Tradice, opírající se o Písmo svaté, které představuje homosexuální vztahy jako velkou mravní spoušť, vždy prohlašovala, že „homosexuální úkony jsou vnitřně nezřízené“. Odporují přirozenému zákonu.
Odlučují pohlavní úkon od předávání života. Nejsou plodem opravdového citového a pohlavního doplňování se. V žádném případě nemohou být schvalovány. (KKC 2357)
Stále větší zmatek, do kterého se noří sexuální revoluce, vyvolává
zmatek i v mnoha katolících a jiných křesťanech.
Nemělo by to tak být, protože každý katolík (laik i duchovní) zná nauku Církve o lidské sexualitě a ta se nemění; nemá je tedy co mást. Písmo, i nauka Církve, mají absolutně jasno, co se týká všech forem nepřípustného sexuálního spojení, ať už jde o cizoložství, smilstvo nebo homosexuální akt - jsou hříšné a v žádném případě je nelze schvalovat. Někteří katolíci formálně nesouhlasí, přestože nauku církve znají, a přesto ji vědomě odmítají, ale další nesouhlasí kvůli zmatku, který jim do hlavy natlačila hlučná a nesmírně výřečná světská kultura a bohužel i
mlčení od ambonu.
Mimořádným způsobem se proviňuje
každý jáhen, kněz či biskup,
který šíří omyly ať už přímými prohlášeními,
záměrnou dvojsmyslností, či diskutabilní naukou,
nabízející milosrdenství,
ale bez propojení na nezbytné pokání.
Péče o hříšníky je odvěkou 'pracoví náplní' Církve.
Všichni hříšníci si zaslouží lásku a péči,
úctu a pastorační vedení.
Avšak nazývat dobrým a nepodstatným to,
co Bůh nazývá hříchem,
ať už se o tom mluví přímo
nebo nejasnými matoucími pojmy,
není pastorační péči, ale hrubé a přímo trestuhodné
zanedbání povinné péče.
Každý z nás, laiků i duchovenstva,
je povolán být Božím prorokem, šířícím Pánovo učení,
ve vědomí, že na konci budeme ze všeho skládat Pánu účty.
Minule jsem psal o různých aspektech současného zmatku a chaosu v sexuální oblasti
(smilstvo,
cizoložství,
antikoncepce,
transgenderizmus,
zápas se žádostivostí,
manželství, rozvod a svaté přijímání
a oběti sexuální revoluce).
V dnešním článku se zaměřuji výhradně na to, co říká Boží nauka v souvislosti s homosexuálními úkony. Je tragické, že v posledních měsících šíří jisti kněží neúplné a někdy vyloženě falešné informace, že takové chování je přípustné; ale není. Proto i já cítím povinnost zas a znovu poskytnout tu správnou nauku o této věci, potvrzujíce tak slova Písma a nauku Katolické církve.
Písmo je v tomto ohledu zcela jasné - jednoznačně a nekompromisně označuje homosexuální aktivitu za těžký hřích a morální nezřízenost. Pokusy jinak interpretovat slova Písma v tomto smyslu je přinejmenším pošetilé a nerozumné. Typickou ukázkou takových pokusů je prezentovat teorie, které vyžadují převrácenou logiku a pochybné historické názory jen proto, aby odsunuly stranou jednoduchý a absolutně jednoznačný smysl textu Písma.
Rád bych se s vámi podělil o několik zmíněných biblických textů, nejprve však chci vysvětlit kontext této reflexe a vysvětlit dvě velmi důležité věci:
Kontext: Moje reflexe je určena všem křesťanům, proto používám
Písmo jako hlavní výchozí bod, protože všichni sdílíme víru v normativní a autoritativní status Božího Slova. Pro sekulární svět bude vhodnější použít argumenty přirozených zákonů. Dnes a nyní však bude základem Písmo svaté a nauka Církve. Katolíci, kteří by měli akceptovat, že Písmo je inspirováno Bohem, a měli by spolehlivě učit o víře a morálce, musí jasně i po biblické stránce chápat tuto nauku, protože jinak nedělají nic jiného, než se podílejí na ještě větším šíření zmatku ve světě.
Vysvětlení 1: Odsuzujeme homosexuální chování, nikoli osoby s homosexuální orientací.
Někteří jedinci jsou přitahováni k osobám stejného pohlaví. Proč to tak je nebo odkud to je, docela nechápeme, ale v každém případě to pro některé lidi představuje velký boj. Vzhledem k tomu, že sexuální orientace není záležitostí přímého výběru, či bezprostředního ovládání se, není ona sama, jako taková, předmětem morálního zavržení.
