Již více než 20 let pracuji
s postiženými dětmi, ať už jde
o duševně nebo tělesně postižené,
děti s poškozeným sluchem
nebo zrakem či zcela nevidomé.
Každé dítě je pro mě jedinečná osobnost a vidím v něm člověka se zvláštními omezeními, těžkostmi, odlišnostmi, ale také nadáním.
Vyplatí se těmto milým dětem pomáhat, rozvíjet jejich osobní schopnosti a pomáhat jim po dle jejich možností stát se samostatnými. Tak každé dítě představuje zvláštní pojetí a klade nové požadavky na své opatrovníky a své okolí. Všechny tyto děti prožívám jako velice cenné. Sloužit jim znamená pro mne sloužit Bohu.
Děti okamžitě vycítí, zda jsou přijímané a chtěné, a reagují na to podle své osobní životní zkušenosti s rostoucí důvěrou. Teprve pak mohu nastoupit. Velice rády ukazují své objevy a své možnosti a v oboustranném pochopení roste jejich připravenost učit se. Každé dítě má svůj zvláštní způsob, jak vyjadřuje svou příchylnost i svou nouzi, proto se vyplatí přesné pozorování a naslouchání. Radost ze života, kterou tyto děti projevují, ukazuje, že i přes omezení je možno s nimi navázat vztah. Prožívají pak svůj život jako hodnotný a cenný. Jejich život tak získává životní kvalitu. Tyto děti však cítí, když nejsou kvůli svému „omezení“ přijímány. Cítí se pak jako osobnost odmítaná a teprve pak začíná být jejich život plný bolesti.
Od těchto dětí jsem se naučila, že se na nic nesmíme dívat jako na samozřejmost, nýbrž musíme být vděční za každičký malý pokrok, za každé „moci“ (mluvit, vidět, slyšet, chodit).
Berou sami sebe „takové jaké jsou“ mnohem rychleji než jejich rodiče a trpí tím často méně než oni. Neutápějí se v naříkání nad svou minulostí ani nad budoucností. Radují se, že žijí nyní, těší se z krásného okamžiku, ze společenství, z pravého vztahu a chtějí žít!
U některých dětí rozpoznávám velké schopnosti: výdrž a trpělivost snášet křivdy, schopnost odříkání, přijímat situaci, přistupovat otevřeně k cizím, snášet jiné s jejich vlastnostmi nebo je přijímat. Předčí v tom často mnohé „zdravé“. Je to velká radost s těmito dětmi žít, ony projevují důvěru, ukazují odvahu žít a chuť do života!
Vyšlo v časopise Světlo 42. ČÍSLO / XI. ROČNÍK
