Doba díkůčinění po svatém přijímání je dobou reálné intimní lásky s Ježíšem. Je to láska totální vzájemné náležitosti: už ne dva, ale jeden v těle i v duši. Je to láska pronikání a splynutí. On ve mně a já v něm, abychom se strávili v jednotě, a to v jednotě lásky.
"
Jsi moje láskyplná kořist, tak jako já jsem kořistí tvé nesmírné lásky," říkávala s něžností svatá Gemma Galgani Ježíši. "
Blahoslavení, kdo jsou pozváni na svatbu Beránkovu," říká Apokalypsa (19,9). Skutečně, v eucharistickém přijímání uskutečňuje duše opravdu nebeskou panenskou jednotu, svatební lásku s Ježíšem - Ženichem, kterému může říci něžná slova Nevěsty z Písně Písní: "
Polib mě polibkem tvých úst." (Píseň 1,1)
Díkůčinění po svatém přijímání je malý zážitek rajské lásky na této zemi: neboť jak budeme milovat Ježíše v ráji, když ne tak, že budeme s ním věčně jedno? Drahý Ježíši, sladký Ježíši, jak ti máme poděkovat za každé svaté přijímání, které jsi nám dopřál!
Neměla snad pravdu svatá Gemma, když řekla, že bude v ráji děkovat za Eucharistii více než za jakoukoliv jinou věc? Jaký je to zázrak lásky - vnitřně splynout s Tebou, Ježíši!
Svatý
Cyril Jeruzalémský, učitel Církve, používá tři obrazy, aby objasnil splynutí lásky s Ježíšem ve svatém přijímání:
1. Kdo přijímá, je posvěcen, zbožštěn ve svém těle a ve své duši způsobem, jako když je voda postavena na oheň a vře.
2. Svaté přijímání je jako kvas vložený do mouky: prokvasí celé těsto.
3. Stejným způsobem - jako když se slijí dvě svíce a jedna se stane druhou, tak si myslím, že ten, kdo požívá Ježíšovo tělo a krev, splyne s ním v takové účasti, že se nachází on v Kristu a Kristus v něm."
Proto Gemma Galgani hovořila s úžasem o eucharistické jednotě mezi Ježíšem - VŠÍM a Gemmou - NIČÍM a zvolala extatické:
i>Jaká je, Ježíši, sladkost ve svatém přijímání! Chci žít objetí Tebou, objetí Tebou chci i zemřít."
Blahoslavený
Contardo Ferrini napsal: "
Svaté přijímání! Jak sladké objetí Stvořitele se svým tvorem! Jaké nevýslovné pozvednutí lidského ducha! Jakou věc na zemi by bylo možné přirovnat k této nejčistší nebeské radosti, tímto zážitkem nebeské slávy?"
Je třeba si uvědomit také trinitární hodnotu svatého přijímání. Jednoho dne svatá
Magdaléna de Pazzi poklekla po svatém přijímání mezi novicky, líbala kříž, obrátila své oči k nebi a řekla: "
Sestry, kdybychom pochopily tu dobu, kdy v nás trvají eucharistické způsoby, Ježíš je přítomen v nás a působí obdivuhodně s Otcem a Duchem Svatým, to je zde přítomna celá Nejsvětější Trojice ... " a nebyla schopna dále hovořit, protože byla uchvácena ve vznešené extázi.
Proto světci, pokud mohli, neomezovali dobu díkůčinění, která trvala alespoň půl hodiny. Svatá
Terezie od Ježíše doporučovala svým dcerám:
"setrvejte láskyplně s Ježíšem a neztrácejte hodinu, která následuje po svatém přijímání. Je to vynikající čas pro rokování s Bohem a pro to, abychom mu předložili zájmy své duše ... Víme přece, že dobrý Ježíš v nás zůstává, dokud tělesné teplo nestráví chléb života; musíme se usilovně starat, abychom neztratili tak krásnou příležitost jednat s ním a představit mu naše potřeby.
Svatý František z Assisi, svatá Juliána Falconiere, svatá Kateřina, svatá Paschalina, svatá Veronika, svatý Josef Kopertinský, svatá Gemma a mnoho jiných upadali ihned po svatém přijímání do extáze lásky: čas pak měřili jen andělé!