Pokušení dopustit se tohoto hříchu ještě není zlem, ani proviněním. Teprve když dotyčný člověk podlehne pokušení a provádí homosexuální úkony, hřeší a
stává se hříšníkem.
Mnozí homosexuálové usilují nepodléhat pokušením a žít podle možnosti v čistotě. Ačkoli je to pokouší a svádí k homosexuálnímu chování, neudělají tak. Vyžaduje to odvahu a je třeba je za to pochválit. Jiní však, které přitahuje stejné pohlaví, se hříchu homosexuální aktivity nejenže dopouštějí, ale se jí také chlubí a otevřeně znevažují a zesměšňují biblické texty, které ji jednoznačně zakazují. Můžeme jen doufat a modlit se za jejich obrácení. Suma sumárum -
musíme tedy rozlišovat mezi pouze homosexuální orientací a přímou homosexuální aktivitou.
Vysvětlení 2: Nemůžeme vypíchnout pouze homosexuální aktivitu, jako by to byl jediný hřích, týkající se sexuality, který Bůh zavrhuje.
Heterosexuálové jsou totiž také povoláni k sexuální čistotě. Stejná Bible, která odsuzuje homosexuální chování,
odsuzuje jednoznačně i hřích smilstva a cizoložství. Písmo je popisuje jako velmi těžké hříchy, které mohou člověka vyloučit z Božího království v nebi (Ef 5, 5-7; Gal 5, 16-21; Zj 22, 14-16; Mt 15, 19-20; 1 Kor 6, 9-20; Kol 3, 5-6; 1 Sol 4, 1-8; 1 Tim 1, 8-11; Žid 13, 4).
Mnoho lidí dnes, bohužel, žije životem, kterým otevřeně porušují biblickou nauku. Mnozí žijí sexuálně už před uzavřením manželství poukazujíc na to, že vždyť "to tak dělá každý". I toto je, podobně jako homosexuální aktivita, velký hřích a měl by se okamžitě litovat.
Homosexuální aktivita proto není jediným sexuálním hříchem podle Bible a pro křesťany jako takové.
Každý jeden člověk bez výjimky, ať heterosexuál nebo homosexuál, je povolán k sexuální čistotě; k čistotě a sebekontrole. Jakékoliv porušení tohoto je hříchem. Řečeno pozitivněji -
Boží přikázání o čistotě znamená, že s Boží milostí, která nám pomáhá, může každý žít v sexuální čistotě. Bůh nás posílí při dodržování jeho přikázání!
V zmíněném kontextu a s vysvětleními v čerstvé paměti nyní věnujme pozornost biblické nauce o homosexualitě.
Bible jasně a jednoznačně zavrhuje a odsuzuje homosexuální úkony. například:
a) Nesmíš nečistě obcoval s mužem jako se pohlavně obcuje se ženou. To by byla ohavnost! (Lv 18, 22).
b) Kdo by spal s mužem jako se obcuje s ženou, oba páchají ohavnost (Lv 20, 13).
c) Podobně
příběh o Sodomě a Gomoře popisuje mimo jiné i hříšnost homosexuálního chování. Je to dlouhý příběh, můžete si ho přečíst v
Gn 19. Někteří šíří mylné vysvětlení, že příběh o Sodomě a Gomoře je pouze o "pohostinnosti"; já o tomto tématu píši zde:
Hřích Sodomy a Gomory. A připomínám všem katolíkům, že Gn 19 patří mezi texty z Písma, na jejichž základě se sestavovala v Katechismu nauka Církve o zákazu homosexuální aktivity.
d) "Boží hněv se zjevuje z nebe proti každé bezbožnosti a nepravosti lidí, kteří svou nepravostí potlačují pravdu.
Vždyť to, co lze o Bohu poznat, je jim přístupné, Bůh jim to přece odhalil.
Jeho věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže nemají výmluvu.
Poznali Boha, ale nevzdali mu čest jako Bohu ani mu nebyli vděčni, nýbrž jejich myšlení je zavedlo do marnosti a jejich scestná mysl se ocitla ve tmě.
Tvrdí, že jsou moudří, ale upadli v bláznovství:
zaměnili slávu nepomíjitelného Boha za zobrazení podoby pomíjitelného člověka, ano i ptáků a čtvernožců a plazů.
