Evangelijní úryvek nejbližší neděle (Lk 11, 1 - 13) přináší Ježíšovu odpověď na žádost učedníků, aby je naučil modlit se. Pán je naučil modlitbu Otčenáš.
Učedníci žádají svého Učitele: "
Pane, nauč nás modlit se, jako Jan naučil své učedníky." (Lk 11, 1) Tato prosba vychází z jejich poznání, z jejich důvěry a přesvědčení, že Ježíš je Syn Boží, že žije v Boží blízkosti a pozná, co je Bohu milé a co on chce, abychom ho prosili. Ježíš je učí novou modlitbu, kterou do té doby neznali. Je odlišná od modliteb ostatních učitelů, od židovských rabínů, od Jana Křtitele. Je totiž modlitbou těch, kteří se rozhodli následovat Ježíše Krista, a každý, kdo ji vyslovuje, zapojuje se do rozhodnutí být jeho učedníkem.
V multikulturním světě je Pánova modlitba identitou a hodnotovým žebříčkem křesťanů.
Hlavní témata
Všimněme si nejprve ta témata, která v Otčenáši chybí. Nezmiňuje se Izrael, Mojžíšův zákon ani obřízka. Neuvádí se zázraky či uzdravení. Ježíš nemluví o kříži a zmrtvýchvstání. Nicméně Otčenáš označujeme výrazem Pánova modlitba. Není to jen proto, že pochází od Pána Ježíše, ale na prvním místě je jeho modlitbou. Vyjadřuje totiž celou zkušenost Ježíšova pozemského života. Uvažujme, která slova do ní Kristus vložil: Otče, království, vůle, chléb, odpuštění, vina, pokušení. To jsou klíčová slova celého Kristova evangelia a chtěl, aby se stala nosnými tématy i jeho následovníků.
Pokušení zevšednění
Otčenáš je testem kvality a zpovědním zrcadlem všech našich modliteb. Můžeme o něm říci, že je školou modlitby a školou celého našeho života.
Asi žádná jiná modlitba není tak známá jako Otčenáš, ale bohužel žádná jiná není ani tak povrchně přednášena. Kolikrát se už stalo, že jsme ji mechanicky odrecitovali bez uvědomění si, jak vážně slova v ní vlastně vyslovujeme.
Dvě verze
Zachovaly se nám dvě verze Pánovy modlitby. Jedna je v Matoušově a druhá v Lukášově evangeliu. Matoušova verze je delší. Nedělní úryvek přináší kratší Lukášovu verzi. Při porovnání Matoušova a Lukášova evangelia si uvědomujeme, že Otčenáš je vložen do rozdílného kontextu. Znamená to, že evangelisté přijali Pánovu modlitbu jako vzácnou perlu, ale každý z nich ji vybral a následně vložil do odlišné "schránky", než ve které ji původně vyřkl Pán Ježíš. Nyní se podívejme na kontext, do kterého je v Lukášově evangeliu Pánova modlitba vložena.
Ježíš - vzor modlitby
Evangelista Lukáš ve svém spise často zdůrazňuje, že Ježíšovo veřejné účinkování bylo protkané modlitbami především na osamělých místech. Učedníci viděli Ježíše při modlitbě a zatoužili se modlit tak jako on. Zmiňují Jana Křtitele, který naučil své učedníky modlit se. Nevíme, jakou modlitbu naučil Jan Křtitel svoje učedníky.
Prosba Ježíšových učedníků je zvláštní, vždyť židovské náboženství poznalo velké množství modliteb. Můžeme říci, že židovský národ je národem modlitby. Vzpomeňme si na starozákonní žalmy, kterých je 150 a které jsou "školou" modlitby i pro nás. Ježíš nezopakoval nějakou modlitbu ze Starého zákona, ale odevzdal učedníkům novou modlitbu. Kristova nauka není jednoduchým pokračováním toho, co tu už bylo, ale přináší i radikálně něco nového. Jeho následovníci tvoří nové společenství s jedinečným přístupem k Bohu Otci. Tento přístup však není nezávislý, jak to každý cítí nebo jak se každému zachce. Vždy vychází z následování vztahu Ježíše k Otci.
Pochopit hloubku Pánovy modlitby je možné pouze hlubokým následováním samotného Krista. Jedno od druhého nelze oddělit. Náš vztah k Otci vždy prochází přes Syna. Můžeme říci, že Otčenáš se modlíme "skrze Krista, s Kristem a v Kristu".
Nebojme se prosit
Otázka učedníků obsahuje dvě pohnutky, které je vybízejí žádat: "
Nauč nás modlit se!" První je samotný Ježíšův příklad a druhou postoj učednictví, který se vyznačuje snahou napodobit svého mistra ve všem, tedy i ve způsobu modlitby. Jde o jednotu a identitu, jakož i o poslání a cíl tohoto nového společenství, které se formuje kolem osoby Božího Syna a které je vyjádřeno Pánovou modlitbou.
Čistě prosebná modlitba Otčenáš mohla vyvolávat výhrady, zda se smí člověk přímo až troufale a neodbytně obracet na Boha pouze se samotnými žádostmi. Proto i Lukáš vytvořil jisté prodloužení Otčenáše, za který vložil podobenství o neodbytném člověku, který uprostřed noci prosí přítele o pomoc (Lk 11,5-8). Podobenství je ujištěním pro posluchače, aby se nebáli prosit, hledat a klepat na dveře Božího milosrdenství, neboť taková je vůle nebeského Otce.
Celý kontext modlitby je zakončen Ježíšovým zvoláním: "
Jestliže tedy vy, ač jste zlí, umíte dávat dobré dary svým dětem, čím spíše dá nebeský Otec Ducha svatého těm, kdo ho prosí!" (Lk 11,13)
Zmínka o Duchu Svatém upozorňuje pozornost na podstatu, tzn.,
co by mělo být skutečným obsahem našich modliteb - prosba o Ducha Svatého.
P. Prof. František Trstenský
Převzato z
www.postoj.sk,
článek z 25. 7. 2019 naleznete
zde