Svatý Jan z Avily, svatý Ignác z Loyoly, svatý Alois Gonzaga děkovali na kolenou po dobu dvou hodin. Svatá Magdaléna de Pazzi nechtěla díkůčinění nikdy přerušit a bylo třeba ji přinutit, aby se trochu posílila.
"Minuty, které následují po svatém přijímání," říkala světice, "jsou ty nejcennější, jaké v životě máme. Jsou ty nejvhodnější, abychom mluvili s Ježíšem nebo aby nám Bůh vypověděl svou lásku."
Svatá Terezie od Ježíše upadala téměř vždy ihned po svatém přijímání do extáze. Svatý Ludvík Grignion z Montfortu po mši setrval alespoň půl hodiny v díkůvzdáním a nebylo záležitosti nebo úlohy, která by byla důležitější a přinutila ho opomenout díky, protože jak říkal,
"nedal bych tuto hodinu díkůčinění ani za hodinu v ráji".
Apoštol napsal: "
Oslavujte a noste Boha ve svém těle." (1 Kor 6,20)
Jak nehezké je proto chování těch, kteří ihned vycházejí z kostela, jakmile skončí mše svatá, nebo odejdou dokonce ihned po svatém přijímání! Vzpomeňme například sv. Filipa Neri, který poslal dva ministranty se zapálenými svícemi za věřícím, který vycházel z kostela ihned po svatém přijímání ... Jak dobré ponaučení! Když nic jiného, tak ze slušnosti, když přijmeme hosta, musíme se mu věnovat a zajímat se o něj. Co potom, když Hostem je Ježíš, musíme si být dobře vědomi, že
jeho tělesná přítomnost v nás trvá alespoň čtvrt hodiny, i déle. Z toho důvodu svatý
Josef Cotolengo bděl osobně nad zhotovováním hostií pro mši svatou a pověřené sestře výslovně nařídil: "
Hostie pro mě dělejte silné, protože se potřebuji zdržet s Ježíšem co nejdéle a nechci, aby se svaté způsoby rychle strávily."
Proč svatý Alfons z Liguori plnil kalich až po okraj? Jen aby měl co nejdéle Ježíše ve svém těle.
Nejsme v opozici ke světcům, kdy pokládáme díkůvzdání za příliš dlouhé a nemůžeme se dočkat, kdy skončí? Proto pozor! Pokud je pravda, že
"Ježíš při každém svatém přijímání stokrát oplácí přijetí, kterého se mu dostalo" (sv. Terezie Ježíšova), pak také budeme stokrát zodpovědní za naše chybějící přijetí. Jeden spolubratr P. Pia z Pietrelciny vyprávěl, že se jednoho dne šel zpovídat ke svatému mnichovi a vyznával se, že opomenul díkůvzdání po mši svaté kvůli nějaké službě.
P. Pio, který byl blahosklonný k jiným opomenutím, řekl pevným hlasem:
"Snažme se, aby 'nemohu', neznamenalo, že nechci. Díkůvzdání musíš provést vždy; když ne, draze to zaplatíš!"
Zamysleme se zcela vážně. Při věci tak drahocenné, jako je díkůvzdání, dbejme na napomenutí Ducha Svatého: "
Neztrácejme ani nejmenší část tak velkého dobra." (Sir 14,14)
Obzvláště krásné je díkůvzdání vykonané spolu s Pannou Marií po jejím Zvěstování. Ihned po svatém přijímání i my neseme ve svém těle a ve své duši Ježíše - podobně jako ona po zvěstování. Nemůžeme se mu klanět a milovat ho lépe, než když se spojíme s božskou Maminkou a osvojíme si její pocity lásky a klanění, které živila k Ježíšovi uzavřenému v jejím neposkvrněném lůně. Z toho důvodu bude užitečné pomodlit se radostné růžencové tajemství. Zkusme to! Nemůžeme než získat, když budeme spojení s Marií a budeme milovat Ježíše jejím srdcem v ráji.
Zdroj: www.lumendelumine.cz
Převzato z
https://modlitba.sk/,
článek z 12. 8. 2019 naleznete
zde.
