Otec Lubor Dobeš nám dodal několik impulsů, jak se naučit víc duchovně prožívat to, co se děje při mši svaté.
Mše svatá je osobní radostné setkání s Kristem, a proto hlavním předpokladem pro její správné prožití je osobní vztah ke Kristu jako příteli, kterému plně důvěřujeme a řešíme s Ním náš život.
Rozhodující pro užitek ze mše svaté je mít určité vnitřní myšlenkové rozložení odpovídající tomu, co vnějškově vnímáme v daném úseku mše svaté. Jde o to, nejen „být na mši“ svaté, ale hlavně „vstoupit do mše svaté“. Nejen se dívat na nekonečný oceán Boží lásky, který se ve mši svaté rozlévá a zpřítomňuje, ale hlavně se do něj ponořit, aby nás vnitřně obmyl a proměnil.
Toto vstupování se musí nejdřív trochu školsky naučit, ale pak se nám stane samozřejmostí. Alespoň některé body mše svaté popíšeme vnějškově s uvedením, jaké má přibližně být odpovídající vnitřní rozpoložení.
*
Vnější dění: čtení z knihy proroka X, slova svatého evangelia podle X, …
Vnitřní odpovídající rozpoložení: Co mi, Pane, chceš říci tím dnešním čtením, evangeliem, co se mě tam týká?
**
Vnější dění: na oltář se chystá chléb a víno, tedy obětní dary, kněz je pozdvihuje
Vnitřní odpovídající rozpoložení: Pane, s těmito dary, chlebem a vínem Ti dávám svůj život, svoje radosti i bolesti, vkládám to vše do Tvé oběti
***
Vnější dění: kněz říká: „Toto je moje tělo...“ a poté dále proměňuje, „Toto je má krev...“
Vnitřní odpovídající rozpoložení: Teď jsi tady, Pane Ježíši, klaním se Ti, žasnu před Tvou velikostí, proměnil jsi chléb ve své tělo a víno ve svou krev
****
Vnější dění: kněz podává svaté přijímání
Vnitřní odpovídající rozpoložení: Toužím po spojení s Tebou, Pane, lituji svých hříchů, přijď ke mně
