Zamyšlení nad evangeliem 19. neděle v mezidobí- cyklus C
Ježíš řekl svým učedníkům: „Neboj se, malé stádce! Váš Otec rozhodl, že vám dá království. Prodejte svůj majetek a rozdejte na dobré skutky. Opatřte si měšce, které nezpuchřejí, poklad v nebi, kterého neubývá, kam e k němu zloděj nedostane a kde ho mol nesežere. Vždyť kde je váš poklad, tam bude i vaše srdce. Mějte bedra přepásaná a vaše lampy ať hoří, abyste se podobali lidem, kteří čekají na svého pána, až se vrátí ze svatby, aby mu hned otevřeli, když přijde a zatluče. Blahoslavení služebníci, které pán při svém příchodu najde, jak bdí. Amen, pravím vám: Přepáše se, pozve je ke stolu, bude chodit od jednoho k druhému a obsluhovat je. A když přijde po půlnoci nebo při rozednění a nalezne je tak, jsou blahoslavení. Uvažte tohle: Kdyby hospodář věděl, v kterou hodinu přijde zloděj, nenechal by ho prokopat se do domu. I vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, kdy se nenadějete.“ Petr se ho zeptal: „Pane, říkáš toto podobenství jenom nám, nebo všem?“ Pán řekl: „Kdo je tedy ten věrný a rozvážný správce, kterého pán ustanoví nad svým služebnictvem, aby jim dával včas příděl jídla? Blaze tomu služebníku, kterého pán při svém příchodu najde, že to dělá! Opravdu, říkám vám: Ustanoví ho nad celým svým majetkem. Kdyby si však onen služebník pomyslil: „Můj pán hned tak nepřijde“, a začne tlouci čeledíny a děvečky, jíst, pít a opíjet se, přijde pán toho služebníka v den, kdy to nečeká, a v hodinu, kterou netuší, ztrestá ho a odsoudí ho ke stejnému údělu s nevěřícími. Služebník, který zná vůli svého pána, a přece nic podle jeho vůle nepřipraví a nezařídí, dostane mnoho ran. Ten však, kdo ji nezná, a udělá to, co zasluhuje bití, dostane jich méně. Kdo mnoho dostal, od toho se mnoho očekává, a komu se mnoho svěřilo, od toho se bude víc žádat.“ (Lk12,32-48)
Kristus ujišťuje malé stádečko, družinu těch bezvýznamných, malých a posmívaných učedníků a křesťanů, že je čeká veliká budoucnost. Budoucnost, kterou by jim nemohl dát nikdo a nic na světě. A vůbec se nezmiňuje o nějaké Boží ochraně, jako by Bůh měl nebo chtěl vyloučit jejich utrpení nebo pronásledování. Ale dává slib, že získají království Boží, to znamená věčný život.
Ve zbožné důvěře ve slovo Páně, které je slovem pravdy a lásky, měli bychom tuto větu vztahovat i na sebe, v prostředí, ve kterém žijeme, v okolí, které je zaručeně jiného smýšlení, než máme my, by nás mohla přemoci nedůvěra a rezignace podle rčení: vždyť to všechno nemá smysl.
Kratičká věta evangelia nás poučuje, že obec věřících není stejně smýšlející skupina bez vlastního úsudku, ale že právě toto stádečko je něco normálního. Dějiny církve nás poučují, že právě ty často oslavované doby středověkého křesťanství nebyly těmi nejlepšími pro věřící. Vždycky tu byl pocit malosti, opuštěnosti a méněcennosti i ubohosti. Jestliže však stádo v takové situaci obstojí – a obstát může jen ten, kdo má živou víru – pak se malé stádce stává známkou spásy světa. Toto stádečko ví, že žije v Boží lásce, Boha považuje za svého Otce a má zájem o své bližní. Nikdy nezapomíná na svou spásu, ani na to, že patří k Božímu lidu.
Je samozřejmé, že z této jistoty může žít pouze křesťan, protože ho váže povinnost starat se o spásu světa, ve kterém žije.
Jaké známky budou provázet tento budoucí život, vysvětluje dnešní podobenství. Musíme být bdělí a připravení na hodinu, kdy přijde Pán. To však neznamená, že je možno si odpočívat, nemyslet a nestarat se o budoucnost, ale stále sloužit a pracovat pro Boha. Takový je význam slov služebnicích a hořících lampách. A docela protichůdně vyznívá vrchol tohoto obrazného vyprávění, že až přijde pán a uvidí služebníky připravené – že sám se opáše, usadí je u stolu a bude je obsluhovat. To znamená, že na konci světa, až přijde, aby soudil živé i mrtvé, odmění své věrné za všechny služby, i ty nejnepatrnější. Čili nic jiného než to, že věřící a člověk stálý ve víře bude mít podíl na slávě Boha.
Z celého podobenství máme pochopit dvojí věc:
1) Že zaslíbení Kristovo jeho věrným není pouze nějaká laciná útěcha, že přijdou
„lepší časy“, ale že znamená záruku věčného života. Známkou věčného života však
nebude nuda a jednotvárnost, ale život a společenství s Bohem, důvěrnost a
skutečnost v Bohu.
2) Že toto oslavení zasahuje už nyní do časného života křesťana. On nesmí propást ani
okamžik svého života. V každé fázi svého života musí být shledán připravený na
příchod Pána.
Mohlo by se stát, že budeme rozebírat tato slova a řekneme si: Kdož ví, koho se to týká. Mysleme si, že byla napsána a řečena o nás a pro nás. Pak budou mít smysl napomenutí: I vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, kdy se nenadějete!
