít kněze." Vnitřně jsem si pomyslel: "
Pane, jestli chceš, abych dnes pracoval v tvém jménu, žádám od tebe, abys mi dal plný a spokojený žaludek."
Odsloužil jsem tedy Eucharistii za Dona Carlose ve velkém klidu a rozhodl jsem se vzít si taxi do mého domu na snídani a trochu si odpočinout.
Ačkoliv se zdá, že to není únavné, slavil jsem dvě mše a přiznávám, že více než tři hodiny na lačný žaludek, to není tak snadné, jak se zdá.
Tak rychle a s iluzí dítěte jsem se připravoval na jedení sendviče jak už dávno ne ... a najednou vidím, jak pomalu přichází bratr a říká: "
Hledají tě, pan farář je nemocný a není nikdo, kdo by slavil u nich mši svatou za něho ..." nevšímal si můj hlad, mou lidskou slabost, ale ve mně okamžitě zazářil požadavek na Boha: "
ale Pane, vidíš, že jsem ještě nesnídal ... rád půjdu, ale později, dej mi trochu času ... nebo ještě lépe: pošli jiného kněze."
Nikdy mě nepřestává udivovat, jaký je Bůh, protože právě nahlas prohlašuji, že jsem Ho jasně slyšel říkat:
"V den tvého vysvěcení jsi mi řekl, že se zcela předával Mně a mému lidu ... jdi na tu mši svatou! Mám pro tebe překvapení."
Rychle jsem sbalil zbytek svého sendviče a upřímně řečeno stále rozzlobený jsem vyrazil na cestu, ale více z povinnosti než z touhy.
Jen co jsem vstoupil do sakristie, můj hněv se začal vytrácet. Přiblížili se ke mně nějací manželé: "
Otče, naše dcera se před měsícem pokusila vzít si život a my jsme ji jaksi přinutili nyní, aby přišla na mši svatou. Velmi prosíme, vložte ji do svých úmyslů."
(To bylo překvapení, Bůh mě poslal na tuto mši, abych si popovídal s jejich dcerou, která byla v nouzi).
Jako kněz si uvědomujete, že náhody neexistují. Sám Bůh je tím, kdo nás vede po cestě. Bylo to úžasné, protože evangelium toho dne bylo jen pro toto dívki:
"Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi, a já vás občerstvím."
Odjel jsem sloužit Eucharistii přesvědčen, že mě tam poslal Bůh. Než jsem začal, prosil jsem ho před svatostánkem, aby byl On tím, který bude mluvit a ne já. Připomněl jsem mu, že jsem stále hladový a trochu jsem se stále zlobil ... bohužel ..
Mše byla plná požehnání a posvěcení. Jsem přesvědčen, že ji doprovázel sám Ježíš. Nevím, jak to vysvětlit, mám velmi omezené myšlení na to, ale homilie toho dne pocházela od samotného Boha. Dodnes to neumím vysvětlit, co se vlastně stalo, Ježíšova slova byla útěcha, pohlazení, síla, odvaha ...
Na konci mše se manželé opět přiblížili, tentokrát s mladou ženou, která plakala a objímala mě.
"Otče, potřebovala jsem velmi slyšet všechno, co jste řekl. Potřebuji tolik Boží pomoci, protože jsem se tak daleko vzdálila od něho. Teď chci jen zůstat před ním a poprosit Ho, aby mě miloval a pomohl mi pokročit ..."
Když mě dívka objala, slyšel jsem Boží šepot:
"Potřeboval jsem tě v této Eucharistii, proto jsem tě přinutil přijít. Bez tebe bych to nemohl udělat."
Miluji dobrého Ježíše a také to, jak se mu podaří dostat tam, kde Ho potřebují. Mladá žena, která se pokusila spáchat sebevraždu, zažila v jediné mši svaté uzdravení a to, že Bůh změnil její život.
A od toho dne si pokaždé, když se cítím unavený nebo rozzlobený kvůli přepracování, pomyslím:
"Jdi, odevzdej to, jdi na mši svatou a žij ji jako svou první a poslední mši, Bůh tě potřebuje."
A cítím, že Bůh mi odpovídá:
"Buď klidný, jdi, budu slavit mši svatou místo tebe, půjč mi pouze své ruce a svá ústa ..."
Chci Vás poprosit
o zvláštní modlitbu za kněze Vaší farnosti.
Určitě se někdy i on cítí rozzlobeně
a často slouží mše bez snídaně.
Pomozte mu modlitbou,
přimlouvejte se za něj
a doprovázejte ho v jeho službě.
Bůh nikdy nezapomíná
ani na tu nejmenší pomoc.
otec Sergio
Převzato z
https://modlitba.sk/,
článek ze 30. 8. 2019 naleznete
zde.
