Evangelijní úryvek nejbližší neděle (Lk 10, 38 - 42) popisuje Ježíšovu návštěvu v domě Marty a její sestry Marie. Zatímco Marta měla plno práce s obsluhou, Marie si sedla Pánu k nohám a poslouchala jeho slovo.
Evangelista Lukáš nepodává bližší geografické údaje. Uvádí pouze, že "
Ježíš vešel do jedné vesnice". Ježíš vyučuje a koná mocné skutky stále ve vědomí cesty do Jeruzaléma, který je místem je utrpení a zmrtvýchvstání. Z Janova evangelia se dozvídáme, že šlo o Betanii, která leží jen asi 3 km od Jeruzaléma na druhé straně Olivové hory. Marta a Marie měly ještě bratra Lazara, kterého Pán Ježíš vzkřísil z mrtvých (srov. Jan 11, 1).
Pohostinnost
Hebrejské jméno "Marta" znamená "paní." Mohlo to znamenat, že Marta byla něco jako "paní domu / domácnosti", neboť i v Janově evangeliu v 12,2 se zmiňuje, že Lazar připravil hostinu, při níž Marta obsluhovala.
Starozákonní kniha Genesis uvádí známý příběh o pohostinnosti Abrahama, který ve svém stanu přijme a postará se o tři neznámé pocestné, v nichž k Abrahamovi přichází samotný Bůh a zvěstuje narození syna Izáka jeho manželce Sáře (srov. Gn 18). V židovském náboženství se pohostinnost vysoce cenila. Podobně i křesťanství vnímá pohostinnost jako důležitou křesťanskou ctnost. Možná i proto vzniklo rčení: "Host do domu, Bůh do domu."
Sestry, ne soupeřky
Marta a Marie nejsou soupeřky, ale sestry. Proto význam celé události není postavit do protikladu "pohostinnost" a "poslech Hospodinova slova" jakoby šlo o dva nesmiřitelné postoje, které se vzájemně vylučují. Minulou neděli jsme slyšeli o znalci zákona, který přišel za Ježíšem, aby ho pokoušel (Lk 10, 25). Zcela odlišný přístup nabízí Marta, o níž evangelista hned v první větě našeho úryvku říká, že
přijala Ježíše do svého domu (Lk 10, 38).
Pán Ježíš je poutníkem i v našich časech. I v našich časech je na cestě, která vede na Kalvárii. Ještě několik desetiletí dozadu byl kříž na stěně v každé domácnosti, ve veřejných institucích a na veřejných prostranstvích napříč Evropou. Nešlo o projev estetického cítění, ale o ztotožnění se, přihlášení se k hodnotám Krista. Dnes jsme vyprázdnili Kristův kříž. Možná ještě někde ho bráníme jako uměleckou památku.
Jsme připraveni a ochotni jako Marta přijmout Krista, tzn. jeho učení a příklad, v našich příbytcích, v naší společnosti?
Vzácná přítomnost
Sednout si Pánu k nohám a poslouchat jeho slovo, je to, co nezbytně potřebujeme v životě. Sednout si k nohám je pozice učedníka, tzn. toho, kdo chce následovat svého Mistra, kdo ho uznává jako svého Učitele. Kdo si sedá Pánu k nohám, ten vyznává největší přikázání: Milovat Boha z celého svého srdce, z celé své duše, ze všech sil a z celé své mysli.
Bohužel žijeme v době, která od Krista požaduje, aby si On sedl k našim nohám a poslouchal nás.
Šest dní před Ježíšovými posledními Velikonocemi se událo v domě Marty, její sestry Marie a bratra Lazara něco zvláštního. Marie vzala libru (= cca 320 gramů) vzácného oleje z nardu a pomazala Ježíšovy nohy a otřela mu je svými vlasy (srov Jan 12, 3). Pohoršený Jidáš odhadl cenu oleje na přibližně 300 denárů, tzn. šlo o celoroční plat běžného dělníka v Ježíšově době na území Svaté země. Jidáš vyčítal Marii, že peníze za olej mohly být použity pro chudé. Maria, která natřela Pánu nohy, je stejná Marie z dnešního úryvku, která si sedla k Ježíšovým nohám, aby ho poslouchala. Rozumíme tomuto gestu?
Ježíšova přítomnost a jeho slovo je vzácnější než naše celoroční příjmy. Ježíšova přítomnost a jeho slovo je vzácnější než všechna charitativní díla ve prospěch chudých. Pokud v našich úmyslech pomoci druhému není myšlenka, že v tom nejmenším a nejubožejší je přítomen samotný trpící Kristus, že každý je stvořen k Božímu obrazu, našim humanitárním projevem chybí skutečný základ.
Mariina volba
Vraťme se ještě k její sestře Martě. Český text překládá Ježíšova slova: "
Marie si vybrala nejlepší úděl (podíl) ..." (Lk 10, 42). Řecký text a podle toho i mnohé zahraniční překlady uvádějí správně: "
Marie si vybrala dobrý podíl ..." Péče Marty není ponížená. Zůstává závazkem a chvályhodným projevem úcty k poutníkovi. Pán Ježíš však povyšuje Mariino rozhodnutí. Evangelista Lukáš mohl napsat: "Marie si sedla Ježíšovi k nohám", ale on napsal: "sedla si Pánovi k nohám". Slovo "Pán" - v řečtině "Kyrios" je v biblickém slovníku označení, které se používá pro Boha. Lukáš chce připomenout, že v případě Ježíše Krista nejde o výroky ušlechtilého člověka, ctihodného mudrce. Jde o něco zásadního a podstatného.
Marie si sedá, aby poslouchala Boží slovo, neboť si sedá k nohám samotného Boha. Při každé mši se čte Písmo. Při každé mši zazní zvolání: "Slyšeli jsme slovo Boží", "Slyšeli jsme slovo Pánovo".
Čas strávený u nohou našeho Pána v modlitbě, na mši svaté, při čtení Písma apod., není ztracený čas. Je to čas s Bohem. Pán chválí Marii, že si vybrala dobrý podíl, nejlepší úděl. Nešlo o donucení, ale o její volbu. Platí to i o našich životech.
P. Prof. František Trstenský
Převzato z
www.postoj.sk,
článek z 19. 7. 2019 naleznete
zde