Proto je Bůh nechal na pospas nečistým vášním jejich srdcí, takže zneuctívají svá vlastní těla;
vyměnili Boží pravdu za lež a klanějí se a slouží tvorstvu místo Stvořiteli – on budiž veleben na věky! Amen.
Proto je Bůh vydal v moc hanebných vášní. Jejich ženy zaměnily přirozený styk za nepřirozený
a stejně i muži zanechali přirozeného styku s ženami a vzplanuli žádostí jeden k druhému, muži s muži provádějí hanebnosti, a tak sami na sobě dostávají zaslouženou odplatu za svou scestnost.
Protože si nedovedli vážit pravého poznání Boha, dal je Bůh na pospas jejich zvrácené mysli, aby dělali, co se nesluší.
Jsou plni nepravosti, podlosti, lakoty, špatnosti, jsou samá závist, vražda, svár, lest, zlomyslnost, jsou donašeči,
pomlouvači, Bohu odporní, zpupní, nadutí, chlubiví. Vymýšlejí zlé věci, neposlouchají rodiče,
nemají rozum, nedovedou se s nikým snést, neznají lásku ani slitování.
Vědí o spravedlivém rozhodnutí Božím, že ti, kteří tak jednají, jsou hodni smrti; a přece nejenže sami tak jednají, ale také jiným takové jednání schvalují." (Rim 1, 18-32).
e) "Což nevíte, že nespravedliví nebudou mít účast v Božím království? Nemylte se: Ani smilníci, ani modláři, ani cizoložníci, ani nemravní, ani zvrácení, ani zloději, ani lakomci, opilci, utrhači, lupiči nebudou mít účast v Božím království." (1 Kor 6, 9-10).
f) "
Víme, že zákon je dobrý, když ho někdo užívá správně
a je si vědom, že zákon není určen pro spravedlivého, nýbrž pro lidi zlé a neposlušné, bezbožné a hříšníky, pro lidi bohaprázdné a světské, pro ty, kdo vztáhnou ruku proti otci a matce, pro vrahy,
smilníky, zvrhlíky, únosce, lháře, křivopřísežníky, a co se ještě příčí zdravému učení
podle evangelia slávy požehnaného Boha, které mi bylo svěřeno. (1 Tim 1, 8-11).
Všimněte si, že v mnoha těchto textech je homosexuální aktivita zmiňovaná jako jeden z více hříchů sexuální povahy; není tedy jediný.
Bible tedy učí: homosexuální chování je hříšné, jako je hříšné i smilstvo a cizoložství. Je pravda, že o homosexuální aktivitě v Písmu není mnoho textů, ale ty co jsou, ji nekompromisně zavrhují a odsuzují. Odsouzení a zavržení této aktivity se objevuje v každém stupni biblického zjevení, od začátku až do konce.
Někteří říkají, že Ježíš ani jednou nezmínil homosexualitu. No, nezmínil ani znásilnění, incest, ani sexuální zneužívání nezletilých; Jeho "mlčení" se však v žádném případě nemůže posuzovat jako souhlas. Kromě toho Ježíš řekl, že
kdo poslouchá Jeho apoštoly, poslouchá Jeho samého (Lk 10, 16) a
v apoštolských listech se homosexuální úkony jasně vylučují spolu se smilstvem, cizoložstvím a ostatními projevy sexuální nečistoty.
Mnozí si nauku o homosexuální aktivitě vůbec nevšímají. Nejenže deklarují, že to není hřích, ale považují to za dobro. Když něco takového dělají nevěřící, je to víc než špatné, ale když se tak chovají katolíci a křesťané vůbec, je to katastrofa.
Nedejte se oklamat. Ti, co schvalují homosexuální úkony nebo jiné zvrácené sexuální chování, se vůbec neřídí Božím slovem nebo ho překrucují, aby vyhovovalo jejich agendě.
V žalmu 2, 1 se ozývá nářek "
Proč národy osnují plány marné?" Ježíš věděl, že Ho někdo zneužije, aby propagoval své vlastní špatné a nesprávné názory a proto varuje "
Dejte si pozor, aby vás někdo nesvedl. Mnozí přijdou v mém jménu a budou říkat 'To jsem já' a svedou mnohé " (Mk 13, 5).
Svatý Pavel také věděl, že někteří překroutí a zdeformují křesťanskou víru: "
Já vím, že po mém odchodu vniknou mezi vás draví vlci a nebudou šetřit stádo. Ba i z vás samých povstanou muži, co budou převráceně mluvit, aby strhli učedníky za sebou " (Sk 20, 29).
