Když Bůh volá, žádá něco radikálně! On jde přitom až ke kořenům. Milí přátelé, my nejsme povoláni být průměrnými křesťany!
Lidé tady na Západě chtějí být svobodní, na nikom nezávislí. Mnozí si myslí, že porušuje jejich důstojnost, když něco přijmou. Myslí si, že vždy vědí, kam směřovat. Proto je nyní i tak mnoho požadavků obnovit Církev, které odpovídají velmi světsky poznamenaným představám synodálních zástupců - mylná cesta, jak ukazuje tento příspěvek. Je to výtah z přednášky kardinála Saraha po návštěvě vyhořelé katedrály Notre Dame v Paříži 25. května 2019 v chrámu Église Saint François-Xavier v Paříži.
Bez nejmenšího zaváhání vám říkám
Vy chcete obnovit Církev? Tak musíme padnout na kolena! Chcete tu nádhernou katedrálu, která je chrámem, znovu postavit? Klesněte na kolena! V první řadě je katedrála místem, kde lidé klečí. Katedrála je místo, kde je Bůh přítomen v Nejsvětější svátosti. Nejdůležitějším úkolem je znovu objevit smysl adorace! Ztráta smyslu pro poklonu Bohu je původem všech požárů a krizí, pro které se tento svět a tato Církev stále na cestě jen potácí.
Potřebujeme ty, co adorují.
Svět umírá, protože chybí ti, kteří se klanějí Bohu. Církev je vysušená, protože chybí ti, co takto hasí její žízeň. Nám chybí lidé, kteří padají na kolena jako Ježíš, když se obrací na svého a našeho Otce: "
Sám se od nich vzdálil asi tolik, co by kamenem dohodil, poklekl a modlil se 'Otče, chceš-li, vezmi ode mne tento kalich! Ale ne má, ale tvá vůle se ať se stane!'" (Lk 22,41)
Nepodaří se nám opět objevit pochopení důstojnosti lidské osoby, pokud nepoznáme vznešenost Boha. Pouze tehdy je člověk velký a zvlášť šlechetný, když padne před Bohem na kolena. Velký člověk je pokorný a pokorný člověk si kleká.
Přátelé moji, jestliže i někdy vzhledem k mocným tohoto světa rezignujeme, když někdy před nimi skládáme zbraně, vzpomeňte si, že
nikdo vám nedokáže uloupit svobodu kleknout si.
Když nevěřící kněží zneužívají svou autoritu a brutálně vám brání přijímat eucharistii v kleče, neztrácejte pokoj a vnitřní rozvahu před eucharistickým Pánem. Neodporujte jim, ale modlete se za kněze, jejichž chování Boha, jehož drží ve svých rukou, rouhavě uráží a znehodnocuje. Pokoušejte se napodobovat pokoru Boha a padněte ve svých srdcích, ve své vůli, ve svém rozumu, ve své sebeúctě ba v celém svém nitru na kolena. To je přece oblast vyhrazená Bohu.
Člověk na kolenou je mocnější než svět! On je neochvějnou ochrannou zdí proti bezbožnosti a šílenství lidí. Člověk na kolenou způsobuje, že se satan v celé své pýše třese!
Všichni, kteří jste v očích lidí bez moci a vlivu, kteří si však dokážete kleknout před Bohem, nebojte se těch, kteří se pokoušejí vás zastrašit! Vaše poslání je velké. Spočívá v tom, že zabraňujete světu, aby se sám zničil (...)
Vy, křesťané dnešní doby, budete světci a mučedníky, po kterých národy vzdychají, budete těmi, co povedou novou evangelizaci? Vaše domoviny žízní po Kristu! Nezklamte je! Církev vám svěřuje toto poslání.
Podle mého názoru
stojíme v bodě obratu v historii Církve. Církev potřebuje hlubokou radikální reformu, která musí začít změnou v životě jejích kněží. Ale to vše je ve službě svatosti. Církev sama je svatá. Naše hříchy a naše světské starosti brání tomu, aby se tato svatost šířila. Je nejvyšší čas všechna tato břemena odsunout, aby se Církev konečně zjevila takovou, jakou ji Bůh udělal.
Někteří říkají, že historie Církve je poznamenána strukturálními reformami. Jsem přesvědčen, že
jsou to světci, kteří mění historii. Struktury vznikají až poté jako následek a nedělají nic jiného, než že pokračují v tom, co světci přinesli. Když Bůh volá, žádá něco radikálně! On jde přitom až ke kořenům.
Milí přátelé, my nejsme povoláni být průměrnými křesťany!
Ne, Bůh povolává celou naši bytost, on požaduje totální odevzdanost, dokonce až po mučednictví našeho těla a naší duše! On nás povolává ke svatosti: "Buďte svatí, neboť já Hospodin, váš Bůh, jsem svatý!" (Lv 19,2)
Zdroj:
kath.net/VISION 2000),
Převzato z
https://modlitba.sk/,
článek z 19. 8. 2019 naleznete
zde.
