Zamyšlení nad evangeliem 15. neděle v mezidobí- cyklus C
Jeden znalec Zákona povstal, aby přivedl Ježíše do úzkých, a zeptal se ho: „Mistře, co mám dělat, abych dostal věčný život?“ Ježíš mu řekl: „Co j psáno v Zákoně? Jak tam čteš?“ On odpověděl: „Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou silou i celou svou myslí a svého bližního jako sám sebe.“ Řekl mu: „Správně jsi odpověděl. To dělej a budeš žít.“ Ale on se chtěl ospravedlnit, a proto se Ježíše zeptal: „A kdo je můj bližní?“ Ježíš se ujal slova a řekl:
„Jeden člověk šel z Jeruzaléma do Jericha a octl se mezi lupiči. Ti ho o všechno obrali, zbili, nechali napolo mrtvého a odešli. Náhodou šel tou cestou nějaký kněz; viděl ho, ale vyhnul se mu. Stejně i jeden levita přišel k tomu místu; viděl ho, ale vyhnul se mu. Také jeden samaritán přišel na té cestě k němu, viděl ho a bylo mu ho líto. Přistoupil k němu, nalil mu do ran oleje a vína, obvázal je, vysadil ho na svého soumara, dopravil do hostince a staral se o něho. Druhého dne vytáhl dva denáry a dal je hostinskému se slovy: „Starej se o něho, a co vynaložíš navíc, já ti doplatím, až se budu vracet.“ Co myslíš, kdo z těch tří se zachoval jako bližní k tomu, který se octl mezi lupiči?“ On odpověděl: „Ten, kdo mu prokázal milosrdenství.“ A Ježíš mu řekl: „Jdi a stejně jednej i ty!“ (Lk 10,25-37)
Jeden člověk šel z Jeruzaléma do Jericha a přepadli ho lupiči. Tak jsme to právě slyšeli v podobenství evangelia. Kdo se zúčastní zájezdu do Svaté země, ten tou cestou také projíždí. Sice nejde pěšky, nejede na oslu, ale pohodlným autokarem. Už tou strží vede asfaltová silnice, vystřílená ve vyschlém řečišti. Ale ponurost pusté, divoce zvrásněné krajiny po obou stranách působí dodnes tísnivě. A turisté chutě vylézají z autokaru, když dojedou k hospodě“U milosrdného Samaritána“.
Pán Ježíš tu cestu učinil dějištěm příkladů, jak snadno v člověku selhává láska k bližnímu. Ten kněz a levita o lásce k bližnímu jistě mnohokrát dojemně kázali, dobře to přikázání znali. Ale když měli podle něj jednat, utekli. Věděli dobře, ale neřídili se podle toho.
Jako studenta v semináři mě toto vyprávění Pána Ježíše pohoršovalo. Nemusel snad Pán uvádět zrovna kněze jako příklad zbabělce. Takoví kněží snad ani nejsou, myslel jsem si. Později jsem shledával kdejakou omluvu pro knězovo selhání. Třeba šel zrovna do chrámu v Jeruzalémě. Šel tam na určitou hodinu bohoslužby. Nemohl se cestou zdržovat. Snad měl i sám tu bohoslužbu konat. A kdyby ten raněný zemřel a on se ho dotkl, byl by rituálně znečištěný. Nemohl by bohoslužbu konat. Snad si i na útěku říkal, že služba Bohu je přednější, než služba člověku.
Teď už to dávno vím, že kněz může stejně selhat, jako kdokoliv jiný. A že mu to nepomůže, když si sebesnaživěji vymýšlí výmluvy a omluvy.
A kdo byl ten druhý – ten Samaritán? Když se židovský stát rozpadl na dvě části, Syřané dobyli severní stát s hlavním městem Samaří a odvedli velkou část národa do zajetí, ze kterého se už nikdo z nich nevrátil. Na jejich místě usadili pohany. Ti se smísili se zbytkem Izraelitů – národnostně i nábožensky. Proto je Židé považovali za rasově méněcenné a pohrdali jimi. A Samaritáni zas nenáviděli nafoukané a povýšené Židy.
Náš Samaritán měl tedy dost důvodů, aby si řekl: „Hle, jeden Žid dostal, co mu patří. A když umře, dobře tak, bude o jednoho nepřítele mého národa míň.“ – Ale on se zachová právě opačně: je mu raněného Žida líto, ujme se ho. Neptá se, jestli je povinen pomoci. Neptá se jestli je to bližní nebo nepřítel. Jde a pomůže.
Pán Ježíš tu už tehdy zaujal postoj proti rasismu, který soužil jeho dobu stejně, jako souží i naši současnost.
Ale nejen našeho vztahu k Romům a k barevným cizincům se týká dnešní evangelium.
Můžeme se s ním setkat kdykoliv. Když na cestách natrefíme na auto v příkopě – mám zastavit, mám jet dál a neztrácet čas?
Pán Ježíš končí své podobenství výzvou:
„Jdi a jednej podobně jako ten Samaritán.“
Jak to asi dopadlo s tím zachráněným Židem? Žil dál podle příkladu Samaritána? Splácel neznámým potřebným lidem, co dostal od neznámého?
Ale nechme uvažování o dalších osudech mužů v podobenství – „Jdi a čiň podobně“ – to říká Pán tobě, mně, každému, kéž se podle toho dokážeme řídit.