Musíme říkat pravdu, která je z Boha a potom ji žít. Potlačování pravdy vede k jejímu deformování, ke zmatku a k utrpení. Sexuální promiskuita v dnešní době vede k velkému utrpení - pohlavně přenosné choroby, AIDS, potraty, těhotenství teenagerek, rozbitá manželství, rozvody, rodina s jedním rodičem, závislost na pornografii, sexuální zneužívání, kulturní úpadek.
Písmo říká "
Kdo seje vítr, sklidí bouři" (Oz 8, 7). "
Nemylte se: Bůh se vysmívat nedá. Co člověk zaseje, to také sklidí. Neboť kdo seje pro své tělo, z těla sklidí porušení. Ale kdo seje pro ducha, z ducha sklidí věčný život" (Gal 6, 7-8).
Naše kultura nepochybně sklízí ničivé účinky sexuální revoluce. A jsou to, jako vždy,
děti, které platí nejvyšší cenu za špatné a zbabělé chování dospělých.
Ti, co oponují nauce Písma a Církve se uchylují k tomu, že opozici vůči svým názorům nazývají 'nenávistí' a 'bigotností'.
My jako věřící musíme hlásat, že opozice Církve vůči homosexuálnímu chování je zakořeněna v Božím Slově, kterému dlužíme poslušnost, úctu a oddanost. Nemůžeme mluvit ani učit nic jiného, než co nám Bůh důsledně zjevuje ve svém Slově. Nikdy by nelhal, ani neschválil praktiky, které by ohrožovaly zdraví lidí, nemluvě o věčné spáse. Tvrdit, že určité kategorie lidí (v tomto případě ti, které přitahuje stejné pohlaví) nemohou smysluplně žít podle biblické nauky, je samo o sobě forma bigotnosti.
Naše zamyšlení nejlépe ukončíme pasáží z
Katechismu, která vyjadřuje jasnost této nauky a zároveň představuje laskavý přístup k osobám, které pociťují přitažlivost ke stejnému pohlaví:
Homosexualita označuje vztahy mezi muži nebo ženami, kteří pociťují pohlavní přitažlivost, výlučně nebo převážně, k osobám téhož pohlaví. Během staletí a v různých kulturách se projevuje velmi rozmanitými způsoby. Její psychický zrod zůstává z velké části nevysvětlitelný. Tradice, opírající se o Písmo svaté, které představuje homosexuální vztahy jako velkou mravní spoušť, vždy prohlašovala, že „homosexuální úkony jsou vnitřně nezřízené“. Odporují přirozenému zákonu. Odlučují pohlavní úkon od předávání života. Nejsou plodem opravdového citového a pohlavního doplňování se. V žádném případě nemohou být schvalovány.
Nezanedbatelný počet mužů a žen má hluboce zakořeněné homosexuální sklony. Toto zaměření, které se objektivně vymyká řádu, je pro většinu z nich zkouškou. Proto mají být přijímání s úctou, soucitem a jemnocitem. Vůči nim je třeba se vyhnout jakémukoliv náznaku nespravedlivé diskriminace. Takové osoby jsou povolány naplnit Boží vůli ve svém životě, a jsou?li křesťany, spojit těžkosti, s nimiž se mohou setkat v důsledku svého stavu, s obětí Pána na kříži.
Homosexuální osoby jsou povolány k čistotě. Skrze ctnost sebeovládání, jež vychovává k vnitřní svobodě, často skrze podporu nezištného přátelství, modlitbu a svátostnou milost mohou a mají se postupně a rozhodně přibližovat ke křesťanské dokonalosti.
(KKC, 2357-2359).
Píši vám všem dnes v dobré víře, že nepodlehnete omylům a nástrahám této doby.
My se totiž nemáme přizpůsobovat tomuto světu, ale "
přeměnit se obnovou smýšlení" (Řím 12, 1). Nejnaléhavější pastorační péči v těchto dnech spočívá v objasňování a potvrzování každého v pravdách starodávné apoštolské víry, svěřené Církvi. Doufám, že vám k tomu pomůže i toto zamyšlení. Kéž jsme všichni, duchovní i laici, proroci podle křtu, vždy říkali pravdu s láskou, vytrvalostí a odvahou.
Msgr. Charles Pope.
Zdroj:
http://m.ncregister.com/
Převzato z
www.lifenews.sk,
článek z 22. 7. 2019 naleznete
zde.
(Na Fatym.com vydáno 27. 7. 2019)
