Znojmo a okurky dnes už neodmyslitelně patří k sobě. Jen nemnozí ale tuší, že tomu tak nebylo vždy. První semena okurek do města přinesl Šebestián Freytag z Čepiroh. Byl opatem kláštera v Louce a kromě okurek se zasloužil o mnoho jiného.
Narodil se v rodině zemana 1533 v obci Čepirohy nedaleko Mostu. Za podpory olomouckého biskupa začal studovat práva v Padově (1569-1571) a v Benátkách (1571-1573) v Itálii, v roce 1573 dosáhl titulu doktora obojího práva.
Pro svůj všeobecný rozhled i vzdělání se stal vychovatelem mladého Rudolfa (pozdějšího císaře Rudolfa II.). Během té doby se také stal členem řádu malzétských rytířů a zapojil se do bojů s Turky. Mimořádně se (prý) vyznamenal v bitvě u Lepanta (7.10.1571).
Už v roce 1572 ale opustil vojenskou kariéru a následně se vynořuje v louckém klášteře ve Znojmě. Dne 11. října 1573 byl císařem Maxmiliánem ustanoven louckým opatem. Byl v tom ale zádrhel, protože nebyl ještě vysvěcen na kněze. Tím se stal až další rok 1574. A papež Šebestiána na pozici opata schválil až 1576.
Císaře k tomuto nestandardnímu kroku vedla hlavně obava o budoucnost kláštera v Louce. Ten v té době byl značně zchátralý a silně zadlužený, disciplína uvolněna … Šebestián bez odkladu provedl kroky k upevnění disciplíny řádových bratří a zahájil reformu v hospodaření kláštera. Pustil se také do jeho přestavby. Během studií v Itálii ho okouzlila renesance a tak zatímco na Moravě teprve doznívala pozdní gotika, v Louce už bylo budováno podle moderních (tj. renesančních) představ.
Konec 16. století byl na Moravě ve znamení bojů katolíků s protestanty. Opat Šebestián však vynikal jako horlivý katolík a stejně horlivě se snažil i o obrácení obyvatel znojemska zpět k Církvi, což byla v moravském, ale jazykově německém, pohraničí spíše výjimka.
Do Znojma přitáhl s využitím kontaktů na svého bývalého žáka, nyní císaře Rudolfa II. špičky tehdejší hudby, hlavně vídeňské a italské mistry. Proto v Louce působil skladatel Jakob Gallus Handl, Foßlera nebo Daniel Langer.
Roku 1575 založil z vlastních prostředků v Louce chlapeckou školu, kde vyučovali jezuité.
Zasadil se o posílení práv kláštera, dal sepsat seznam poddaných a jejich povinností, založil matriku. V roce 1578 dal postavit novou klášterní knihovnu. Pomocí patentů císaře Rudolfa vymohl zabrané statky a splatil klášterní dluhy. Kromě oprav louckého kláštera opravoval také další kostely a kaple patřící klášteru, např roku 1577 dal rozšířit farní kostel sv. Víta v Dyjákovičkách.
Do Znojma nechal kromě jiného dopravit semena okurky – tehdy považovanou jako léčivý prostředek proti moru. Poprvé byla vypěstována roku 1574 v klášterní zahradě. Zpočátku byly okurky konzumovány jako dezert – pocukrované. O okurkách kyselé chuti, tzv. kvašácích, jsou zprávy až v 17. století. Z kláštera se pěstování okurek časem postupně rozšířilo do celého Znojemska.
Zemřel v Louce 2. května 1585 a byl pohřben byl v kapitulní síni v bohatě zdobené cínové rakvi.
Opat Šebestián je názorným příkladem, že trvalé hodnoty nelze hledat na tomto světě. V roce 1784 byl klášter v Louce zrušen. V roce 1802 byly nalezeny Šebestiánovy ostatky, jeho zdobená rakev i náhrobek byly prodány a jeho ostatky přesunuty na loucký hřbitov. Budova kláštera, o jejíž výstavbu se zasloužil, nerušeně chátrá.
A opat Šebestián Freytag? Ten je dnes takřka neznámý...
Zdroje:
https://www.znojmocity.cz/sebestian-freytag-z-cepiroh-opat-maltezsky-rytir-knez/d-1243
https://www.knihovnazn.cz/referaty/osobnosti-regionu/1499-freytag-z-epirohu-ebestian-1533-1585.html
